„Vypněte motor! V té síti je něco živého!“

Šestašedesátiletý Marcel vykřikl tak hlasitě, že se jeho hlas rozléhal po celé hladině. Právě si všiml podivného pohybu nedaleko své staré rybářské lodi. Když se naklonil přes zábradlí, spatřil něco, co mu okamžitě sevřelo srdce.

Ve vodě se zoufale zmítal mladý delfín. Jeho ocas byl pevně zachycený ve staré rybářské síti a každým pohybem se provazy stále více utahovaly kolem jeho těla. Zvíře se snažilo dostat na hladinu, ale bylo vidět, že mu rychle docházejí síly.

Marcel rybařil v těchto vodách téměř čtyřicet let. Za svůj život viděl bouře, ztroskotané lodě i nejrůznější mořské živočichy. Nikdy však nedokázal přihlížet tomu, když nějaké zvíře zbytečně trpělo.

Bez váhání vypnul motor a připravil si ostrý rybářský nůž.

„Klid, maličký. Jen se nehýbej. Dostanu tě odtud,“ zašeptal.

Opatrně se naklonil přes okraj lodi a začal přeřezávat jednotlivá oka sítě. Práce byla nebezpečná. Loď se lehce pohupovala a Marcel musel dávat pozor, aby nespadl do vody. Delfín byl vystrašený a několikrát sebou prudce trhl.

„Ještě chvilku. Už to bude.“

Po několika dlouhých minutách se podařilo přeříznout poslední provaz. Delfín se konečně osvobodil a okamžitě zamířil k hladině.

Marcel očekával, že zvíře jednoduše odplave. Místo toho se však delfín několikrát vynořil přímo vedle jeho lodi. Jako by se chtěl ujistit, že jeho zachránce je stále na místě.

Potom se na okamžik zastavil, ukázal hřbetní ploutev a zmizel v modré vodě.

Starý rybář se usmál.

„Tak běž za svou rodinou. Dnes už máš štěstí.“

Netušil, že ještě téhož dne se jeho vlastní život ocitne v nebezpečí.

Odpoledne se Marcel vydal zpět do přístavu. Počasí se začalo zhoršovat, ale nebylo nic, co by ho mělo zvlášť znepokojovat. Podle zkušeností měl dostatek času dostat se na bezpečné místo.

Najednou se však ozvala ohlušující rána.

Loď prudce nadskočila a motor okamžitě zhasl. Marcel ztratil rovnováhu a narazil ramenem do kovové části paluby.

„Co to sakra bylo?“

Snažil se znovu nastartovat, ale motor nereagoval. Když se podíval dolů, všiml si vody, která začala pronikat do prostoru pod palubou.

Okamžitě pochopil, že je zle.

Někde pod čarou ponoru vznikla trhlina.

Popadl vysílačku.

„Mayday! Mayday! Tady rybářská loď! Nabírám vodu, potřebuji okamžitou pomoc!“

Odpovědí mu bylo pouze nepříjemné praskání a šum.

Zkusil to znovu. Nic.

Vytáhl telefon, ale na obrazovce se neobjevila ani jediná čárka signálu.

Voda mezitím rychle stoupala. Během několika minut mu sahala ke kotníkům. Marcel otevřel úložný prostor, vytáhl záchrannou vestu a s obtížemi si ji oblékl.

Věděl, že pokud se mu nepodaří dostat z lodi včas, může skončit pod hladinou.

Právě když se chystal skočit do vody, ozvala se další rána.

Tentokrát přímo pod jeho nohama.

Marcel se lekl a ustoupil. Něco narazilo do trupu lodi. Potom znovu. A ještě jednou.

Pomalu se naklonil přes zábradlí.

To, co spatřil, ho na okamžik připravilo o řeč.

Kolem jeho potápějícího se plavidla kroužil delfín.

Marcel si okamžitě všiml světlé skvrny poblíž jeho hřbetní ploutve. Byla to stejná značka, kterou měl mladý delfín, kterého ráno osvobodil ze sítě.

„To jsi ty?“ zašeptal nevěřícně.

Zvíře se přiblížilo k lodi a několikrát vyskočilo nad hladinu. Za ním se objevily další tmavé siluety.

Bylo jich nejméně šest.

Marcel sledoval jejich pohyby a nechápal, co se děje. Delfíni neodplouvali. Naopak se drželi v těsné blízkosti potápějícího se plavidla.

Jeden z nich náhle zamířil k otevřenému prostoru vedle lodi a prudce udeřil ocasem do hladiny.

Vtom Marcel zaslechl něco dalšího.

V dálce se ozývalo dunění motoru.

Zvedl hlavu a zahleděl se k obzoru. Mezi vlnami se začala objevovat silueta většího plavidla.

Nejdříve si myslel, že jde o záchrannou loď. Když však spatřil její směr a velikost, krev mu ztuhla v žilách.

Nebyla to záchranná služba.

Byla to velká nákladní loď, která mířila přímo k němu.

Marcel začal zoufale mávat rukama a křičet. Z paluby obrovského plavidla ho však přes vzdálenost a vlny nikdo nemohl slyšet.

Jeho malá loď se stále více nakláněla. Voda už zaplavovala téměř celou palubu.

V tu chvíli se stalo něco naprosto nečekaného.

Delfíni se začali pohybovat před nákladní lodí. Několik z nich opakovaně vyskakovalo nad hladinu a ostatní vytvářeli kolem Marcelovy lodi nápadnou skupinu.

Na můstku nákladní lodi si kapitán konečně všiml neobvyklého pohybu ve vodě. Přikázal okamžitě snížit rychlost a změnit kurz.

Jeden z námořníků dalekohledem zahlédl člověka na téměř potopené rybářské lodi.

„Člověk přes palubu! Máme tam někoho!“ vykřikl.

Kapitán okamžitě vyhlásil poplach.

Záchranný člun byl spuštěn na vodu a dva členové posádky zamířili k Marcelovi. Když dorazili, jeho loď už byla téměř celá pod hladinou.

„Držte se! Už jsme u vás!“ zavolal jeden ze záchranářů.

Marcel skočil do vody a s jejich pomocí se dostal na pa