Služba na dálnici se zdála být obyčejná. Auta projížděla jedním směrem, chodci spěchali do práce, slunce se odráželo od klidné hladiny řeky. Hlídka, která právě projížděla v označeném voze, byla pro policistu jen dalším rutinním okamžikem dne. Vedle něj v přepravce odpočíval jeho věrný společník – služební pes Rex. Tento den se však měl zapsat nejen do jeho kariéry, ale i do dějin celého města.

Nečekaná změna chování

Rex byl vycvičený profesionál. Většinou během podobných jízd klidně odpočíval, čekal na povel, a jeho ostražité smysly nic nevyrušovalo. Jenže tentokrát, z ničeho nic, vyskočil. Ztuhl, zaštěkal a pak, jako by ho vedl neviditelný instinkt, vyskočil z okna ven. Policistka, která auto řídila, nestačila ani zareagovat.

„Rexi, zpátky!“ zvolala, ale pes ji neposlouchal. Běžel přímo k řece, jeho pohyb byl soustředěný, cílevědomý, a v každém jeho kroku bylo cosi naléhavého.

Policistka vyběhla za ním. Břeh byl podmáčený, kluzký a nebezpečný. Rex se nezastavil. Bez váhání skočil do vody a plaval směrem k tmavému předmětu, který se pohupoval na hladině.

Černý pytel

Teprve teď si policistka všimla, že nejde o obyčejnou větev nebo odpad. Na hladině se vlnil velký černý igelitový pytel. Byl zatížený, voda jej pomalu stahovala ke dnu. Rex se k němu vrhl, zakousl se do plastu a začal ho s obrovskou námahou táhnout zpět k břehu.

Policistka klouzala po bahně, ale nakonec se jí podařilo chytit psa za obojek a společně pytel vytáhli na pevnou zem. Rex nepřestával štěkat. Bylo to naléhavé, zoufalé, jako by cítil, že čas běží.

Policistovi se třásly ruce. Věděl, že v pytli nebude nic dobrého. Zkušenost mu napovídala, že se dívá na něco, co se do řeky dostalo úmyslně – a ne náhodou.

Otevření balíku

Když se mu podařilo rozvázat pevně utažený provaz, začal trhat igelit. Pach, který se okamžitě vyvalil, mu potvrdil, že se jeho nejhorší obavy naplnily. Srdce mu bušilo tak silně, že slyšel vlastní tep. A pak to uviděl.

Uvnitř pytle se nenacházely odpadky ani ukradené věci. Objev, který učinil, byl mnohem temnější. Před jeho očima leželo tělo – skryté, zkroucené, bez známek života.

Policistka ztuhla. Na okamžik nedokázala promluvit. Rex štěkal ještě naléhavěji, jako by chtěl říct: „Vidíte? To proto jsem vás sem přivedl.“

Místo činu

Okolí se během krátké chvíle změnilo v místo činu. Sirény přilákaly pozornost kolemjdoucích, břeh obklopili kriminalisté a pásky uzavřely cestu. Vyšetřovatelé pytel odnesli k dalšímu ohledání, ale policista, který ho otevřel, věděl, že se setkal s případem, který se stane noční můrou celé komunity.

První neoficiální informace naznačovaly, že tělo bylo v řece delší dobu. Někdo se ho pokusil ukrýt, zatížit a nechat zmizet pod hladinou. Jenže nepočítal s tím, že psí instinkt je silnější než lidská vypočítavost.

Hrdinský pes

Zatímco novináři hledali senzaci a lidé ve městě šířili zvěsti, jedno jméno se opakovalo stále častěji – Rex. Pes, který svým instinktem odhalil, co mělo zůstat skryto.

Pro jeho policistku nebyl tento den jen hrůzným zážitkem. Byl také důkazem, že spojení mezi člověkem a zvířetem může zachránit spravedlnost. Rex se stal hrdinou, symbolem odvahy a intuice, která se nedá vysvětlit slovy.

Tajemství pod hladinou

Vyšetřování bude trvat týdny, možná měsíce. Odpovědi na otázky – kdo pytel do řeky hodil, proč to udělal, a co vše má tento čin skrývat – zatím nikdo nezná. Ale už teď je jasné, že nebýt psa, zůstala by pravda navždy pohřbena v hlubinách.