V malé vesnici na okraji lesa se scházelo množství lidí. Atmosféra byla těžká, ovzduší naplněné šepoty, potlačovaným pláčem a vůní svíček. Všichni přišli dát poslední sbohem Marku Novotnému – mladému otci, který podle vyšetřovatelů tragicky zemřel při autonehodě. Jeho rakev stála v čele kaple, obklopená květinami a smutečními věnci, zatímco jeho žena Veronika objímala dvouletou dcerku Klárku.

Klárka byla až neobvykle tichá. Malá holčička, která obvykle nezůstala chvíli v klidu, seděla matce na klíně s očima upřenýma na rakev. Jakoby něco věděla.

Když farář začal svou řeč o tom, že „Marek odešel do lepšího světa“, Klárka se náhle vzepřela a vyšplhala z matčina náručí. Chůze po kamenné podlaze zněla v tichu kaple jako údery kladiva.

Zastavila se přímo u rakve, položila na ni své malé ruce a zvolala:
„Táta jen spinká! On není pryč!“

Lidé v kapli ztuhli. Někteří se pousmáli, berouc to jako nevinný výkřik dítěte, které nerozumí smrti. Ale než Veronika stihla Klárku odvést, holčička pokračovala:
„Pán s černýma rukavicema mu dal injekci, táta pak usnul.“

Ticho bylo nyní hmatatelné. Všichni se na sebe dívali – byl to dětský blábol, nebo něco víc?

Jedna ze starších žen v první řadě si zakryla ústa rukou. „Co tím myslí?“ zašeptala.

Veronika byla bledá jako stěna. Její mysl se vrátila o několik dní zpět. Marek se skutečně vrátil domů pozdě v noci, vystrašený a neklidný. Říkal, že má pocit, že ho někdo sleduje. Veronika mu tehdy nevěřila a připisovala to stresu v práci. Teď ale…

Dětská slova byla natolik přesvědčivá, že se rozhodla jednat. Přerušila pohřeb a požádala, aby se rakev znovu otevřela. Lidé protestovali, ale její zoufalý pohled a naléhání přiměly správce pohřební služby, aby nakonec souhlasil.

Když rakev otevřeli, Marek ležel nehybně, jeho tvář byla klidná, skoro jako by spal. Ale pohřební služba si všimla něčeho zvláštního – na jeho krku byla drobná vpichová rána, sotva viditelná. Okamžitě zavolali policii.

Pitva, kterou soudní lékař nařídil, odhalila šokující pravdu. Marek nezemřel při autonehodě – v jeho těle byla nalezena vysoká koncentrace neurotoxinu, který způsobil ochrnutí a smrt, než stihl vyprostit auto z příkopu. Neznámý útočník ho nejspíš před nehodou napadl a uspal jedem.

Vyšetřování se znovu otevřelo a brzy policie zadržela muže v černých rukavicích – bývalého kolegu Marka, kterého Marek chtěl nahlásit za zpronevěru. Pomsta byla motivem, a nebýt Klárčina výkřiku, pravda by zůstala navždy skrytá.

Klárka se stala hrdinkou celého příběhu. Lidé v novinách ji nazývali „dítětem, které přerušilo smuteční obřad a zachránilo spravedlnost“.

A Veronika? Objala svou dcerku pevněji než kdy dřív a šeptala jí do ucha:
„Děkuji ti, miláčku. Tvůj táta není pryč – díky tobě žije dál v pravdě.“