Byl bohatý, vlivný a zvyklý dostat všechno, co si zamanul. Vlastnil několik společností, měl kontakty na nejvlivnější lidi ve městě a nikdy nezapomínal na člověka, který se mu postavil do cesty.
Jeho zaměstnanci o něm říkali, že dokáže být neuvěřitelně štědrý, pokud mu někdo slouží.
Ale pokud ho někdo zradí, nezná slitování.
A právě proto ho jedna jediná věc dokázala přivést k šílenství.
Představa nevěry.
Sedm let byl ženatý se Sofií. Na veřejnosti působili jako dokonalý pár. Ona byla klidná, elegantní a nikdy se nesnažila soupeřit s jeho postavením. Alejandro tvrdil, že právě jí jako jediné ženě na světě skutečně věří.
Pak ale jednoho večera přišel jeho přítel Michael s informací, která všechno změnila.
„Nechtěl jsem ti to říkat,“ začal opatrně, „ale před několika dny jsem viděl Sofii s nějakým mužem.“
Alejandro pomalu položil sklenici na stůl.
„Kde?“
„Nedaleko hotelu. Něco spolu řešili. Potom nastoupili do auta.“
„Víš, kdo to byl?“
Michael zavrtěl hlavou.
„Ne.“
„A viděl jsi, že se políbili?“
„Ne.“
„Objímali se?“
„Ani to ne.“
Alejandro mlčel.
Michael se snažil vysvětlit, že možná šlo jen o obchodní schůzku nebo starého známého. Neměl jediný důkaz, že Sofia svého manžela podvádí.
Alejandro už neposlouchal.
V jeho hlavě se objevila jediná myšlenka.
Sofia mu něco tají.
Když se večer vrátil domů, čekal na ni v pracovně.
„Kdo je ten muž?“
Sofia se zarazila.
„Jaký muž?“
„Ten, se kterým jsi byla u hotelu.“
V jejím obličeji se objevil překvapený výraz.
„Alejandro, to není to, co si myslíš.“
„Tak mi řekni, kdo to byl.“
Sofia chvíli mlčela.
„Nemůžu.“
Ta dvě slova byla pro Alejandra horší než jakékoli přiznání.
„Nemůžeš?“
„Nemůžu ti to teď vysvětlit.“
„Takže existuje něco, co přede mnou tajíš.“
„Ne proto, že bych tě podváděla.“
Alejandro vstal.
„Pak mi řekni pravdu.“
Sofia sklopila oči.
„Nemůžu.“
Od té chvíle se všechno změnilo.
Alejandro nechal Sofii sledovat. Jeho lidé prověřovali její telefonní hovory, schůzky i finanční transakce. Hledali jakýkoli důkaz nevěry.
Nenalezli nic.
Žádné fotografie.
Žádné milostné zprávy.
Žádné tajné schůzky.
Přesto Alejandro věřil tomu, čemu věřit chtěl.
V jeho domě se nacházela obrovská místnost, kterou nechal přestavět na soukromé akvárium. Byla v ní velká nádrž s několika druhy ryb. Mezi nimi byly i piraně.
Byly rychlé, agresivní a nebezpečné.
Ošetřovatel, který se o akvárium staral, Alejandra opakovaně upozorňoval, že s nimi musí být zacházeno mimořádně opatrně.
Alejandro měl však v hlavě jiný plán.
Jednoho večera nechal zavolat dva své muže.
Sofia okamžitě poznala, že něco není v pořádku.
„Co se děje?“
Alejandro stál před obrovskou nádrží.
„Dnes mi řekneš pravdu.“
Sofia zbledla.
„Už jsem ti ji řekla.“
„Lžeš.“
„Nelžu.“
Alejandro se otočil k mužům.
„Vezměte ji.“
Sofia ustoupila.
„Alejandro, co to děláš?“
Muži ji chytili za ruce.
„Pusťte mě!“
Alejandro se ani nepohnul.
„Měla jsi dost času.“
Sofia se zoufale bránila.
„Nikdy jsem tě nepodvedla! Přísahám!“
Alejandro ukázal směrem k nádrži.
„Pak už nebudeš mít důvod se bát.“
Sofia se podívala dolů.
Voda se pohybovala těsně pod hladinou a mezi rostlinami bylo vidět množství ryb.
„Prosím.“
Alejandro se od ní odvrátil.
To bylo znamení.
Muži ji přenesli přes okraj.
Sofia vykřikla.
O několik sekund později dopadla do vody.
Všichni v místnosti čekali, co se stane.
Ale nestalo se nic z toho, co Alejandro očekával.
Piraně se rozptýlily.
Některé odpluly ke dnu.
Jiné zůstaly nehybně stát.
Sofia se vynořila a zoufale se snažila dostat k okraji.
„Pomozte mi!“
Alejandro se zamračil.
„Proč na ni nezaútočily?“
Nikdo mu nedokázal odpovědět.
Ošetřovatel, který právě vešel do místnosti, však okamžitě pochopil, že je něco špatně.
„Vypněte čerpadlo!“
„Proč?“
„Protože voda není normální.“
Alejandro se na něj otočil.
Ošetřovatel ukázal na nádrž.
„Ty ryby nejsou agresivní. Něco je omámilo.“
Alejandro ztuhl.
„Co tím myslíš?“
„Někdo do vody přidal látku.“
V místnosti zavládlo ticho.
Sofia se mezitím držela okraje a snažila se popadnout dech.
Ošetřovatel k ní okamžitě přiskočil a pomohl jí ven.
„Kdo to udělal?“ zeptal se Alejandro.
Nikdo neodpověděl.
Pak se ozval zvuk otevíraných dveří.
Do místnosti vstoupil Michael.
Alejandro se k němu otočil.
„Co tady děláš?“
Michael se podíval na Sofii.
„Přišel jsem ti říct pravdu.“
Alejandro se zamračil.
„Jakou pravdu?“
Michael se nadechl.
„Ten muž, kterého jsem viděl se Sofií, nebyl její milenec.“
Sofia se na něj podívala.
„Michaeli, ne.“
„Musí to vědět.“
Alejandro mlčel.
Michael pokračoval.
„Byl to vyšetřovatel.“
Alejandro zbledl.
„Jaký vyšetřovatel?“
„Finanční kriminalista.“
Sofia zavřela oči.
Najednou všechno začalo dávat smysl.
„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se Alejandro.
Sofia se na něj podívala.
„Protože jsem se bála, že mě neposlechneš.“
„Čeho?“
„Zjistila jsem, že někdo převádí peníze z tvých společností na zahraniční účty.“
Alejandro m