Alex už několik měsíců věděl, že své manželství s Victorií nechce zachránit.

Kdysi ji miloval. Vzpomínal na dobu, kdy mu stačil její úsměv, aby zapomněl na všechny starosti. Společně plánovali budoucnost, vybírali dům a slibovali si, že při sobě budou stát bez ohledu na okolnosti.

Jenže roky změnily jejich vztah. Alex začal být stále chladnější a jeho pozornost si získala jiná žena. S ní si představoval nový život, ve kterém by nemusel nic vysvětlovat ani se ohlížet za minulostí.

Existoval však problém, kterému se nechtěl postavit čelem.

Victoria byla jeho manželka a rozvod by znamenal dělení majetku, dlouhé rozhovory s právníky a nepříjemné otázky. Alex nechtěl přijít o peníze ani o pohodlí, na které si zvykl.

Postupně se v jeho hlavě zrodila myšlenka, která byla mnohem děsivější než samotná nevěra.

Nejdřív ji považoval za pouhou představu. Potom o ní začal přemýšlet častěji. Nakonec si namluvil, že nemá jinou možnost.

Několik týdnů plánoval, jak se Victorie zbaví, aniž by vzbudil podezření.

A pak přišel večer, který měl všechno změnit.

Alex se během večeře choval neobvykle mile. Dokonce se Victorie zeptal, jestli by si nechtěla vyjet za město. Prý potřebovali na chvíli uniknout každodenním starostem a strávit spolu večer někde v klidu.

Victoria byla překvapená. Poslední dobou mezi nimi panovalo napětí a manželova náhlá pozornost v ní probudila naději, že se jejich vztah možná ještě dá zachránit.

Souhlasila.

Netušila, že jeho laskavost je jen součástí promyšleného plánu.

Během cesty jí Alex podal nápoj, do kterého tajně přidal prášek na spaní. Victoria mu důvěřovala, a proto nic netušila. Po chvíli začala být unavená, její víčka těžkla a nakonec upadla do bezvědomí.

Alex se na ni podíval a pevně sevřel volant.

Už nebylo cesty zpět.

Odbočil na úzkou lesní cestu, kterou pokrývala vrstva čerstvého sněhu. Čím dál jeli, tím méně bylo kolem známek civilizace. Zmizely pouliční lampy, domy i světla vzdálených vesnic. Zůstaly jen vysoké stromy, temnota a vítr, který se proháněl mezi holými větvemi.

Byla mrazivá zimní noc.

Když Alex konečně zastavil, motor ještě několik okamžiků tiše běžel. Muž se rozhlédl kolem sebe a naslouchal. Nikde nebylo slyšet nic kromě větru a občasného zapraskání větví.

Vystoupil z auta a otevřel dveře na straně spolujezdce.

Victoria se ani nepohnula.

Alex ji vzal do náruče a vydal se hlouběji do lesa. Musel překonávat závěje a dávat pozor, aby neuklouzl. Každých několik kroků se ohlížel, přestože věděl, že ho pravděpodobně nikdo nesleduje.

Chtěl se dostat dost daleko od cesty, aby se Victoria nemohla snadno vrátit k autu.

Po dlouhé chvíli spatřil mohutný starý strom s širokým kmenem. Jeho větve se ztrácely v temnotě a kořeny vystupovaly ze sněhu jako zkroucené prsty.

Alex se zastavil.

„Tady tě nikdo nenajde,“ zašeptal.

Pomalu se sklonil, aby položil svou manželku na zem.

Vtom za sebou zaslechl šustění.

Znehybněl.

Nejdřív si myslel, že jde o vítr, který pohybuje větvemi. Potom však uslyšel další zvuk. Těžké našlápnutí do sněhu.

Otočil hlavu.

Mezi stromy se něco pohnulo.

A pak to vystoupilo z temnoty.

Byl to vlk.

Obrovská šedá šelma stála jen několik metrů od něj. Její hustá srst splývala s okolní tmou a oči se ve slabém světle měsíce leskly, když upřeně sledovala muže stojícího se ženou v náručí.

Alexovi se sevřel žaludek.

Věděl, že v lesích žijí divoká zvířata, ale nikdy žádné neviděl tak blízko. Vlk působil mohutněji, než si dokázal představit. Jeho tělo bylo napjaté a každý pohyb vypadal promyšleně.

Alex pomalu ustoupil.

Vlk udělal krok vpřed.

Muž ustoupil znovu.

Další krok.

Alex začal zrychleně dýchat. Victoria byla stále v jeho náručí a on si najednou uvědomil, že se nemůže pohybovat tak rychle, jak by potřeboval. Nemohl jednoduše utéct, aniž by riskoval, že upadne a zůstane ležet ve sněhu.

„Zmiz,“ zašeptal roztřeseným hlasem.

Vlk se ani nepohnul stranou.

Jen na něj hleděl.

Alexovi se třásly ruce. V hlavě mu vířily myšlenky, ale žádná mu nenabízela řešení. Ještě před několika minutami věřil, že má všechno pod kontrolou. Teď stál uprostřed opuštěného lesa a bál se jediného pohybu.

Potom vlk sklonil hlavu a začal pomalu obcházet místo, kde Alex stál.

Muž se otáčel za ním, aby ho neztratil z dohledu. Srdce mu bušilo tak silně, že téměř neslyšel vítr.

A právě v tu chvíli se stalo něco, co vůbec nečekal.

Vlk se náhle zastavil u Victorie.

Přiblížil čenich k její tváři a několikrát ji očichal. Potom zvedl hlavu a vydal hluboký zvuk, který se rozlehl mezi stromy.

Alex ucítil, jak mu po zádech přeběhl mráz.

„Nech ji být!“ vykřikl.

Vlk se prudce otočil.

Muž instinktivně ustoupil, zakopl o kořen a málem spadl. Na okamžik ztratil rovnováhu, ale podařilo se mu zůstat na nohou. Victoria mu přitom vyklouzla z náruče a dopadla do sněhu.

Alex se na ni podíval.

Pak na vlka.

A v jeho hlavě s