Michaelovi bylo dvacet sedm let a za posledních několik let přivedl domů tři ženy, se kterými si dokázal představit společnou budoucnost.

Ani jedna z nich však u něj nezůstala.

Ne proto, že by Michael nebyl milující partner.

Ne proto, že by mezi nimi nebyly city.

Důvod se jmenoval Margaret.

Jeho matka.

Po smrti svého manžela žila Margaret sama ve velkém starém domě na okraji města. Měla jediného syna a postupně se na něj citově upnula natolik, že si nedokázala představit, že by jednou patřil jiné ženě.

Často mu říkávala:

„Potřebuješ ženu, která tě bude opravdu milovat.“

Michael se tomu někdy smál.

Jindy mlčel.

Protože věděl, co tím jeho matka ve skutečnosti myslí.

Podle Margaret nebyla žádná žena dost dobrá.

A měla ještě jednu zvláštní vlastnost.

Milovala hady.

Chovala je už mnoho let.

V zadní části domu měla místnost, kam Michael jako dítě nesměl vstoupit. Byly tam terária, vyhřívané boxy a nejrůznější druhy hadů.

Margaret znala jejich chování téměř dokonale.

Věděla, které druhy jsou klidné.

Které se mohou bránit při vyrušení.

A které mohou být nebezpečné.

Michael si proto od dětství pamatoval jedno pravidlo:

Nikdy nevstupovat do hadí místnosti bez matčina svolení.

Po smrti manžela se však její záliba změnila v posedlost.

A jednoho dne Margaret vymyslela způsob, jak testovat ženy, které její syn přivede domů.

První přítelkyně přišla na večeři v domnění, že ji čeká běžné rodinné seznámení.

Margaret připravila jídlo.

Usmívala se.

Ptala se na její práci, rodinu a plány do budoucna.

Všechno působilo dokonale.

Pak Margaret na několik minut odešla.

Když se vrátila, držela velkou plastovou nádobu.

Michael okamžitě poznal, co je uvnitř.

„Mami…“

Nestihl nic udělat.

Margaret přistoupila za mladou ženu a nádobu převrátila.

Hadi se sesypali na její ramena a hlavu.

Dívka vykřikla.

Odskočila.

Začala si je strhávat z oblečení a v panice vyběhla z domu.

Michael za ní běžel.

Když se vrátil, čekal hádku.

Margaret však jen pokrčila rameny.

„Vidíš?“

„Co jsem měl vidět?“

„Myslí jen na sebe.“

Michael na ni nevěřícně hleděl.

„Mami, tys na ni vysypala hady.“

Margaret se ani nezamračila.

„A ani jednou se nezeptala, jestli jsem v pořádku.“

„Protože byla vyděšená!“

„Přesně.“

Michael si tehdy poprvé uvědomil, že jeho matka skutečně věří tomu, co dělá.

Druhá žena dopadla podobně.

Jakmile na ni Margaret hady vysypala, ztuhla hrůzou a rozplakala se.

Třetí se pokusila ustoupit tak rychle, že málem jednoho hada zašlápla.

Když Michael matce řekl, že už toho má dost, Margaret mu odpověděla:

„Jednou mi za to poděkuješ.“

Michael ale nepoděkoval.

Začal svou matku navštěvovat méně.

A pokaždé, když se vztah s nějakou ženou rozpadl, Margaret tvrdila, že měla pravdu.

Pak Michael potkal Annu.

Byla jiná než předchozí ženy.

Nebyla hlučná.

Nesnažila se na nikoho zapůsobit.

Nepotřebovala být středem pozornosti.

Byla spíš tichá a trochu plachá.

Když jí Michael vyprávěl o své matce, očekával, že se vyděsí.

Anna se jen pousmála.

„Možná je osamělá.“

„Je trochu komplikovaná.“

„Tak se s ní pokusím spřátelit.“

Michael se zasmál.

„To nebude jednoduché.“

„Nemusí být.“

V neděli odpoledne ji přivedl k Margaret.

Prvních třicet minut bylo překvapivě klidných.

Anna pomohla prostřít stůl.

Pochválila koláč.

Poslouchala Margaretiny historky o Michaelově dětství.

Dokonce se několikrát zasmála.

Margaret působila spokojeně.

Michael začínal věřit, že se tentokrát všechno obejde bez katastrofy.

Pak se Margaret tiše postavila.

„Moment.“

Odešla do zadní části domu.

Michaelovi okamžitě ztuhl žaludek.

Podíval se na dveře.

Anna si ničeho nevšimla.

O několik okamžiků později se Margaret vrátila.

V rukou držela velkou plastovou nádobu.

Uvnitř se něco pohybovalo.

Michael zbledl.

„Mami.“

Margaret pokračovala.

„Nedělej to.“

Tentokrát byl jeho hlas mnohem důraznější.

Margaret ho ignorovala.

Přišla až za Annu.

Zastavila se.

Michael vstal.

„Mami, polož to.“

Margaret se usmála.

„Ještě ne.“

Anna se otočila.

V tu chvíli uviděla nádobu.

A potom hady.

Margaret ji vysypala.

Následující okamžik se odehrál tak rychle, že Michael si ho později přehrával v hlavě znovu a znovu.

Hadi dopadli na Annu.

Jeden jí sklouzl přes rameno.

Další spadl na pohovku.

Anna vykřikla a vyskočila.

Michael čekal paniku.

Čekal křik.

Čekal, že Anna uteče stejně jako všechny před ní.

Jenže Anna udělala něco úplně jiného.

Nezačala kolem sebe zběsile mávat rukama.

Nezačala hady odhazovat.

Zůstala stát.

Dívala se dolů.

A pak si všimla něčeho, čeho si Margaret ani Michael v první chvíli nevšimli.

Jeden z hadů se nehýbal normálně.

Byl neklidný.

Kroutil se.

A snažil se dostat z místnosti.

Anna okamžitě ustoupila.

„Nehýbejte se!“

Michael ztuhl.

„Co?“

„Nikdo se nehýbe.“

Margaret se zamračila.

„Co to děláš?“

Anna ukázala na podlahu.

„Tenhle není váš běžný had.“

Margaret se podívala.

V tu chvíli se j