Na ulici objevil bezdomovkyni, která se nápadně podobala jeho zmizelé manželce. Nabídl jí obrovskou částku peněz, nechal ji kompletně proměnit a přikázal jí, aby si ostříhala své dlouhé vlasy.
Netušil však, že ve chvíli, kdy první pramen vlasů dopadl na podlahu, se začalo odhalovat tajemství, které mělo navždy změnit nejen jeho život, ale i celé město.
Manželka dona Alexandra zmizela jedenáct měsíců předtím.
Bylo to ráno jako každé jiné.
Podle záznamů bezpečnostních kamer vyšla z domu krátce po osmé hodině.
Nasedla do svého černého automobilu.
A odjela.
Nikdo ji už nikdy neviděl.
O tři dny později bylo její auto nalezeno poblíž starého vlakového nádraží.
Dveře byly zamčené.
Uvnitř nebyly žádné doklady.
Žádný telefon.
Žádná kabelka.
Nic, co by policii pomohlo zjistit, kam zmizela.
Její zmizení okamžitě vyvolalo obrovský zájem.
Alexander byl jedním z nejvlivnějších mužů ve městě.
Oficiálně vlastnil několik restaurací, stavebních firem a nočních klubů.
Neoficiálně však všichni věděli, že jeho jméno bylo spojováno s mnohem temnějšími věcmi.
Policie ho podezřívala z celé řady zločinů.
Nikdy však nedokázala nic prokázat.
A teď zmizela jeho žena.
Vyšetřovatelé se okamžitě zaměřili na něj.
„Kdy jste ji viděl naposledy?“
„Ráno.“
„Hádali jste se?“
„Ne.“
„Vaši zaměstnanci tvrdí opak.“
Alexander se pousmál.
„Manželé se někdy hádají.“
„Vaše žena vám prý řekla, že už s vámi nechce žít.“
Alexanderův úsměv zmizel.
„To je pravda.“
„A co jste jí odpověděl?“
„Že pokud chce odejít, je to její rozhodnutí.“
Policisté mu nevěřili.
Jenže neměli důkazy.
Jedna ze služebných tvrdila, že několik dní před zmizením slyšela z ložnice hlasitou hádku.
Jiný zaměstnanec zase policii řekl, že Alexandra viděl v noci před zmizením jeho ženy nervózního a rozzuřeného.
Všechno ukazovalo na něj.
Ale nic z toho nestačilo.
Alexander byl volný.
A jeho žena byla stále nezvěstná.
První měsíce ho policejní pozornost téměř bavila.
Když vyšel z domu, čekalo před ním policejní auto.
Když jel na schůzku, za ním se objevilo jiné.
Když vstoupil do restaurace, někde poblíž se vždy objevil člověk, který se tvářil, že čte noviny.
Alexander věděl, že ho sledují.
A začalo ho to rozčilovat.
Ne proto, že by se bál zatčení.
Ale proto, že mu policie narušovala život.
Jeho obchody začaly trpět.
Jeho zaměstnanci byli neustále vyslýcháni.
Jeho obchodní partneři začali být nervózní.
A město začalo šeptat.
„Alexander zabil vlastní ženu.“
„Tělo někde ukryl.“
„Policie ho dostane.“
Alexander to všechno slyšel.
A jednoho rána se rozhodl, že to musí skončit.
Nevěděl ještě jak.
Pak ji uviděl.
Bylo to u starého tržiště.
Jeho řidič zastavil na červenou.
Alexander se díval z okna.
A najednou spatřil mladou ženu.
Stála u zdi opuštěné budovy.
Měla na sobě špinavé oblečení.
Na nohou obnošené boty.
A vlasy jí sahaly téměř k pasu.
Alexander se nejprve nedíval příliš pozorně.
Pak ale ztuhl.
Ta tvář.
Ten tvar očí.
Ten způsob, jakým nakláněla hlavu.
Na okamžik měl pocit, že se čas zastavil.
„Zastav.“
Řidič zabrzdil.
„Pane?“
„Řekl jsem zastav.“
Alexander vystoupil.
Ochranka šla okamžitě za ním.
Žena si jich všimla.
Ustoupila.
„Nic jsem neudělala.“
Alexander se zastavil.
Díval se na ni.
„Jak se jmenuješ?“
„Emma.“
„Kolik ti je?“
„Dvacet osm.“
Alexanderovi se sevřel žaludek.
Jeho žena byla o rok mladší.
Ale v tom světle se jejich tváře podobaly téměř děsivě.
„Kde bydlíš?“
Emma se hořce usmála.
„Nikde.“
Alexander si ji prohlédl.
„Jak dlouho žiješ na ulici?“
„Několik let.“
„Máš rodinu?“
Emma sklopila oči.
„Nemám nikoho.“
Alexander mlčel.
Pak řekl:
„Mám pro tebe nabídku.“
Emma se nervózně zasmála.
„Nejsem prostitutka.“
„To jsem neřekl.“
„Tak co chcete?“
Alexander se naklonil.
„Chci, abys na nějaký čas předstírala, že jsi moje žena.“
Emma na něj zůstala zírat.
„Cože?“
„Dostaneš peníze.“
„Kolik?“
„Sto tisíc dolarů.“
Emma se přestala smát.
„To není vtip?“
„Ne.“
„A co musím dělat?“
„Musíš vypadat jako ona.“
Alexander ukázal fotografii.
Emma si ji vzala.
Dívala se na ženu na obrázku.
Pak na Alexandra.
„Je mrtvá?“
Alexander ztuhl.
„Nevím.“
„Tak proč mě hledáte?“
„Protože policie mě podezírá, že jsem ji zabil.“
Emma pomalu pochopila.
„A když se objevím já…“
„Policie uvěří, že je naživu.“
„A vy budete volný.“
„Přesně.“
Emma se zamyslela.
„A co když mě poznají?“
„Proto tě proměníme.“
„A co když se něco pokazí?“
Alexander se usmál.
„Pak dostaneš peníze a zmizíš.“
Emma se na něj dlouho dívala.
„Sto tisíc?“
„Ano.“
„Nové doklady?“
„Ano.“
„Byt?“
„Ano.“
„A potom mě necháte jít?“
„Ano.“
Emma přikývla.
„Dobře.“
Alexander se usmál.
Netušil, že právě udělal největší chybu svého života.
O několik hodin později byla Emma převezena do luxusního salonu.
Alexander nechal celý podnik uzavřít.
Nechtěl, aby ji někdo viděl.
Nechtěl, aby se o jeho plánu dozvěděla policie.