Sonya měla vždycky velké sny. Chtěla studovat, cestovat a najít si lásku, která by trvala celý život. Ale realita byla jiná. Po náhlé smrti otce se rodina ocitla v obrovských dluzích. Matka byla nemocná, mladší bratr potřeboval peníze na školné a jejich dům hrozil exekucí. Sonya, tehdy sotva 21letá dívka, byla postavena před nemožnou volbu: sledovat, jak se její rodina rozpadá, nebo se obětovat.

Když jí jeden z otcových bývalých obchodních partnerů — 62letý boháč jménem Viktor — nabídl „řešení“, Sonya nejprve odmítla. Viktor byl vdovec, známý pro své výstřednosti a poněkud chladné chování. Nabídl, že vyplatí všechny dluhy, zajistí její matce nejlepší léčbu a bratru kvalitní vzdělání… pod podmínkou, že se za něj Sonya provdá.

Po několika týdnech bezesných nocí a zoufalých pokusů najít jiné řešení, Sonya souhlasila. „Udělám to pro mámu a pro bratra,“ opakovala si, když si oblékala svatební šaty. Ty šaty, které měly symbolizovat radost a lásku, se jí v ten den zdály jako okovy. Během obřadu držela zpět slzy a snažila se udržet úsměv, ale uvnitř cítila, jak se její srdce láme.

Po večerní hostině se Sonya odebrala do jejich svatebního apartmá v luxusním hotelu. Viktor se choval galantně, dokonce i něžně, ale Sonya nedokázala potlačit pocit, že je v pasti. Jakmile Viktor odešel na toaletu, Sonya si sedla na kraj postele a hlavu schovala do dlaní. Celé její tělo se třáslo — ze strachu, z nejistoty, z myšlenky na noc, která měla přijít.

A pak se dveře koupelny otevřely. Sonya zvedla hlavu — a ztuhla. Viktor už nestál v elegantním obleku, ale v obyčejných džínách a tričku. Jeho tvář byla zbavená přísného výrazu, oči měly najednou jiný, měkčí pohled. V ruce držel složku s dokumenty a tiše řekl: „Sonya, promiň mi ten divadlo. Nechtěl jsem tě vyděsit.“

Sonya nechápala, co se děje. Viktor se posadil naproti ní a otevřel složku. „Tady je smlouva. Veškeré dluhy vaší rodiny jsou splaceny, dům je přepsán na tvou matku a tvůj bratr je zapsán na univerzitu. Ale jedno je tu ještě: anulace manželství.“

„Cože?“ zašeptala Sonya, neschopná pochopit jeho slova.

Viktor se pousmál. „Věděl jsem, že ses vdala jen proto, abys zachránila svou rodinu. Nejsem žádný padouch, Sonya. Chtěl jsem jen vidět, jestli existuje někdo, kdo by byl ochotný obětovat všechno pro ty, které miluje. A ty jsi to udělala. Teď chci, abys žila svůj život podle sebe, ne podle mých podmínek.“

Sonya začala plakat — tentokrát ne ze zoufalství, ale z úlevy a vděčnosti. Nikdy by ji nenapadlo, že muž, kterého považovala za chladného a vypočítavého, udělá něco takového.

O několik týdnů později Sonya začala studovat na vysněné univerzitě. Viktor zůstal součástí jejího života, ale už ne jako manžel — spíš jako laskavý přítel a mentor. A Sonya konečně pochopila, že láska a laskavost se někdy skrývají tam, kde je nejméně čekáme.