Jenže netušila, že její vlastní krutost se během několika minut obrátí proti ní.
Přípravy na zásnuby Alexe a Emmy trvaly několik měsíců.
Alex byl synem jednoho z nejvlivnějších podnikatelů ve městě. Jednoho dne měl převzít rodinnou společnost a stát se hlavou impéria, které jeho otec budoval desítky let.
Pro jeho matku Margaret proto nebylo manželství pouhou otázkou lásky.
Bylo to obchodní rozhodnutí.
Od chvíle, kdy se dozvěděla o Emmě, byla přesvědčená, že její syn dělá největší chybu svého života.
Emma pocházela z obyčejné rodiny.
Její otec byl celý život mechanikem a matka pracovala jako učitelka.
Emma sama vystudovala architekturu a začala pracovat v malé projekční kanceláři.
Neměla slavné příjmení.
Neměla bohaté příbuzné.
Neměla žádné kontakty mezi lidmi, kteří se pohybovali ve vyšších kruzích.
Ale měla něco, co Margaret považovala za bezcenné.
Alexovu lásku.
Ti dva se poznali několik let předtím.
Nebyla to láska na první pohled.
Nejdřív byli přátelé.
Pak spolu začali trávit více času.
A postupně zjistili, že si bez sebe nedokážou představit život.
Emma stála při Alexovi v době, kdy jeho otec procházel vážnou krizí ve společnosti.
Alex zase pomáhal Emmě, když její otec onemocněl a rodina se dostala do finančních problémů.
Prošli si těžkými obdobími.
A právě proto jejich vztah vydržel.
Margaret to však nikdy nechtěla přijmout.
„Můj syn si nemůže vzít obyčejnou architektku,“ říkávala.
„Potřebuje ženu z naší společenské vrstvy.“
Několikrát se pokusila Alexe přesvědčit, aby vztah ukončil.
Představovala mu dcery bohatých podnikatelů.
Zvala na rodinné večeře mladé ženy z významných rodin.
Dokonce mu jednou řekla:
„Můžeš si vzít ženu, která ti pomůže vybudovat ještě větší společnost.“
Alex jí pokaždé odpověděl stejně.
„Já si ale nechci vzít společnost. Chci si vzít Emmu.“
Margaret byla čím dál rozzlobenější.
A potom Alex požádal Emmu o ruku.
Margaret pochopila, že už nemá mnoho času.
Zásnubní večírek se měl konat v luxusní restauraci v horních patrech jednoho z nejvyšších mrakodrapů ve městě.
Přišli příbuzní, přátelé, obchodní partneři i lidé z nejvyšších společenských kruhů.
Hudba hrála.
Číšníci roznášeli šampaňské.
Hosté gratulovali Alexovi a Emmě.
Na první pohled všechno vypadalo dokonale.
Jen Margaret se neusmívala.
Celý večer pozorovala Emmu.
Dívala se na ni, jako by čekala na jedinou chybu.
Když se večírek dostal do plného proudu, Margaret k Emmě přistoupila.
„Emmo.“
Emma se otočila.
„Ano?“
„Potřebuji s tebou mluvit.“
„Samozřejmě.“
„O samotě.“
Emma přikývla.
Nenapadlo ji, že právě vykročí vstříc nejnebezpečnějším minutám svého života.
Obě ženy prošly chodbou až k východu na otevřenou střešní terasu.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, hudba z restaurace zeslábla.
Byly samy.
Kolem nich foukal studený vítr.
Pod nimi zářilo město.
Margaret otevřela kabelku a vytáhla bílou obálku.
Podala ji Emmě.
„Vezmi si to.“
Emma ji nechápavě otevřela.
Uvnitř byl dokument potvrzující převod pěti milionů dolarů.
Emma zvedla oči.
„Co to je?“
„Pět milionů.“
„Proč mi je nabízíš?“
Margaret se na ni chladně podívala.
„Protože chci, abys zmizela ze života mého syna.“
Emma obálku zavřela.
„Ne.“
Margaret zvedla obočí.
„Rozmysli si to.“
„Nemusím.“
„Za pět milionů můžeš začít úplně nový život.“
Emma zavrtěla hlavou.
„Nechci nový život. Chci svůj život s Alexem.“
Margaret se přiblížila.
„Ty opravdu nechápeš, do jaké rodiny se snažíš vstoupit.“
„Chápu to velmi dobře.“
„Ne, nechápeš.“
Emma se na ni podívala.
„Alex mě miluje. A já miluji jeho. To je jediné, co je pro mě důležité.“
Margaret se pousmála.
Nebyl to laskavý úsměv.
„Takže peníze nestačí.“
„Ne.“
„A kdybych ti nabídla deset milionů?“
„Ne.“
„Dvacet?“
„Ne.“
Margaret na okamžik ztichla.
Pak řekla:
„Tak už nemám co nabídnout.“
Emma ustoupila.
„Pak je náš rozhovor u konce.“
Otočila se ke dveřím.
Margaret ji však zastavila.
„Mýlíš se.“
Emma se otočila.
„V čem?“
Margaretin hlas zchladl.
„Pořád si myslíš, že ty rozhoduješ o své budoucnosti.“
Emma se zamračila.
„Co tím myslíš?“
Margaret se podívala směrem k okraji střechy.
„Můžu tě odstranit.“
Emma ztuhla.
„Cože?“
„Když odsud spadneš, všichni budou věřit, že to byla nehoda.“
Emma ustoupila.
„Jsi šílená.“
„Ne. Jsem matka.“
„Alex by ti nikdy neodpustil.“
Margaret se k ní přiblížila.
„Alex se nikdy nedozví pravdu.“
Emma se snažila dostat ke dveřím.
„Nedotýkej se mě.“
Margaret ji však chytila za paži.
Emma se vytrhla.
„Pusť mě!“
„Ty jsi měla odejít, když jsem ti dala šanci.“
„Neodcházím.“
Margaret ji prudce strčila.
Emma ztratila rovnováhu.
Její tělo narazilo do zábradlí.
A potom zmizelo za okrajem.
Margaret zůstala stát.
Několik sekund se nehýbala.
Pak pomalu přistoupila k zábradlí.
Podívala se dolů.
„Je konec,“ zašeptala.
Jenže v tu chv