Čtyři muži přecházeli malou mýtinu s puškami zavěšenými na ramenou. Za sebou táhli tělo čerstvě zabitého jelena, jehož tmavá srst už tuhla v chladném vzduchu.

Střelec vystoupil zpoza stromů a zablokoval jim cestu.

Jeho hlas byl klidný, ale pevný.

„Zastavte se hned. Lov je zde zakázán. Toto je chráněný les. Okamžitě odejděte.“

Muži se na sebe podívali a pak se rozesmáli.

Střelec byl starý, vousy už měl bílé věkem. Stál sám s malým služebním nožem u opasku. Před ním stáli čtyři mladí muži, silní, ozbrojení a sebevědomí, že je nikdo nemůže zastavit tak hluboko v divočině.

Jeden z nich přistoupil blíž s tenkým a nebezpečným úsměvem.

„S těmi rozkazy byste si měl dávat pozor, starče,“ řekl tiše. „Nikdo nám tady neříká, co máme dělat.“

Střelec se nepohnul.

„Tento les není váš,“ odpověděl. „Pusťte zvíře a jděte.“

Na okamžik se mýtina ztichla.

Pak se všechno stalo najednou.

Jeden z pytláků ho silně strčil a srazil ho do sněhu. Další ho chytil za paže, zatímco ostatní mu rychle svázali zápěstí a kotníky lanem.

Hlídač se bránil, ale muži byli mladší a silnější.

Během několika sekund byl bezmocný.

„Dopřejme zvířatům trochu zábavy,“ řekl jeden z nich s krutým úšklebkem.

Přehodili lano přes silnou větev blízkého stromu.

O chvíli později ho zvedli ze země.

Hlídač visel hlavou dolů, boty mu visely v chladném vzduchu a krev se mu bolestivě hrnula do hlavy.

Svět se mu zatočil.

„Bavte se,“ posmíval se jeden z mužů, když ustupovali.

„Zítra se přijdeme podívat, co z tebe zbylo.“

Hlasitě se smáli, když mizeli v lese a táhli s sebou jelena.

Brzy zvuk jejich hlasů utichl.

Sníh začal znovu padat, husté bílé vločky se tiše vznášely mezi stromy.

Les ztichl.

Příliš ticho.

Strážce tam bezmocně visel, paže mu už začínaly ztrácet cit z napjatých lan. Tlak v hlavě s každou minutou sílil. Snažil se kroutit tělem a dosáhnout rukama na uzel, ale lana držela pevně.

Znal pravdu.

Pokud se nic nezmění, noc nepřežije.

Po setmění se v těchto lesích pohybují predátoři.

Vlci. Medvědi.

A člověk vzhůru nohama přivázaný ke stromu by byl snadnou potravou.

Dlouhou dobu nebylo slyšet nic jiného než vítr šumící větvemi.

Pak něco uslyšel.

Slabý zvuk v dálce.

Kroky ve sněhu.

Zpočátku doufal, že je to další strážce z hlídkové stanice. Ale tvar, který se objevil mezi stromy, nebyl lidský.

Vlk.

Zvíře pomalu vkročilo na mýtinu.

Jeho šedá srst splývala se zasněženým lesem a jeho jantarové oči se okamžitě upřely na muže visícího na větvi.

Strážce ztuhl.

Vlk se zastavil několik metrů od něj a prohlížel si ho.

Udělal jeden opatrný krok vpřed.

Pak další.

Sníh tiše křupal pod jeho tlapkami.

Strážce cítil, jak se mu hrudí šíří chladný strach.

„Takhle to skončí,“ pomyslel si.

Vlk zvedl hlavu.

Pak zavyl.

Dlouhý, hluboký výkřik se valil lesem jako ozvěna.

Strážci se sevřel žaludek.

„Volá smečku,“ pomyslel si.

Ale stalo se něco nečekaného.

Vlk se k němu nepřiblížil.

Místo toho jednou obešel strom a očichal zem, kde stáli pytláci. Čichal lana, sníh, hluboké stopy vedoucí pryč z mýtiny.

Pak se zastavil.

Náhle zvedl uši.

Odněkud z dálky se ozval slabý zvuk.

Lidské hlasy.

Pytláci.

Vraceli se.

Možná na něco zapomněli. Možná se jen chtěli ještě jednou krutě podívat na muže, kterého nechali za sebou.

Vlčí tělo se napjalo.

Když první z pytláků ustoupil na mýtinu, ztuhl překvapením.

„Co to…“

Sotva dokončil větu.

Vlk zaútočil.

Ne na strážce.

Na ně.

Náhlý útok muže šokovaně zakopl. Jeden z nich zvedl pušku, ale vlk se pohyboval rychleji, štěkal a vrhal se s divokou zuřivostí.

Z lesa se ozvalo další vytí.

Smečka skutečně odpověděla na volání.

Během několika sekund se mezi stromy pohybovaly stíny.

Pytláci zpanikařili.

„Utíkejte!“

Odhodili výstroj a poslepu prchali sněhem, naráželi do větví, zatímco je vlci pronásledovali hlouběji do lesa.

Mýtina znovu ztichla.

První vlk se pomalu vrátil ke stromu.

Stál tam a dlouho se díval na strážce.

Pak začal hlodat lano.

Střelec nevěřícně sledoval.

Za pár minut se vlákna lana přetrhla.

Těžce dopadl do sněhu pod sebou.

Omámený, bez dechu, ale živý.

Když znovu vzhlédl, vlk už šel zpět ke stromům.

Střelec léta chránil zvířata v tom lese před lovci a pastmi.

Zdálo se, že tu noc…