Pěst mladíka už byla jen pár centimetrů od jeho tváře, když se náhle ozval ostrý hlas:
„Stát! Ani se ho nedotýkej!“
Od parkoviště se rozběhl muž v uniformě strážce přírody. Za ním běželi další dva pracovníci a o několik metrů dál zastavilo terénní vozidlo.
Mladíci překvapeně ustoupili.
„Co se děje?“ zamumlal jeden z nich.
Strážce se ani nepodíval na ně. Přiběhl přímo ke starému rybáři.
„Pane Nováku, jste v pořádku?“
Stařec pomalu zvedl oči a přikývl.
„Jsem.“
Mladíci si vyměnili zmatené pohledy.
„Počkejte… vy se znáte?“
Jeden ze strážců se k nim otočil.
„Vy nevíte, kdo to je?“
„Měl bych?“ odsekl nejstarší z nich.
Strážce se hořce usmál.
„Tohle je bývalý ředitel krajské správy vodních toků. Muž, který před lety zachránil celé tohle jezero před vysušením.“
Mladíkům pomalu mizel úsměv z tváře.
Ale tím překvapení neskončilo.
Další pracovník vytáhl telefon.
„Mimochodem, celé vaše vystoupení je natočené na bezpečnostní kamery. Jezero je monitorované kvůli pytlákům.“
Teprve teď si všimli malé kamery upevněné na sloupu poblíž mola.
„Počkejte… my jsme nic neudělali…“
„Kopli jste do jeho věcí, vyhrožovali jste mu a pokusili jste se ho napadnout,“ odpověděl strážce.
V tu chvíli se z dálky ozval zvuk dalšího motoru.
Na cestu přijelo policejní auto.
Tváře mladíků zbledly.
Jeden z nich se ještě pokusil něco vysvětlovat, ale policisté už měli záznam z kamer i svědectví strážců.
Zatímco s nimi policie sepisovala protokol, stařec pomalu vstal.
Přešel k vodě, vytáhl z ní převržený kbelík a několik ryb, které naštěstí zůstaly v mělké části břehu.
Pak se obrátil k jednomu z policistů.
„Nechci se mstít,“ řekl klidně. „Jen bych byl rád, kdyby se konečně naučili, že síla člověka se neměří velikostí svalů.“
Policista přikývl.
Mladíci mlčky sklopili oči.
Ještě před hodinou si mysleli, že mají před sebou bezbranného starce.
Teď stáli se sklopenými hlavami, zatímco muž, kterého chtěli zastrašit, se vrátil ke své rybařině, jako by se nestalo vůbec nic.
Nad jezerem se znovu rozhostilo ticho a na hladině se lehce pohnul splávek. Stařec se usmál, uchopil prut a soustředil se zpět na vodu. Tentokrát ho už nikdo nerušil.
Stařec se ani nepohnul.
Pěst mladíka už byla jen pár centimetrů od jeho tváře, když se náhle ozval ostrý hlas:
„Stát! Ani se ho nedotýkej!“
Od parkoviště se rozběhl muž v uniformě strážce přírody. Za ním běželi další dva pracovníci a o několik metrů dál zastavilo terénní vozidlo.
Mladíci překvapeně ustoupili.
„Co se děje?“ zamumlal jeden z nich.
Strážce se ani nepodíval na ně. Přiběhl přímo ke starému rybáři.
„Pane Nováku, jste v pořádku?“
Stařec pomalu zvedl oči a přikývl.
„Jsem.“
Mladíci si vyměnili zmatené pohledy.
„Počkejte… vy se znáte?“
Jeden ze strážců se k nim otočil.
„Vy nevíte, kdo to je?“
„Měl bych?“ odsekl nejstarší z nich.
Strážce se hořce usmál.
„Tohle je bývalý ředitel krajské správy vodních toků. Muž, který před lety zachránil celé tohle jezero před vysušením.“
Mladíkům pomalu mizel úsměv z tváře.
Ale tím překvapení neskončilo.
Další pracovník vytáhl telefon.
„Mimochodem, celé vaše vystoupení je natočené na bezpečnostní kamery. Jezero je monitorované kvůli pytlákům.“
Teprve teď si všimli malé kamery upevněné na sloupu poblíž mola.
„Počkejte… my jsme nic neudělali…“
„Kopli jste do jeho věcí, vyhrožovali jste mu a pokusili jste se ho napadnout,“ odpověděl strážce.
V tu chvíli se z dálky ozval zvuk dalšího motoru.
Na cestu přijelo policejní auto.
Tváře mladíků zbledly.
Jeden z nich se ještě pokusil něco vysvětlovat, ale policisté už měli záznam z kamer i svědectví strážců.
Zatímco s nimi policie sepisovala protokol, stařec pomalu vstal.
Přešel k vodě, vytáhl z ní převržený kbelík a několik ryb, které naštěstí zůstaly v mělké části břehu.
Pak se obrátil k jednomu z policistů.
„Nechci se mstít,“ řekl klidně. „Jen bych byl rád, kdyby se konečně naučili, že síla člověka se neměří velikostí svalů.“
Policista přikývl.
Mladíci mlčky sklopili oči.
Ještě před hodinou si mysleli, že mají před sebou bezbranného starce.
Teď stáli se sklopenými hlavami, zatímco muž, kterého chtěli zastrašit, se vrátil ke své rybařině, jako by se nestalo vůbec nic.
Nad jezerem se znovu rozhostilo ticho a na hladině se lehce pohnul splávek. Stařec se usmál, uchopil prut a soustředil se zpět na vodu. Tentokrát ho už nikdo nerušil.