Na první pohled by to mohla být dobrá zpráva. Podle nejnovějších vědeckých dat se tempo vymírání rostlinných a živočišných druhů v posledních letech skutečně zpomalilo. Optimistické titulky by snad mohly znít: „Příroda se nadechuje“ nebo „Ztrácíme méně druhů než dříve“. Jenže realita, jak ji vykreslují odborníci, je mnohem temnější. Zpomalení není vítězstvím – je to pouze krátkodobý odklad v bitvě, která může být kdykoli znovu prohraná.

Iluze klidu

Pokud se podíváme do statistik, zjistíme, že v některých oblastech přestaly mizet desítky druhů ročně. Některé ekosystémy se dokonce na okamžik stabilizovaly. Tento jev se vysvětluje kombinací mezinárodních ochranářských opatření, zřizováním rezervací, ale i přísnějšími zákony proti pytláctví či obchodování s ohroženými živočichy.

Jenže za tímto zdánlivým úspěchem se skrývá hlubší problém. Tempo vymírání se sice snížilo, ale stále je mnohonásobně vyšší, než je přirozené. Podle biologů vymírají druhy asi stokrát rychleji, než by odpovídalo evolučnímu rytmu. Příroda si tedy sice na chvíli vydechla, ale stále krvácí.

Lidská stopa, která se nedá přehlédnout

Hlavní příčiny zůstávají stejné a neúprosné. Odlesňování tropických pralesů pokračuje, i když v menším tempu než v minulosti. Oceány jsou zahlceny plasty a chemickými látkami, jejichž dopad na vodní život se teprve plně odhaluje. Změna klimatu navíc přináší extrémní teploty, sucha a posuny v počasí, na které se většina druhů nedokáže adaptovat.

Ekologové často upozorňují na jeden paradox: to, že některé grafy vypadají méně hrozivě, neznamená, že situace není vážná. Je to podobné, jako kdyby pacient s těžkou nemocí na okamžik přestal ztrácet váhu – ale jeho nemoc se nijak nevyléčila.

Křehký odklad

Vědci proto používají tvrdá slova: zpomalení vymírání není vítězství, je to jen odklad. Jakýkoli nový tlak – další vlna průmyslové expanze, změna klimatu překračující určitou hranici, masivní znečištění – může tento křehký trend okamžitě zvrátit.

Naděje ale přesto existuje. Tam, kde se podařilo zavést skutečně účinná opatření, dochází k částečné obnově. Některé druhy ptáků či velkých savců, které byly považovány za téměř ztracené, se pomalu vracejí. To ukazuje, že ochrana funguje, pokud se dělá důsledně a s podporou místních komunit.

Temný horizont

Když se však podíváme na horizont dalších desetiletí, zůstává obraz varovný. Klimatologové upozorňují, že bez razantního omezení emisí skleníkových plynů se oteplení planety dostane do úrovně, která znemožní přežití velké části druhů. A ani nejchráněnější rezervace nebudou dostatečnou obranou proti globálnímu posunu klimatu.

Navíc existuje psychologické riziko. Veřejnost, zahlcená špatnými zprávami o přírodě, může vnímat zprávu o zpomalení vymírání jako znamení, že problém už není tak naléhavý. Tento falešný pocit bezpečí by mohl vést ke ztrátě zájmu a ochoty bojovat.

Bitva pokračuje

Skutečné poselství odborníků je jasné: zpomalení není konec krize, ale připomínka, že boj má smysl. Pokud se dokážeme zaměřit na ochranu klíčových ekosystémů, obnovu lesů, omezení emisí a redukci odpadu, můžeme přírodu posunout od odkladu k opravdovému uzdravení.

Ale pokud polevíme, čeká nás jen další vlna ztrát, tentokrát možná větší než všechny předchozí.