Když předstoupila téměř stopadesátikilogramová dívka, celý palác se jí začal smát. Jenže o několik minut později všichni zůstali v naprostém úžasu

Princ Alexandr měl všechno, o čem ostatní muži pouze snili. Žil v nádherném královském paláci, měl k dispozici obrovské bohatství, sloužící i vojsko a jednou měl zdědit trůn celého království. Přesto mu chyběla jedna důležitá věc. Ve třiceti letech stále neměl manželku ani následníka trůnu.

Jeho otec, král Richard, si s tím už dlouho nevěděl rady. Roky zval do paláce nejkrásnější a nejvznešenější dívky z okolních zemí. Přijížděly princezny, dcery bohatých vévodů i mladé ženy z nejvlivnějších šlechtických rodin. Každá toužila získat princovu přízeň.

Alexandr však všechny odmítal.

Některé byly příliš namyšlené, jiné se zajímaly pouze o jeho bohatství a další se chovaly, jako by jim samotné postavení princezny automaticky zaručovalo právo na královský trůn. Alexandr začínal mít pocit, že mezi stovkami žen nedokáže najít jedinou, která by ho měla ráda kvůli tomu, jaký skutečně je.

Jednoho večera si ho král Richard zavolal do své pracovny.

„Alexandre, už toho bylo dost. Je ti třicet let a celé království čeká na tvého následníka. Do jednoho měsíce si vybereš manželku. Nehodlám dál poslouchat tvoje výmluvy.“

Princ věděl, že tentokrát otec neustoupí. Dlouho přemýšlel, jak najít ženu, která by ho dokázala zaujmout nejen krásou nebo původem. Nakonec přišel s neobvyklým návrhem.

Rozhodl se uspořádat veřejnou zkoušku, které se může zúčastnit každá svobodná a zletilá žena v království bez ohledu na společenské postavení.

V hlavním sále paláce nechal postavit mohutný kovový kruh vysoký téměř dva metry. Jeho vnější okraje obklopovaly plameny a prostor uprostřed zůstával volný. Úkolem účastnic bylo projít kruhem tak, aby se jejich tělo, vlasy ani oblečení nedotkly ohně.

Princ vysvětlil, že nehledá pouze krásnou ženu. Chtěl poznat někoho, kdo dokáže zachovat klid, odvahu a sebeovládání i ve chvíli, kdy se ocitne pod tlakem.

Zpráva o neobvyklé zkoušce se během několika dní rozšířila po celém království. Do paláce začaly přijíždět stovky dívek. Některé si nechaly ušít speciální šaty, jiné celé dny trénovaly různé způsoby, jak překonat ohnivou překážku.

V den soutěže byl hlavní sál přeplněný. Na čestných místech seděl král, princ a nejvýznamnější šlechtici. Ostatní hosté stáli kolem připraveného kruhu a netrpělivě očekávali první účastnici.

Jako první vystoupila dcera bohatého vévody. Měla na sobě nádherné růžové šaty s dlouhou vlečkou a byla přesvědčená, že zkoušku zvládne bez problémů.

Sebevědomě se vydala vpřed. Jakmile však vstoupila do prostoru kruhu, spodní část jejích šatů se přiblížila k plamenům. Látka okamžitě vzplála a služebnictvo muselo rychle zasáhnout. Dívka vyvázla bez vážného zranění, ale její pokus byl ukončen.

Druhá účastnice se rozhodla překážku překonat rychlým skokem. Na okamžik to vypadalo, že se jí podaří uspět. Jenže její dlouhé vlasy se dotkly horní části kruhu a několik pramenů začalo hořet. Strážci je okamžitě uhasili.

Třetí dívka se zastavila ještě před samotným pokusem. Jakmile ucítila horko, ztratila odvahu a odmítla pokračovat.

Další ženy se pokoušely najít vlastní způsob, jak kruhem projít, ale výsledek byl pokaždé stejný.

Uplynuly dvě hodiny a žádná z účastnic nedokázala zkoušku splnit.

Princ Alexandr začínal být zklamaný. Už se nakláněl ke svému otci a chtěl navrhnout, aby soutěž ukončili. Vtom se však v zadní části sálu otevřel prostor a dopředu vykročila mladá žena v tmavě zelených šatech.

Jmenovala se Emma. Bylo jí osmadvacet let a pracovala v malé krejčovské dílně, kde každý den opravovala oblečení a šila šaty pro místní obyvatele.

Na rozdíl od ostatních účastnic nebyla štíhlá ani elegantní podle tehdejších představ šlechty. Vážila téměř sto padesát kilogramů, měla plnější postavu, široká ramena a výrazné křivky.

Jakmile ji hosté spatřili, začali si mezi sebou šeptat.

Potom se ozval první hlasitý smích.

„Podívejte se na ni! Ona se opravdu chce zúčastnit?“ zvolala jedna ze šlechtičen.

„Ten kruh je pro ni příliš malý. Sotva by prošla obyčejnými dveřmi!“ přidala se další žena.

Mladý šlechtic se hlasitě zasmál a prohlásil, že kovovou konstrukci budou muset nejprve rozebrat, aby se Emma vůbec dostala na druhou stranu.

Za několik okamžiků se smál téměř celý sál.

Dokonce i král Richard se zatvářil nespokojeně a naklonil se k synovi.

„Alexandre, co to má znamenat? Děláme snad z královského paláce divadlo? Proč jí vůbec dovolili vystoupit?“

Princ však neodpověděl. Na rozdíl od ostatních se Emmě neposmíval. Pozorně sledoval její tvář a všiml si, že na posměšky nijak nereaguje.

Dívka pokračovala v cestě, jako by žádný smích neslyšela.

Když se konečně zastavila před ohnivým kruhem, nastalo postupně ticho. Všichni očekávali, že se otočí, omluví a odejde.

Emma však požádala organizátory o několik minut času.

Potom si sundala svrchní