Bylo brzké ráno a město se teprve probouzelo k životu. Mlžný opar se vznášel nad ulicemi a lampy ještě slabě svítily. Na křižovatce u hlavního náměstí stál policista Marek Vávra, který měl v tu chvíli pocit, že jeho směna bude klidná. Ale to, co uviděl o několik minut později, změnilo nejen jeho den, ale i jeho život.

Z dálky se ozval zvuk, jako kdyby se po chodníku škrábal těžký předmět. Když se Marek otočil, spatřil něco, co se vymykalo běžné realitě – uprostřed chodníku stála dřevěná rakev. Byla stará, pokrytá prachem, a na jejím víku byly vyřezané podivné symboly, které neodpovídaly žádnému známému jazyku.

Kolemjdoucí se zastavovali a šeptali si:
„Jak se to sem dostalo?“
„To je nějaký vtip?“

Ale rakev byla skutečná. Nikdo ji tam neviděl přinést, žádná kamera v okolí nezachytila nic podezřelého. Prostě se objevila.

Marek nejprve zavolal posily. Poté se rozhodl místo zajistit a přiblížit se k neznámému objektu. Čím víc se k ní blížil, tím více cítil zvláštní chlad, který se šířil ze dřeva. Jeho dech se zrychloval a ruce se mu lehce třásly. Na okamžik zaváhal – měl ji otevřít?

V tu chvíli se víko nepatrně pootevřelo samo. Ozval se slabý vrzavý zvuk a zpoza víka unikl podivný zápach. Marek ucítil směs zatuchliny a něčeho kovového. Srdce mu bušilo jako o závod, ale donutil se víko nadzvednout.

To, co spatřil uvnitř, mu vyrazilo dech.

Leželo tam lidské tělo – ale nebylo to obyčejné tělo. Kůže byla šedavá, pokrytá podivnými znaky, které připomínaly tetování, ale zároveň jakési rituální písmo. Oči byly otevřené a zíraly přímo na něj, přestože by měly být mrtvé. Ještě děsivější však bylo, že hrudník těla se slabě zvedal a klesal, jako by dýchalo.

Marek okamžitě couvl a sáhl po vysílačce. Ale v tu chvíli se tělo posadilo. Klouby mu křupaly, hlava se pomalu otočila a mrtvola zašeptala hlubokým hlasem:
„NEMĚL JSI TO OTEVÍRAT.“

Zvuk byl jako hřmění pod zemí. Marek ztuhl, neschopný pohybu, zatímco bytost z rakve pomalu vstala. Na zemi se kolem jejích nohou začala šířit tenká vrstva temné mlhy.

Kolemjdoucí začali křičet a utíkat, ale jejich křik náhle utichl, jako by ho někdo vypnul. Celá ulice se ponořila do neproniknutelného ticha.

Podle pozdějších výpovědí svědků se pak rakev s postavou uvnitř pomalu zvedla do vzduchu a v mžiku zmizela v mlze. Na chodníku zůstala jen zvláštní popálenina ve tvaru podivného symbolu – ten stejný, který Marek viděl na víku rakve.

Vyšetřování incidentu neodhalilo žádné stopy. Žádné kamery, žádní svědci, žádné důkazy. Pouze Marek zůstal – a jeho výpověď zněla tak neuvěřitelně, že mu většina lidí nevěřila.

Ale ti, kteří byli tehdy na ulici, si dodnes šeptají o tom ránu, kdy se v jejich městě objevila rakev a policista otevřel něco, co mělo zůstat navždy zavřené.