Samir, starý rybář, vběhl do vesnice tak rychle, jak mu jeho unavené nohy dovolovaly. Byl celý promočený, lapal po dechu a ruce se mu třásly.

Muži sedící pod dřevěným přístřeškem se na něj nejprve nechápavě podívali.

„Jaký tygr?“ zasmál se jeden z nich.

„Obrovský!“ vykřikl Samir. „Drží se skály nad vodopádem. Každou chvíli spadne!“

Smích okamžitě utichl.

Samir se opřel o stůl a snažil se popadnout dech.

„A pod ním je krokodýl.“

Tentokrát už nikdo nepochyboval.

Všichni ve vesnici znali řeku pod vodopádem. Byla hluboká, zrádná a plná silných proudů. A už celé roky se v ní objevoval obrovský krokodýl, kterého se báli dokonce i zkušení lovci.

Lidé vyprávěli, že dokázal stáhnout pod hladinu celé divoké prase během několika vteřin.

„Musíme tam jít,“ řekl Rahim.

„Proč?“ namítl jeden z mužů. „Je to tygr. Divoké zvíře.“

Rahim popadl lano.

„Protože jestli ho necháme spadnout, zemře.“

Za několik minut už skupina mužů běžela směrem k vodopádu.

Čím blíž byli, tím hlasitější byl hukot vody.

A pak ho uviděli.

Obrovský bengálský tygr visel na mokré skále jen několik metrů od okraje vodopádu. Jeho tělo bylo promáčené, srst se mu lepila k bokům a mohutné tlapy se zoufale snažily najít oporu.

Pod ním se valila zpěněná voda.

A přímo pod vodopádem se mezi vířící hladinou objevil tmavý hřbet.

Krokodýl.

Pomalu kroužil pod skálou.

Jako by čekal.

„Je tam pořád,“ zašeptal Samir.

Tygr vydal hluboké, zoufalé zavrčení.

Pak mu podklouzla zadní tlapa.

Celé tělo sjelo o několik centimetrů dolů.

„Teď!“ vykřikl Rahim.

Muži rozvinuli lana.

Jeden z nich si je omotal kolem pasu a začal sestupovat po mokrých kamenech.

Tygr okamžitě zavrčel.

Odhalil obrovské tesáky.

„Nechoď blíž!“ křičeli na něj ostatní.

Muž se zastavil.

Tygr na něj upřeně hleděl.

Pak se stalo něco podivného.

Šelma přestala vrčet.

Jen těžce dýchala.

Jako by pochopila, že lidé nepřišli zaútočit.

„Pomalu,“ řekl Rahim.

„Hlavně žádné prudké pohyby.“

Muž natáhl ruku.

Tygr se ani nepohnul.

Vtom se zespodu ozvalo mohutné šplouchnutí.

Krokodýl se prudce otočil.

Jeho hlava se objevila přímo pod nimi.

„Táhněte!“ zařval Samir.

Muž uchopil tygrovu přední tlapu.

V té samé chvíli se proud vody opřel do těla šelmy.

Tygr sklouzl.

Muž málem spadl za ním.

Ostatní ho chytili za lano.

„Drž ho!“

„Nepouštěj!“

„Táhněte!“

Všichni zabrali.

Lano se napnulo.

Tygr se snažil vyšplhat nahoru, ale skála byla kluzká.

Pod nimi se krokodýl přiblížil.

Jeho čelisti se otevřely.

Stačila jediná chyba.

Pak se stalo něco nečekaného.

Tygr se přestal bránit.

Položil svou přední tlapu na natažené lano a nechal se táhnout.

Muži zabrali ze všech sil.

Centimetr po centimetru dostávali zvíře nad okraj.

Nakonec se mohutné tělo převalilo přes skálu.

Tygr byl na břehu.

Všichni muži okamžitě uskočili.

Někteří zvedli tyče.

Jiní se připravili utéct.

Nikdo nevěděl, co šelma udělá.

Tygr několik sekund ležel bez hnutí.

Pak pomalu zvedl hlavu.

Podíval se na muže kolem sebe.

Rahim zadržel dech.

Tygr se postavil.

Jeden z mužů ustoupil.

Další sevřel v rukou tyč.

Ale šelma nezaútočila.

Místo toho udělala něco, co nikdo z přítomných nečekal.

Přišla přímo k Rahimovi.

Zastavila se jen několik kroků před ním.

Rahim zůstal nehybně stát.

Tygr sklonil hlavu.

A potom se jeho čenich dotkl mužovy mokré ruky.

Vesničané na sebe mlčky hleděli.

„On… ví, že jsme mu pomohli,“ zašeptal Samir.

Rahim pomalu spustil ruku.

Tygr se otočil směrem k lesu.

Udělal několik kroků.

Pak se zastavil.

Ohlédl se.

Jako by čekal, zda ho někdo následuje.

Muži však zůstali stát.

Šelma nakonec zmizela mezi stromy.

Všichni si oddechli.

Mysleli si, že tím celý příběh skončil.

Jenže následující ráno se stalo něco, kvůli čemu se celá vesnice znovu shromáždila u řeky.

Samir našel u vodopádu stopy tygra.

Vedly z lesa až k místu, kde muži předchozího dne zachraňovali šelmu.

A vedle nich byly další stopy.

Mnohem menší.

Samir je sledoval několik desítek metrů proti proudu.

Pak se náhle zastavil.

Našel tam malou jeskyni ukrytou mezi kořeny stromů.

Před jejím vchodem leželo několik čerstvých tygřích stop.

A uvnitř se ozývalo slabé kňučení.

Samir zavolal ostatní.

Nikdo se neodvážil vejít dovnitř.

Po chvíli však uslyšeli známé hluboké zavrčení.

Tygr se vrátil.

Stál několik metrů od jeskyně a díval se na vesničany.

Tentokrát už chápali.

V jeskyni byla jeho mláďata.

A tygr, který se den předtím držel skály nad vodopádem, pravděpodobně nespadl náhodou.

Přišel k řece hledat potravu, aby nakrmil svá mláďata.

Jenže ho silný proud strhl na skálu.

Kdyby ho vesničané nezachránili, jeho mláďata by možná během několika dní zemřela hladem.

Rahim se na šelmu dlouze díval.

„Takže jsi nás sem nepřišel napadnout,“ řekl tiše. „Přišel jsi nám ukázat, proč jsi potřeboval přežít.“

Tygr ještě chvíli stál.

Potom se otočil a zmizel v lese.

Od toho dne se vesničané vodopádu už nebáli stejně jako dřív.

Věděli, že v okolní d