Roberto, úspěšný a obávaný podnikatel, byl přesvědčen, že prožívá nejhorší den své kariéry. Podezřelé transakce. Zrada ze strany dlouholetého partnera. Tlak, který mu svíral hrudník jako svěrák. Poprvé po letech odešel z kanceláře brzy. Toužil jen po tichu, sklenici whisky a několika minutách klidu ve svém vlastním domě.
Jakmile otevřel dveře, věděl, že něco není v pořádku.
Dům byl příliš tichý.
Obvykle slyšel kroky Maríe, své hospodyně, zvuk vysavače nebo tlumené rádio v kuchyni. Teď však panovalo naprosté, téměř nepřirozené ticho.
Pak to zaslechl.
Šepot.
Vycházel z jeho pracovny. Z místnosti, kam neměl přístup téměř nikdo. Z prostoru, kde uchovával dokumenty, smlouvy… a minulost, kterou pečlivě skrýval.
Srdce mu začalo bušit. Přiblížil se ke dveřím. Byly pootevřené.
Nahlédl dovnitř.
María neklečela s hadrem v ruce.
Byla před trezorem, skrytým za jeho oblíbeným obrazem. Dveře trezoru byly otevřené a ona se uvnitř horečně přehrabovala.
A nebyla sama.
Za ní stála postava. Vysoká. Nehybná. Nakláněla se k ní a cosi jí šeptala do ucha.
Robertovi přejel po zádech ledový mráz. Chtěl vykřiknout, ale hlas ho neposlechl. Ta žena pracovala v jeho domě více než deset let. Znal její rodinu. Věřil jí víc než většině obchodních partnerů.
Pak si všiml předmětu v jejích rukou.
Nebyly to peníze. Ani šperky. Ani smlouvy.
Držela starou fotografii.
Zažloutlou. Lehce pomačkanou. Fotografii, kterou měl ukrytou úplně vzadu.
Krev mu odtekla z tváře.
Na snímku byl on.
A vedle něj člověk, o kterém svět věřil, že je mrtvý.
V tu chvíli se postava za Maríou pomalu narovnala a udělala krok vpřed do světla.
Roberto ztuhl.
Tu tvář znal.
Tu tvář se snažil vymazat z paměti celé roky.
Ale minulost se právě rozhodla vrátit.
A tentokrát si přišla pro odpovědi.