Jeho žena postavila sklenici pomalu na stůl. Tak pomalu, že cinknutí skla o dřevo zaznělo hlasitěji než všechna Viktorova slova předtím. Nechvěla se. Neplakala. Její pohyb byl klidný, téměř obřadní. Všichni čekali výbuch, hysterii, slzy. Něco, co by Viktora utvrdilo v jeho převaze.
Nic takového nepřišlo. „Děkuji,“ řekla tiše. Hlas měla pevný, vyrovnaný. „Děkuji, že jsi to řekl přede všemi. Ušetřil jsi mi spoustu vysvětlování.“ Viktor
[...]







