Emma měla za sebou dlouhý pracovní den. Bylo jí sedmadvacet let a právě se vracela domů po klidné venkovské silnici. Řídila své stříbrné luxusní auto, které si koupila před několika měsíci za peníze, na něž si sama vydělala.

Na sobě měla obyčejné džíny, jednoduché tričko a tenisky. Žádné drahé šperky, žádné značkové oblečení. Na první pohled působila jako úplně obyčejná mladá žena.

Najednou se za ní objevilo policejní vozidlo. Rozsvítilo majáčky a několikrát krátce zatroubilo.

Emma okamžitě zpomalila a zastavila u krajnice.

„Co se asi stalo?“ pomyslela si.

Stáhla okénko a připravila si doklady. Z policejního auta vystoupili dva muži. Starší policista se jmenoval Richard, jeho mladší kolega Mark.

Richard zamířil k jejím dveřím. Nejdříve si prohlédl automobil, potom Emmu a nakonec se ušklíbl.

„No podívejme se! Takové pěkné auto. Slečno, kde jste na něj vzala?“

Emma se na něj klidně podívala.

„Normálně jsem si na něj vydělala.“

„Aha. A kde pracujete, že si můžete dovolit takový luxus? Nebo vám ho koupil nějaký bohatý přítel?“

Mark se hlasitě zasmál.

„Nebo tatínek. Vypadá ještě jako studentka.“

Emma pochopila, že tady něco není v pořádku.

„Promiňte, ale zastavili jste mě kvůli nějakému dopravnímu přestupku?“

Richard se zamračil.

„Nejdřív nám ukažte doklady.“

Podala mu řidičský průkaz a technický průkaz vozidla. Policista si je dlouze prohlížel, jako by doufal, že najde nějakou chybu.

Jenže všechno souhlasilo.

Auto bylo řádně registrované, doklady platné a Emma neměla žádný záznam o dopravním přestupku.

„Tak co?“ zeptala se.

„Proč jste tak nervózní?“ odsekl Richard.

„Protože mě zastavíte bez vysvětlení a místo kontroly se mě ptáte, kdo mi koupil auto.“

Mark se znovu zasmál.

„Slyšel jsi ji? Ona si ještě dovoluje diskutovat s policií!“

Emma už ztrácela trpělivost.

„Pokud máte nějaký konkrétní důvod, proč mě kontrolujete, řekněte mi ho. Jinak bych ráda pokračovala v cestě.“

Richardovi zmizel úsměv z tváře.

„Vystupte z vozidla!“

„Z jakého důvodu?“

„Řekl jsem, vystupte!“

Emma otevřela dveře a vystoupila. Vzala si telefon, aby si mohla zaznamenat průběh kontroly, ale Richard ji okamžitě chytil za zápěstí.

„Telefon nechte!“

„Pusťte mě. Nemáte právo se mnou takhle zacházet.“

Richard ji otočil směrem k autu a přitiskl ji k jeho dveřím.

„Tak ty nám budeš ještě odporovat?“

Mark mezitím vytáhl pouta.

„Můžeme ji vzít na stanici. Za neuposlechnutí výzvy.“

Emma nevěřila vlastním uším.

„Jaké neuposlechnutí? Vždyť jsem vás celou dobu poslouchala!“

„Moc mluvíš,“ procedil Richard.

V tu chvíli se Emma přestala bránit. Přestala se s nimi hádat a několik vteřin mlčky přemýšlela.

Potom se pomalu otočila k Richardovi.

„Dobře. Udělám, co chcete. Ale než mi nasadíte pouta, mám jednu prosbu.“

„Jakou?“ zeptal se podezřívavě.

„Otevřete přihrádku v palubní desce mého auta.“

Oba policisté se na sebe podívali.

Mark se zasmál.

„Co tam máš? Nějaké peníze? Myslíš, že se z toho vykoupíš?“

Emma se na něj podívala naprosto vážně.

„Ne. Právě proto vám říkám, abyste se tam podívali.“

Richard pustil její ruku, ale stále vypadal podrážděně.

„Dobře. Tak se podíváme, co nám chceš ukázat.“

Přistoupil k otevřeným dveřím a natáhl ruku k přihrádce. Stiskl tlačítko a pomalu ji otevřel.

Uvnitř ležela obyčejná složka, několik dokumentů a malá černá krabička.

Richard vytáhl složku. Na první stránce uviděl oficiální dokument s razítkem státní instituce. Jeho výraz se okamžitě změnil.

„Co to má znamenat?“ zamumlal.

Mark se naklonil přes jeho rameno.

„Co je tam?“

Richard otočil další stránku. Potom ještě jednu.

Najednou zbledl.

Dokumenty totiž nebyly obyčejnými papíry. Obsahovaly informace o vyšetřování, které se týkalo přímo policejního oddělení, k němuž oba muži patřili.

Emma klidným hlasem vysvětlila:

„Jmenuji se Emma Collinsová. Pracuji pro inspekční orgán, který vyšetřuje podezření na zneužívání pravomoci policistů. Dnes jsem se vracela z pracovní schůzky.“

Markovi ztuhl úsměv.

„To… to nemůže být pravda.“

Emma ukázala na malou černou krabičku.

„A tohle je služební záznamové zařízení. Celou dobu zaznamenává zvuk.“

Richard se prudce otočil.

„Vy jste nás nahrávala?“

„Nejen to,“ odpověděla Emma. „Vaše policejní vozidlo má vlastní kamerový systém. A pokud jste si nevšimli, vaše služební kamera byla zapnutá od okamžiku, kdy jste ke mně přišli.“

Oba muži zůstali stát jako opaření.

Emma pokračovala:

„V posledních týdnech jsme prověřovali několik stížností na policisty, kteří zastavovali řidiče bez důvodu, zastrašovali je a následně jim vyhrožovali vymyšlenými přestupky. Dnes jsem měla původně úplně jiný pracovní program. Ale vy jste mi sami ukázali, jak podobná kontrola může vypadat.“

Richard se pokusil znovu získat klid.

„To je nedorozumění. My jsme pouze vykonávali svou práci.“

Emma se na něj podívala.

„Tak proč jste mě zastavili? Jak