Bylo jim řečeno, že během první noci manželství náhle zemřela na zástavu srdce.
Jenže Priya byla mladá a podle všech dostupných informací dokonale zdravá.
Její rodiče tehdy netušili, že odpověď na otázku, co se skutečně stalo za zavřenými dveřmi novomanželského pokoje, získají až o tři roky později.
A tehdy už bude pozdě všechno změnit.
Když Priya oslavila osmnácté narozeniny, měla úplně jiné představy o budoucnosti. Chtěla dokončit studium, najít si zaměstnání a jednou se vdát z lásky. Nechtěla spěchat. Nechtěla, aby o jejím životě rozhodoval někdo jiný.
Jenže její rodina se dostala do zoufalé situace.
Její otec si v minulosti půjčil velké množství peněz a dluhy postupně narůstaly. Věřitelé začali chodit přímo k jejich domu. Několikrát se stalo, že rodina neměla dost peněz ani na běžné výdaje.
Právě v té době se objevil Rajiv.
Jednasedmdesátiletý muž vlastnil několik podniků, rozsáhlý pozemek a luxusní sídlo. V celém okolí byl známý jako mimořádně bohatý člověk. Před lety přišel o svou první manželku a nyní se rozhodl znovu oženit.
Když spatřil Priyu, rozhodl se, že právě ona bude jeho ženou.
Věk mezi nimi nebyl jen několik let.
Rajiv byl o více než padesát let starší než Priya. Byl starší dokonce než její vlastní otec.
Pro její rodiče však nebyl tento rozdíl důležitý.
Rajiv totiž nabídl něco, co rodina v té chvíli zoufale potřebovala.
Svatbu bez věna.
A hlavně příslib, že vyrovná většinu jejich dluhů.
Pro otce to nebyla nabídka k odmítnutí. Byla to cesta ven z problémů.
Pro Priyu to však znamenalo konec jejího dosavadního života.
Když jí rodiče oznámili, že si musí vzít Rajiva, nejprve si myslela, že jde o špatný vtip.
Potom začala plakat.
Prosila matku, aby jí pomohla. Říkala, že toho muže téměř nezná. Nechtěla žít s někým, kdo by jí mohl být dědečkem. Opakovala, že se nechce vdávat a že má vlastní sny.
Její otec však odmítl ustoupit.
„Jednou nám za to poděkuješ,“ řekl jí.
Priya se na něj tehdy podívala se slzami v očích.
„A co když ne?“
Otec chvíli mlčel.
Pak odpověděl větou, která jí zůstala v hlavě až do posledního dne jejího života:
„Jsi příliš mladá, abys rozuměla tomu, co je pro rodinu nejlepší.“
Svatba se uskutečnila o několik týdnů později.
Byla velkolepá.

Hudba hrála od rána, přijížděli hosté, stoly byly plné jídla a Priya měla na sobě drahé šaty a šperky, které jí koupila Rajivova rodina.
Pro všechny kolem vypadala jako pohádková nevěsta.
Jen ona sama věděla, že se necítí jako nevěsta.
Celý večer měla skloněnou hlavu.
Když se hosté smáli, mlčela.
Když jí gratulovali, jen tiše přikývla.
Když se na ni Rajiv usmíval, odvracela pohled.
Někteří hosté si jejího strachu všimli, ale nikdo nic neřekl.
Všichni věděli, kdo Rajiv je.
A všichni také věděli, jakou moc mají jeho peníze.
Pozdě v noci svatební oslava skončila.
Priyu odvedli do pokoje, který měl být od té chvíle její novou ložnicí.
Několik minut poté vešel dovnitř Rajiv.
Dveře se zavřely.
A od té chvíle nikdo přesně nevěděl, co se uvnitř stalo.
Ráno však bylo všechno jinak.
Přesně v osm hodin zastavilo před domem Priyiných rodičů černé auto.
Její matka nejprve nechápala, proč přijelo.
Potom vystoupili dva muži.
Zadní dveře vozu se otevřely a muži vytáhli nosítka.
Na nich leželo tělo mladé ženy.
Bylo celé zahalené bílým prostěradlem.
Priyina matka několik sekund jen stála a dívala se.
Pak si všimla ruky, která vyčnívala zpod látky.
Na zápěstí byly stejné náramky, které měla její dcera během svatby.
Matka vykřikla.
„Priyo!“
Rozběhla se k nosítkům a pokusila se prostěradlo odhrnout. Muži jí v tom však nejprve bránili.
Za nimi přišel zástupce Rajivovy rodiny.
Jeho vysvětlení bylo krátké.
Priye se během noci náhle udělalo špatně. Rajiv údajně zavolal lékaře, ale když dorazil, mladé ženě už nebylo možné pomoci.
Srdce se jí mělo jednoduše zastavit.
Tak zněla oficiální verze.
Priyin otec tomu odmítal uvěřit.
Ještě před svatbou byla podle rodiny zdravá. Nikdy neměla diagnostikované srdeční onemocnění. Nikdy si nestěžovala na bolesti na hrudi. Nikdy neomdlévala.
Bylo jí osmnáct let.
A najednou měla zemřít na srdeční selhání během první noci svého manželství?
Otec požadoval pitvu.
Požadoval vyšetřování.
Chtěl vědět, co se jeho dceři stalo.
Jenže proti Rajivově rodině stála obyčejná rodina zadluženého muže.
Rajiv měl peníze.
Měl právníky.
Měl kontakty.
A především měl pověst člověka, kterému se ostatní raději nepletou do cesty.
Krátce nato se objevily lékařské dokumenty. Podle nich nebyly nalezeny přesvědčivé známky násilí a smrt byla označena jako náhlé selhání srdce.
Případ byl uzavřen.
Priya byla pohřbena.
Její rodiče přišli o dceru a zároveň si celý život vyčítali, že ji do tohoto manželství poslali.
Její matka si d