„Odhalím tvou tvář.“
Hlas prince Nadira Al-Hassana se tiše nesl rozlehlým sálem paláce Al-Núr. Pod obrovskými křišťálovými lustry panovalo slavnostní ticho. Všichni přítomní čekali na okamžik, kdy si princ poprvé prohlédne tvář své budoucí manželky.
Před ním stála sedmadvacetiletá Amara. Měla na sobě nádherné vínové šaty zdobené jemnou zlatou výšivkou. Vlasy jí zakrýval šátek stejné barvy a přes obličej měla přehozený jemný krajkový závoj.
Ruce držela sepnuté před sebou. Přestože se snažila zachovat klid, její prsty se lehce třásly.
Čtyřiatřicetiletý Nadir byl oblečený do dlouhého modrého thóbu se zlatými ozdobami. Na hlavě měl tradiční bílou ghútru upevněnou černým agálem.
Na tento okamžik čekal několik měsíců. Jejich sňatek měl spojit dvě významné rodiny a upevnit vztahy mezi jejich podnikatelskými i společenskými kruhy.
Přesto měl princ zvláštní pocit, že mu někdo něco zatajuje.
„Bojíš se?“ zeptal se jemně.
Amara pouze přikývla.
„Nemusíš mít strach. Jen mi slib, že se neodvrátíš.“
Mladá žena se na něj krátce podívala a tiše odpověděla:
„Slibuji.“
Nadir pomalu zvedl ruku a uchopil okraj jejího závoje. Opatrně jej začal odhrnovat.
Nejprve se objevily její velké tmavé oči, potom štíhlý nos a lehce chvějící se rty.
A nakonec spatřil její celou tvář.
Na levé tváři měla dvě dlouhé červené jizvy. Vedly téměř rovnoběžně a mírně se svažovaly směrem k čelisti.
Princ zůstal nehybně stát.
Nešlo o to, že by mu jizvy připadaly odpudivé. V jeho pohledu se objevilo něco úplně jiného. Překvapení, které během okamžiku vystřídal hluboký neklid.
Všiml si totiž, že muži stojící několik kroků za ním reagují velmi podivně.
Jeden z nich si zakryl ústa a druhý tiše zašeptal:
„Díky Alláhu…“
Nadir se okamžitě otočil.
Mezi hosty stál dvaatřicetiletý Faríd v elegantním krémovém hábitu. Ještě před chvílí se usmíval a sledoval obřad. Teď však vypadal, jako by spatřil ducha.
Pomalu ustoupil o krok dozadu.
„Faríde?“ oslovil ho princ. „Co se děje?“
Muž neodpověděl.
Nadir se znovu obrátil k Amaře.
„Proč mi nikdo neřekl o těch jizvách?“
Mladá žena mu hleděla přímo do očí. Po tváři jí sklouzla jediná slza.
„Protože nikdo nechtěl, abyste věděl, odkud pocházejí.“
Princ cítil, jak se mu rozbušilo srdce.
„Kdo ti to udělal?“

Amara se nejprve podívala na vlastní ruce. Potom pomalu zvedla hlavu a její pohled spočinul na Farídovi.
„Zeptejte se jeho.“
V sále zavládlo naprosté ticho.
Faríd prudce zavrtěl hlavou.
„Tuhle ženu neznám! Nikdy jsem ji předtím neviděl!“
Amara udělala jeden krok vpřed.
„Opravdu? Tak proč jsi před jedenácti lety řekl mému otci, že jsem nepřežila požár?“
Několik hostů překvapeně zalapalo po dechu.
Nadir se pomalu otočil k Farídovi.
„Jaký požár?“
Faríd se pokusil něco říct, ale jeho hlas se zlomil.
Amara pokračovala.
„Bylo mi šestnáct let. Žila jsem tehdy se svou rodinou v rodinném sídle nedaleko hlavního města. Můj otec vlastnil několik významných společností a věřil, že lidem kolem sebe může důvěřovat.“
Odmlčela se.
„Faríd byl jeho nejbližším obchodním spolupracovníkem. Znal naše rodinné poměry, věděl, kde máme uložené dokumenty, a měl přístup k mnoha důležitým informacím.“
Princ pozorně poslouchal.
„Jedné noci vypukl v našem domě požár. Probudil mě kouř. Snažila jsem se dostat ven, ale část stropu se zřítila a já zůstala uvězněná v chodbě. Když jsem se konečně dostala ven, měla jsem vážná zranění a popáleniny na obličeji.“
Amara se na chvíli odmlčela.
„Probudila jsem se až v nemocnici. Moje matka byla mrtvá a otec zmizel. Nikdo mi nedokázal vysvětlit, co se stalo. Později jsem zjistila, že Faríd rodině oznámil, že jsem při požáru také zemřela.“
Nadir nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Ale proč by to dělal?“
„Protože chtěl získat všechno, co patřilo mé rodině.“
Faríd se okamžitě ohradil.
„To jsou lži! Její otec měl dluhy. Já jsem se pouze snažil zachránit jeho podnikání!“
„Zachránit?“ zopakovala Amara. „Tak proč jsi po požáru převedl naše rodinné společnosti na jiné osoby? Proč jsi prodal dům, ve kterém jsme vyrůstali? A proč jsi mému otci poslal falešnou zprávu o mé smrti?“
Faríd mlčel.
Amara se nadechla a pokračovala.
„Po propuštění z nemocnice jsem dlouho neměla nikoho, kdo by mi pomohl. Moje jizvy mi připomínaly každou minutu té noci. Několik let jsem žila pod jiným jménem a snažila se zjistit, co se skutečně stalo.“
Nadir se k ní přiblížil.
„A jak ses dostala až sem?“
„Před několika měsíci jsem zjistila, že můj otec možná stále žije. Zároveň jsem objevila dokumenty, které dokazovaly, že část našeho majetku nebyla nikdy legálně převedena. Vedla jsem dlouhé pátrání a nakonec jsem narazila na jméno člověka, který měl všechny tyto dokumenty pod kontrolou.“
Podívala se na Farída.
„Byl to on.“
Nadir se zamračil.
„A proč jsi přijala nabídku k sňatku se mnou