Nikdo ve slavnostně vyzdobeném sále netušil, že se vše během několika sekund změní. Stoly zdobily bílé květiny, v elegantních skleněných svícnech plápolaly svíčky a prostornou místností zněla jemná hudba. Přátelé a příbuzní se sešli, aby oslavili novomanžele.

Nevěsta zářila štěstím.

Měla na sobě dlouhé, mistrně ušité bílé šaty – šaty, na které měsíce šetřila a jejichž podobu dlouho plánovala. Vlasy měla pečlivě upravené a líčení dokonale ladilo s šaty. Hosté k ní přistupovali, aby jí pogratulovali a řekli jí, jak krásně vypadá.

I ženich působil šťastně.

Držel ji za ruku, líbal ji na čelo a pózoval s ní fotografům. V tu chvíli by nikoho ani ve snu nenapadlo, že právě tento muž o pár minut později způsobí, že se jeho vlastní nevěsta před zraky všech hostů poníženě zhroutí.

Po hostině začal fotograf pořizovat snímky do svatebního alba.

Chtěl využít různá zákoutí sálu. Zvláště ho zaujala velká ozdobná fontána uprostřed prostoru pro hosty. Voda tiše stékala po kamenných okrajích a drobné světelné zdroje nechávaly hladinu třpytit.

Ženich byl okamžitě nadšený.

„Vyfoťme se tam,“ řekl a táhl svou ženu k fontáně.

Nevěsta se zasmála.

Nic netušila.

Fotograf postavil novomanžele na okraj fontány. Obmátli se kolem pasu, podívali se na sebe a usmáli se do objektivu. Někteří hosté scénu sledovali zblízka a pořizovali vlastní snímky.

Pak dostal ženich neobvyklý nápad. Uchopil ženu za pas a pomalu ji zakláněl dozadu. Nevěsta se zpočátku lekla, ale pak se začala smát; myslela si, že jde o součást romantické pózy.

„Drž mě pevně,“ řekla tiše.

„Samozřejmě,“ odpověděl.

Důvěřovala mu.

Právě proto byl následující okamžik tak zdrcující.

Fotograf pozvedl fotoaparát.

„Dokonalé. Zůstaňte přesně takhle!“

Ženich se usmál.

A pak ji pustil. Stalo se to tak rychle, že nevěsta ani nestihla zareagovat. Ztratila rovnováhu a spadla dozadu do fontány.

Dopadla do vody s hlasitým šplouchnutím.

Voda vystříkla přes okraj a promáčela oblečení hostů. Na okamžik zavládlo naprosté ticho.

Pak se pár lidí začalo smát.

Nevěsta se vynořila. Šaty měla nasáklé vodou a jejich váha ji táhla ke dnu. Vlasy měla rozcuchané, po tváři jí stékal rozmazaný make-up a ruce se jí třásly.

Podívala se na ženicha.

„Proč jsi to udělal?“

Stál na okraji fontány.

A smál se.

„Byl to jen vtip.“

Nevěsta na něj nevěřícně hleděla.

„Tobě to připadá vtipné?“

Ženich pokrčil rameny.

„Ale no tak. Všichni se smáli.“

Někteří hosté skutečně vytáhli telefony. Jeden celou scénu natáčel, jiný se smál tak nahlas, že se nevěsta nakonec odvrátila.

Zdálo se, že nikdo nechápe, co se v ní v tu chvíli odehrává.

Pro ostatní to byl jen trapný svatební žertík.

Pro ni to bylo něco úplně jiného.

Právě si uvědomila, že muž, kterému – teprve před pár hodinami – před zraky všech slíbila svou důvěru, nezná žádné hranice, pokud jde o snahu upoutat pozornost na její úkor. K fontáně nakonec přistoupila servírka, aby jí pomohla ven. Ale než stihla podat ruku, nevěsta se sama vytáhla nahoru.

Otřela si z obličeje vodu.

Pak se stalo něco, co nikdo nečekal.

Už neplakala.

Ani nekřičela.

Místo toho se klidně a dlouze podívala na svého manžela.

„Máš pravdu,“ řekla.

Ženich se zazubil.

„Vidíš? Teď už ten vtip chápeš.“

Nevěsta pomalu přikývla.

„Ne. Teď chápu něco úplně jiného.“

Smích v sále utichl.

Fotograf už mezitím sklonil fotoaparát. Někteří hosté si všimli, že se atmosféra zcela změnila.

Nevěsta vylezla z fontány. Z mokrých šatů jí na podlahu kapala voda. Jedna kamarádka jí chtěla nabídnout sako, ale ona odmítla. Zamířila přímo ke svému manželovi.

Zdálo se, že stále nechápe, co se chystá stát.

„O co tu jde?“ zeptal se.

Nevěsta klidně odpověděla:

„O konec naší svatby.“

Rozpačitě se zasmál.

„Nedělej z toho vědu.“

„Já dělám vědu?“

Ukázala na své mokré šaty.

„Schválně jsi mě shodil do vody před mou rodinou, přáteli a všemi, na kterých mi záleží. A pak ses smál, zatímco jsem se snažila dostat ven…“