Pak se ozval smích.
Nejdřív tichý.
Nervózní.
Potom stále hlasitější.
Isabella však pokračovala.
Usmívala se.
Tančila před stovkami lidí, přestože dobře věděla, co si o ní mnozí z nich myslí.
Po jejím boku seděl princ Edward, který právě slavil třicáté narozeniny.
A čím déle tančila, tím více si přál, aby mohl zmizet.
Nevěděl totiž, že několik minut po skončení jejího tance se celý palác ocitne v naprostém tichu.
Toho večera se v královském paláci konala jedna z největších oslav roku.
Edward slavil třicáté narozeniny.
Přípravy trvaly několik týdnů.
Velký sál osvětlovaly stovky svíček, mezi sloupy byly rozmístěny čerstvé květiny a dlouhé stoly byly plné jídla a vína.
Pozvání přijaly stovky lidí.
Šlechtické rodiny.
Vojenští velitelé.
Královi rádci.
Obchodníci.
Zástupci sousedních království.
A samozřejmě desítky mladých šlechticů a šlechtičen, kteří se při podobných událostech starali především o to, kdo s kým mluví, kdo se na koho dívá a kdo má na sobě nejdražší šaty.
Po Edwardově pravici seděla jeho manželka Isabella.
Byli svoji teprve osm měsíců.
A přesto se za tu krátkou dobu stala jedním z nejdiskutovanějších lidí u dvora.
Ne kvůli svému původu.
Ne kvůli svému chování.
Ale kvůli svému vzhledu.
Isabella vážila přibližně 130 kilogramů.
Nikdy se nesnažila svou postavu skrývat.
Nosila šaty, které se jí líbily.
Smála se nahlas.
Mluvila přímo.
A především se odmítala omlouvat za to, jak vypadá.
To však některým lidem u dvora vadilo.
Mladé šlechtičny si o ní šeptaly.
„Jak si může někdo jako ona vzít prince?“
„Vedle něj vypadá úplně směšně.“
„Královská rodina si mohla najít někoho reprezentativnějšího.“
Isabella ty poznámky občas zaslechla.
Ale nikdy na ně nereagovala.
Edward ji však miloval.
Alespoň tomu tehdy věřila.
Ten večer se hostina pomalu blížila ke konci.
Hudebníci hráli klidnou melodii a hosté se bavili u stolů.
Edward právě zvedal sklenici, když se Isabella naklonila k jeho uchu.
„Mám pro tebe překvapení.“
Princ se usmál.
„Jaké?“
„Uvidíš.“
Isabella vstala.
Edward ji sledoval s překvapeným výrazem.
„Isabello?“
Ona se jen usmála a přešla doprostřed sálu.
Potom se otočila k hudebníkům a dala jim znamení.
Hudba se změnila.
Začala hrát rychlejší melodie.
Isabella si sundala těžký plášť.
Pod ním měla dlouhé modré šaty.
Na okamžik se rozhlédla po sále.
A pak začala tančit.
Prvních několik sekund nikdo nic neřekl.
Všichni ji jen sledovali.
Isabella se pohybovala do rytmu hudby.
Nebyla profesionální tanečnice.
Nesnažila se jí být.
Tančila jednoduše.
Upřímně.
S úsměvem.
Pak se od jednoho stolu ozvalo uchechtnutí.
Někdo další se přidal.
Mladá šlechtična si zakryla ústa.
„Ona to myslí vážně?“ zašeptala.
Její přítelkyně se začala smát.
„Podívej se na ni.“
Další lidé si začali vyměňovat pohledy.
Šepot se šířil sálem.
Isabella to slyšela.
Edward to slyšel také.
Princovi se sevřel žaludek.
Podíval se kolem sebe.
Hosté se usmívali.
Někteří se otevřeně smáli.
Jiní se snažili předstírat, že se nic neděje.
Edward sklopil oči.
V tu chvíli se styděl.
Ne za ni.
Alespoň si to chtěl namlouvat.
Styděl se za to, co si o něm a jeho rodině budou všichni myslet.
Začal přemýšlet, jak ze sálu odejít.
Nenápadně.
Bez scén.
Stačilo počkat, než hudba skončí.
Pak se vrátí.
Isabella si možná ani nevšimne, že odešel.
Pomalu vstal.
Udělal první krok.
Druhý.
Pak třetí.
V tu chvíli se však hudba zastavila.
Isabella dokončila poslední otočku.
Zůstala stát uprostřed sálu.
Těžce oddechovala.
Několik vteřin bylo naprosté ticho.
Pak se ozval potlesk.
Jeden jediný člověk začal tleskat.
Isabella se usmála.
Jenže potom se stalo něco zvláštního.
Zadní dveře sálu se otevřely.
Dovnitř vstoupil starší muž v jednoduchém tmavém obleku.
V ruce držel malou černou složku.
Edward se zastavil.
Muž prošel kolem hostů a zamířil přímo k Isabele.
„Vaše Výsosti,“ řekl.
Isabella přikývla.
„Je čas.“
Edward se zamračil.
„Jaký čas?“
Isabella se otočila.
„Čas, aby ses dozvěděl, proč jsem chtěla dnes večer tančit.“
Princ zůstal stát.
„Co tím myslíš?“
Isabella vzala od muže složku.
Otevřela ji.
Uvnitř byly dokumenty.
„Před osmi měsíci jsem si tě vzala,“ řekla klidně. „A od té doby jsem poslouchala, jak se lidé u dvora baví o mém těle.“
V sále bylo ticho.
„Slyšela jsem všechny ty poznámky.“
Několik hostů sklopilo oči.
„A také jsem slyšela, jak někteří lidé tvrdí, že jsem si tě vzala kvůli penězům.“
Edward zbledl.
„Isabello…“
„Nech mě domluvit.“
Podívala se na něj.
„Proto jsem dnes tančila.“
Několik lidí nechápalo.
Isabella pokračovala.
„Protože jsem chtěla zjistit, kolik lidí se bude smát člověku jen proto, že nevypadá podle jejich představ.“
Pak položila první dokument na stůl.
„A zjistila jsem to.“
Edward se podíval na papír.
Byla na něm jména několika šlechtických rodin.
A vedle nich částky.
„Co to je?“
„Dary určené