Na vnitřní straně jeho paže, kterou měla právě umýt, zahlédla řadu tenkých modrých podlitin, přesně ve tvaru prstů. Některé byly čerstvé, jiné staré. Podívala se na druhou ruku – totéž. Na krku měl drobné škrábance, jakoby se bránil.

„Kdo ti to udělal?“ vydechla. Mladý muž se na ni upřeně díval. Nemohl mluvit, ale jeho zorničky se rozšířily a v očích se zableskla panika. Pokusil se pohnout, ale tělo ho neposlouchalo. Sestra se otřásla. Vzala ručník, zakryla ho a posadila se na kraj vany.

„Stalo se ti to tady?“ zeptala se tiše. Muž několikrát rychle zamrkal – ano.

Zhluboka se nadechla. Bylo jí jasné, že v tom pokoji není všechno v pořádku. Při odchodu z koupelny si všimla, že dveře nejsou správně dovřené, a na chodbě stála jedna z nočních ošetřovatelek. Dívka, sotva dvacetiletá, jí věnovala zvláštní pohled – krátký, ale chladný.

Ten den nemohla sestra přestat přemýšlet o tom, co viděla. Večer, když se vracela do oddělení, zaslechla tlumený hluk z pacientova pokoje. Nahlédla dovnitř a zůstala stát. U postele mladého muže stála stejná ošetřovatelka a držela v ruce injekční stříkačku.

„Co to děláš?“ vyhrkla sestra.

Dívka sebou trhla, zakryla ruku a snažila se rychle odejít. „Jen jsem kontrolovala hadičku,“ zamumlala. Ale sestra si všimla, že jehla byla naplněná tekutinou, která rozhodně nepatřila do běžného léku

.

„Okamžitě to polož,“ zvedla hlas. V tu chvíli mladý muž v posteli vydal tichý, bolestný zvuk – jako by se snažil křičet, ale jeho tělo mu to nedovolovalo.

Ošetřovatelka se rozběhla ven. Sestra přiběhla k pacientovi a zkontrolovala přístroje – tlak, puls, dýchání. Všechno bylo na hraně. Zavolala na službu lékaře a během několika minut se pokoj zaplnil lidmi.

Později se ukázalo, že látka v injekci nebyla určena k léčbě. Bylo to sedativum ve vysoké dávce – dávka, která by mohla zastavit srdce. Dívka, která ho měla podat, přiznala, že pracovala v nemocnici přes agenturu a nikdo si pořádně neověřil její minulost.

Policie zjistila, že byla před několika měsíci propuštěna z jiné kliniky – po záhadném úmrtí pacienta s podobnou diagnózou.

Sestra, která měla být potrestána za údajnou nepozornost, se ukázala jako jediný člověk, který si všiml, že se něco děje. Díky ní mladý muž přežil. Když ho o pár dní později navštívila, lékaři mu oznámili, že se mu začíná pomalu vracet cit do rukou.

Sotva otevřel ústa, zašeptal jedno jediné slovo: „Děkuju.“

A primář, který ji kdysi ponížil, stál vedle a mlčel. Nebylo co dodat.