Všechno začalo jako obyčejný den.
Silnice vedoucí mezi malými vesnicemi byla téměř prázdná. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a na asfalt dopadaly dlouhé stíny stromů lemujících cestu.
Mladá žena jela černým automobilem.
Jmenovala se Elena Vasseur.
Bylo jí třicet dva let a pracovala jako právnička. Ten den se vracela z návštěvy své matky, která žila v malé vesnici několik desítek kilometrů od města.
Elena nikdy nepatřila k lidem, kteří se nechají snadno vyvést z míry.
Byla klidná.
Pozorná.
A měla ve zvyku nejdříve poslouchat a až potom reagovat.
Když se ve zpětném zrcátku objevilo policejní vozidlo, okamžitě zpomalila.
Policista zapnul majáky.
Elena bez zaváhání zastavila u krajnice.
Vypnula motor.
Stáhla okénko.
A čekala.
Po několika sekundách se k jejímu vozu přiblížil policista.
Byl to muž kolem padesáti let.
Mírně plešatý.
Robustní postavy.
Jeho uniforma byla trochu pomačkaná a na tváři měl výraz člověka, který už dávno zapomněl, jak se chovat k lidem, které má kontrolovat.
Jmenoval se inspektor Gérard Moreau.
Za více než dvacet let služby si vytvořil pověst člověka, který rád ukazuje svou autoritu.
Mnoho řidičů se ho bálo.
Moreau to věděl.
A líbilo se mu to.
Zastavil se u okénka.
Ani nepozdravil.
„Doklady.“
Elena se na něj podívala.
„Dobrý den.“
Moreau neodpověděl.
Elena sáhla do kabelky.
Podala mu řidičský průkaz a doklady od vozidla.
Policista si je vzal.
Začal je kontrolovat.
Nejdříve řidičský průkaz.
Potom technický průkaz.
Potom znovu řidičský průkaz.
Elena čekala.
Nebylo kam spěchat.
Moreau se po chvíli podíval na počítač v policejním voze.
Potom znovu na její doklady.
Všechno bylo v pořádku.
Žádný přestupek.
Žádná pokuta.
Žádný problém.
Elena si toho všimla.
„Je všechno v pořádku?“
Moreau se pomalu usmál.
„Víte, proč jsem vás zastavil?“
Elena pokrčila rameny.
„Ne.“
„Ani netušíte?“
„Ne.“
Moreau se opřel o dveře auta.
„Tak to je škoda.“
Elena se na něj podívala.
„Můžete mi to tedy říct?“
Policista se usmál.
„Upřímně?“
„Ano.“
„Chtěl jsem si s vámi promluvit.“
Elena se zamračila.
„To právě děláme.“
Moreau se zasmál.
„Myslím soukromě.“
Elena pochopila.
„Aha.“
„Jste sama.“
„Ano.“
„Já také.“
Elena mlčela.
Moreau pokračoval.
„Mohli bychom si vyměnit telefonní čísla.“
Elena se na něj podívala.
„Ne, děkuji.“
Policista se zarazil.
„Prosím?“
„Nemám zájem.“
Moreau se na ni chvíli díval.
Elena očekávala, že prostě odejde.
Místo toho se jeho výraz změnil.
Úsměv zmizel.
Čelist se mu napjala.
„Takže vy nemáte zájem?“
„Ne.“
„Dobře.“
Moreau se narovnal.
„Tak to uděláme jinak.“
Elena nechápala.
Policista položil její řidičský průkaz na kapotu.
„Víte, co je zajímavé?“
„Co?“
„Že někteří lidé zapomenou, s kým mluví.“
Elena zůstala klidná.
„Nevím, co tím myslíte.“
Moreau vzal její řidičský průkaz do ruky.
„Já vám něco řeknu.“
Elena se na něj podívala.
„Nemusíte se mnou flirtovat.“
„Já s vámi neflirtuji.“
„Tak proč jste mě zastavil?“
Moreau se usmál.
„Protože můžu.“
Elena na okamžik ztichla.
Policista se naklonil blíž.
„A protože můžu, můžu vám také udělat kontrolu, která vám zabere celý den.“
„Pokud je to nutné, udělejte ji.“
Moreau se zasmál.
„Vy jste nějaká chytrá.“
„Snažím se být slušná.“
„Tak buďte ještě slušnější.“
Elena se na něj podívala.
„Co po mně chcete?“
„Už jsem vám to řekl.“
„A já vám odpověděla.“
Následovalo několik sekund ticha.
A potom Moreau udělal něco, co Elena nečekala.
Řidičský průkaz ohnul.
„Co to děláte?“
Moreau se na ni podíval.
„Nic.“
„To je můj řidičský průkaz.“
„Byl.“
A potom ho roztrhl.
Jedním pohybem.
Plastová karta praskla.
Moreau ji roztrhl na dvě části.
Elena zůstala sedět.
Nemohla uvěřit vlastním očím.
Policista odhodil části průkazu na zem.
„Tak.“
Elena se podívala dolů.
„Právě jste zničil můj řidičský průkaz.“
„Ano.“
„Proč?“
„Protože se mi nelíbí váš přístup.“
Elena se pomalu nadechla.
„Tohle je zneužití pravomoci.“
Moreau se zasmál.
„Opravdu?“
„Ano.“
„A co s tím uděláte?“
Elena mlčela.
Moreau se otočil.
„Bez řidičského průkazu nikam nepojedete.“
„Mám doklady od vozidla.“
„To nestačí.“
„Můžu si zavolat.“
„Komu?“
Elena se na něj podívala.
„Někomu, kdo mi pomůže.“
Moreau se zasmál.
„Tak si klidně zavolejte.“
Elena se podívala na roztržený průkaz.
Potom na policistu.
A pak se stalo něco, co Moreau vůbec nečekal.
Elena se usmála.
Nebyl to nervózní úsměv.
Nebyl to úsměv člověka, který se snaží skrýt strach.
Byl to klidný úsměv.
„To je všechno?“
Moreau se zamračil.
„Co?“
„Tohle je váš velký plán?“
„Jaký plán?“
„Zničit mi řidičský průkaz.“
„Nestačí vám to?“
Elena neodpověděla.
Pomalu se naklonila k přihrádce v palubní desce.
Moreau okamžitě zpozorněl.
„Co tam máte?“
Elena otevřela přihrádku.
Vytáhla čern