Marcus Vaelor zůstal na kolenou, ale jeho postoj nebyl pokorný v běžném smyslu. Nebyla to prosba ani slabost. Spíš uznání něčeho, co bylo starší než přítomný okamžik — jako by právě před ním stanul zákon, který byl dávno zapomenut, ale nikdy zrušen.
„Tak je to pravda,“ řekl tiše. Jeho hlas se nesl nádvořím, ale už v něm nebyla žádná hrozba. Jen jistota. Chlapec instinktivně ustoupil
[...]








