Pondělní ráno začalo úplně obyčejně.
Clara stála v kuchyni a připravovala snídani. Na stole ležely školní sešity, vedle nich láhev s vodou a batoh její osmileté dcery Anny.
Jen Anna se nechovala jako obvykle.
Seděla u stolu shrbená, oběma rukama si držela břicho a téměř se dotýkala čela deskou.
Clara si toho všimla až ve chvíli, kdy před ni položila talíř.
„Anno?“
Dívka pomalu zvedla hlavu.
Byla nezvykle bledá.
„Mami, pořád to bolí.“
Clara okamžitě odložila hrnek.
„Od kdy?“
Anna chvíli mlčela.
„Od soboty.“
„A proč jsi mi to neřekla?“
„Myslela jsem, že to přejde.“
Clara si k ní sedla.
„Bolelo tě to už v sobotu večer?“
Anna přikývla.
„Hodně.“
„Řekla jsi to Lucasovi?“
Další přikývnutí.
Lucas byl Clarin manžel a Annin nevlastní otec. O víkendu měla Clara pracovní směny, a tak Anna zůstala doma s ním.
Clara se na okamžik odmlčela.
„A co ti řekl?“
„Že jsem asi snědla moc pizzy.“
Ta odpověď v Claře vyvolala nepříjemný pocit.
Vzpomněla si, jak jí Lucas v sobotu večer poslal zprávu.
„Anna je v pořádku. Jen ji bolí břicho. Asi něco špatného snědla.“
Clara tehdy neměla důvod mu nevěřit.
Teď si však začínala vyčítat, že se nevrátila domů.
„Ještě tě něco bolí?“
Anna zavrtěla hlavou.
„Jen břicho.“
Clara se jí dotkla čela.
Neměla horečku.
Přesto něco nebylo v pořádku.
A matčin instinkt jí říkal, že čekat další den by byla chyba.
O necelou hodinu později už seděly v ordinaci dětského lékaře.
Doktor Novák znal Annu od narození. Věděl, jak se chová, když je unavená, kdy přehání a kdy je jí skutečně špatně.
Tentokrát si všiml jejího výrazu okamžitě.
„Kde přesně to bolí?“
Anna ukázala na pravou stranu břicha.
Lékař ji opatrně vyšetřil.
Když zatlačil na určité místo, Anna sebou trhla.
„Tady?“
„Ano.“
Doktor se zamračil.
„Jak dlouho říkáš, že to trvá?“
„Od soboty.“
Lékař se podíval na Claru.
„Uděláme ultrazvuk.“
„Je to vážné?“
„Nemusí být. Ale nechci nic přehlédnout.“
Clara přikývla.
Přesto cítila, jak se jí svírá žaludek.
Ultrazvuk začal klidně.
Anna ležela na lehátku a snažila se dívat na monitor.
Clara stála vedle ní a držela ji za ruku.
Doktorka pomalu pohybovala sondou po dívčině břiše.
„Ještě chvilku.“
Anna se zeptala:
„Uvidíme tam něco?“
Doktorka se usmála.
„Možná.“
Pak se její výraz změnil.
Pohyb sondy zpomalil.
Podívala se na monitor.
Zkontrolovala nastavení.
Pak se podívala na doktora Nováka.
Ten přistoupil blíž.
Několik sekund oba mlčeli.
Clara si toho všimla.
„Co se děje?“
Nikdo neodpověděl.
„Doktore?“
Lékař se znovu podíval na obrazovku.
Tentokrát už vypadal vážně.
„Zavolejte radiologa.“
Asistentka okamžitě odešla.
Clara sevřela Anninu ruku.
„Co jste našli?“
„Potřebujeme si být jistí.“
„Ale co to je?“
Doktor se nadechl.
„Vidíme něco, co tam podle všeho nemá být.“
Clara zbledla.
„Nějaký nádor?“
„To zatím nemůžeme říct.“
Lékařka pokračovala ve vyšetření.
Pak najednou ustoupila od přístroje.
Vzala telefon.
Clara ji sledovala.
„Co děláte?“
Doktorka už vytáčela číslo.
„Potřebujeme sanitku.“
Clara ztuhla.
„Proč sanitku?“
Doktorka se na ni podívala.
„Chci, aby byla Anna co nejrychleji vyšetřena v nemocnici.“
„Je v ohrožení života?“
„Nevím. A právě proto nechci čekat.“
Anna začala plakat.
„Mami, co se děje?“
Clara se k ní okamžitě sklonila.
„Nic se nestane. Jsem tady.“
Ale sama tomu nevěřila.
Sanitka dorazila během několika minut.
Anna byla převezena do nemocnice a lékaři okamžitě zahájili další vyšetření.
Clara seděla na chodbě.
V hlavě se jí stále vracela jedna věta.
„Začalo to v sobotu večer.“
Sobota.
Víkend.
Lucas.
Clara vytáhla telefon.
Otevřela jejich konverzaci.
Procházela starší zprávy.
V sobotu večer jí napsal, že Anna už spí.
O hodinu později jí poslal další zprávu.
„Je trochu neklidná, ale nic vážného.“
Clara si toho tehdy nevšimla.
Teď jí však připadalo něco zvláštní.
Anna jí ráno řekla, že Lucasovi bolest oznámila.
Proč jí tedy napsal, že je jen neklidná?
Proč jí neřekl, že ji skutečně bolelo břicho?
Clara se postavila.
Poprvé za celé manželství začala o Lucasovi vážně pochybovat.
Nechtěla ho obviňovat bez důkazů.
Ale zároveň nemohla ignorovat skutečnost, že její dcera měla během jeho péče zdravotní problém, o kterém jí neřekl celou pravdu.
Po několika hodinách vyšel z vyšetřovny lékař.
„Paní Claro?“
Okamžitě vstala.
„Ano.“
„Anna je stabilizovaná.“
Clara si úlevně vydechla.
„Co jí je?“
„Našli jsme rozsáhlý zánětlivý proces v dutině břišní. Potřebujeme další vyšetření a pravděpodobně bude nutný chirurgický zákrok.“
Clara si zakryla ústa.
„Je to kvůli tomu víkendu?“
Lékař zavrtěl hlavou.
„To zatím nemůžeme říct. Mohlo jít o zdravotní problém, který se rozvíjel už předtím.“
Clara však stále myslela na Lucase.
„A proč to ultrazvuk odhalil až dnes?“
„Některé stavy se mohou zhoršit velmi rychle.“
Clara přikývla.
Poto