Emma Laurentová byla v osmém měsíci těhotenství.

Její břicho bylo už tak velké, že se jí každý krok zdál pomalejší než ten předchozí. Lékař jí doporučil odpočívat, vyhýbat se stresu a hlavně být opatrná.

Emma se snažila všechny rady dodržovat.

Toho dne však udělala něco, co později mnohokrát litovala.

Souhlasila s návštěvou domu své tchyně.

Margaret Laurentová pořádala velkou rodinnou oslavu.

Oficiálně šlo o oslavu před narozením dítěte a zároveň o odhalení jeho pohlaví.

Pro Emmu to měl být krásný den.

Pro Margaret však byl tento večírek příležitostí, jak znovu dokázat, že právě ona je v rodině tou, která rozhoduje.

Od rána pobíhala po zahradě, kontrolovala stoly a dávala pokyny zaměstnancům.

„Ty květiny dejte jinam.“

„Stůl posuňte o půl metru.“

„Ne, takhle to nevypadá dobře.“

Všechno muselo být dokonalé.

Dům byl obrovský.

Zahrada upravená.

Uprostřed nádvoří stál bazén s průzračně modrou vodou.

Kolem něj byly rozmístěny židle a stoly s jídlem.

Na konci zahrady stála velká bílá krabice převázaná stuhou.

Uvnitř byly připraveny balónky, které měly po otevření odhalit pohlaví dítěte.

Emma přišla se svým manželem Danielem krátce po poledni.

Měla na sobě jednoduché světle modré šaty.

Byly pohodlné.

Volné.

A hlavně jí nepřekážely.

Margaret si ji však změřila pohledem od hlavy až k patě.

„Tohle si opravdu vezmeš?“

Emma se usmála.

„Ano.“

„Na takovou oslavu?“

„Je mi v nich dobře.“

Margaret se ušklíbla.

„Vypadáš, jako bys šla nakupovat.“

Daniel se okamžitě otočil.

„Mami.“

„Co? Jen říkám svůj názor.“

Emma položila ruku na své břicho.

„To je v pořádku.“

„Není,“ odpověděl Daniel.

Emma se na něj podívala.

„Prosím. Nech to být.“

Daniel však věděl, že jeho matka Emmu nikdy nepřijala.

Od prvního dne jejich vztahu Margaret tvrdila, že Emma není pro jejího syna dost dobrá.

Jednou jí řekla, že je příliš obyčejná.

Jindy zase, že Daniel si mohl najít někoho z bohatší rodiny.

A když Emma otěhotněla, situace se ještě zhoršila.

Margaret začala zasahovat do všeho.

Do jména dítěte.

Do výběru lékaře.

Do zařízení dětského pokoje.

Dokonce chtěla rozhodovat o tom, jaký kočárek si mladí manželé koupí.

„Je to moje vnouče,“ opakovala.

Emma jí jednou klidně odpověděla:

„Ano. Ale je to naše dítě.“

Od té chvíle se vztah mezi nimi definitivně změnil.

Margaret Emmě nikdy neodpustila, že se jí postavila.

A nyní čekala na příležitost.

Během oslavy se zdálo, že je všechno v pořádku.

Hosté jedli.

Hudba hrála.

Daniel se smál se svými přáteli.

Emma seděla většinu času ve stínu.

Přesto si všimla, že Margaret ji neustále sleduje.

Každých několik minut se jejich pohledy setkaly.

A pokaždé měla Margaret v očích něco podivného.

Něco, co Emmě nebylo příjemné.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Daniel.

„Ano.“

„Určitě?“

Emma přikývla.

„Jen jsem unavená.“

Daniel ji políbil na čelo.

„Jestli chceš, pojedeme domů.“

Emma se podívala na hosty.

„Ne. Zůstaneme.“

„Proč?“

„Chci, aby si naše dítě jednou mohlo říct, že jsme se snažili mít normální rodinu.“

Daniel se smutně usmál.

„S mojí matkou normální rodina neexistuje.“

Emma se zasmála.

„Možná dnes překvapí.“

Netušila, jak moc se její slova vyplní.

Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne fotograf požádal všechny hosty, aby se shromáždili u bazénu.

„Je čas!“

Hosté začali vstávat.

Daniel vzal Emmu za ruku.

Pomohl jí vstát.

„Pomalu.“

„Já vím.“

Společně přešli k velké bílé krabici.

Emma se postavila vedle ní.

Fotograf připravil fotoaparát.

„Danieli, trochu blíž k Emmě.“

Daniel ji objal.

Margaret stála opodál.

V ruce držela malou sametovou krabičku.

„Moment.“

Všichni se otočili.

Margaret se usmívala.

„Než otevřeme krabici, mám pro Emmu dárek.“

Emma se překvapeně podívala.

„Pro mě?“

„Samozřejmě.“

Margaret se přiblížila.

„Pojď sem.“

Emma zaváhala.

„Co je to?“

„Uvidíš.“

Daniel se zamračil.

„Mami, co to děláš?“

„Jen jí dávám dárek.“

Emma pomalu vykročila.

Margaret stála těsně u okraje bazénu.

„Postav se sem.“

Emma poslechla.

Margaret se postavila za ni.

„Podívej se na fotografa.“

Emma se usmála.

„Dobře.“

Margaret jí položila ruce na ramena.

Emma okamžitě ucítila něco zvláštního.

„Margaret…“

„Neboj.“

Fotograf zvedl fotoaparát.

„Připraveni?“

Emma se podívala před sebe.

„Jedna…“

Margaret sevřela její ramena.

„Dvě…“

A potom ji prudce strčila.

Emma nestačila ani vykřiknout.

Její tělo se převážilo.

Snažila se zachytit.

Ale pod nohama měla mokrou dlažbu.

A v další sekundě dopadla do bazénu.

Ozvalo se obrovské šplouchnutí.

Několik hostů vykřiklo.

Jiní se začali smát.

Mysleli si, že jde o součást programu.

Margaret dokonce zatleskala.

„No tak!“

Smála se.

„Je to jen legrace!“

Daniel se však nesmál.

Jeho tvář okamžitě zbledla.

„Emmo!“

Čekal, že se jeho žena vynoří.