Čtyřicetiletý Richard Carter patřil mezi nejbohatší podnikatele ve městě. Vlastnil úspěšnou stavební společnost, několik luxusních hotelů a rozlehlé sídlo, ve kterém pracovalo patnáct zaměstnanců. Přestože měl prakticky všechno, co si člověk může přát, v osobním životě mu něco zásadního chybělo.
Jeho manželství skončilo rozvodem a od té doby vychovával sám dvě malé dcery. Čtyřleté Sophii a dvouleté Emily.
Rozvod Richarda hluboce zasáhl, ale místo aby se snažil vyrovnat se svou novou životní situací, začal ještě více pracovat. Každé ráno odcházel z domu před svítáním a vracel se pozdě večer, kdy už obě holčičky dávno spaly.
Byl přesvědčený, že jim nic nechybí. Měly drahé hračky, krásné pokojíčky, značkové oblečení, chůvy i několik zaměstnanců, kteří se starali o jejich pohodlí.
Richard však přehlížel jednu důležitou věc. Děti nepotřebovaly další drahé dárky. Potřebovaly svého otce.
Před třemi týdny nastoupila do jeho domácnosti osmadvacetiletá Emma. Jejím hlavním úkolem bylo uklízet a udržovat pořádek v domě. Byla tichá, pracovitá a nikdy si nestěžovala na množství práce.
Velmi rychle si však všimla, že obě holčičky tráví většinu dne samy.
Sophia často sedávala u okna a čekala, jestli se tatínek nevrátí dříve. Emily zase někdy plakala, když ji chůva ukládala ke spánku.
Emma si k nim postupně vytvořila blízký vztah. Když měla hotovou práci, četla jim pohádky, zpívala písničky a vymýšlela jednoduché hry. Nikdy je neodmítla, když ji požádaly, aby s nimi ještě chvíli zůstala.
Holčičky si ji zamilovaly.
Nejraději ze všeho však pomáhaly Emmě v kuchyni. Samozřejmě jejich pomoc obvykle znamenala více práce, než kolik jí skutečně ušetřily. Emma se ale pokaždé smála a nechávala je zapojit se do jednoduchých činností.
Jednoho úterního odpoledne se stalo něco, co Richard vůbec nečekal.
Důležitá obchodní schůzka byla nečekaně zrušena, a tak se rozhodl vrátit domů o šest hodin dříve. Chtěl si v pracovně vyřídit několik telefonátů a zbytek dne strávit v klidu.
Jakmile však otevřel hlavní dveře, zaslechl hlasitý dětský smích.
Zarazil se.
V jeho domě obvykle panovalo téměř dokonalé ticho. Zaměstnanci věděli, že Richard nemá rád hluk, a chůvy se snažily udržovat děti v klidu.
Tentokrát však smích přicházel z kuchyně.
Richard pomalu vykročil chodbou a zastavil se ve dveřích. To, co uviděl, ho okamžitě rozzuřilo.
Celá obrovská mramorová pracovní deska byla pokrytá bílou moukou. Na podlaze ležely rozsypané hromádky, několik misek bylo převrácených a mouka pokrývala dokonce i kuchyňské skříňky.

Uprostřed toho nepořádku seděla Sophia. Měla bílé ruce, vlasy i šaty. Vedle ní stála Emma a na ramenou nesla malou Emily, která jí s nadšením sypala další mouku na hlavu.
„Ještě! Ještě!“ vykřikovala Sophia a smála se tak hlasitě, až jí tekly slzy.
„To už stačí, vy malé kuchařky! Za chvíli budu vypadat jako sněhulák!“ odpovídala Emma a předstírala, že se snaží před další dávkou mouky schovat.
Richard sevřel čelist.
Nemohl uvěřit tomu, co vidí. Jeho drahá kuchyně vypadala jako místo po výbuchu a žena, kterou platil za úklid, se místo práce bavila s jeho dcerami.
Už chtěl vstoupit dovnitř a okamžitě ji propustit.
Potom však zaslechl Sophii.
„Emmo, myslíš, že dnes přijde tatínek domů, než půjdeme spát?“
Emma se na okamžik přestala smát.
„To nevím, zlatíčko. Ale určitě vás má moc rád.“
Sophia sklopila hlavu a začala prstem kreslit do rozsypané mouky.
„On to pořád říká. Ale já už si ani nepamatuju, kdy si se mnou naposledy hrál.“
Richard zůstal stát jako přimrazený.
„A Emily taky pořád čeká,“ pokračovala holčička. „Včera usnula na gauči, protože chtěla počkat na tatínka. Ráno se ptala, proč nepřišel.“
Emma opatrně sundala Emily z ramen a posadila ji vedle sestry.
„Víte, co bychom měly udělat?“ zeptala se jemně. „Mohly bychom tatínkovi jednou připravit překvapení. Až přijde domů, upečeme mu něco dobrého.“
Sophia se okamžitě rozzářila.
„A potom si s námi bude hrát?“
Emma na chvíli zaváhala.
„To už budete muset zjistit samy.“
V tu chvíli Richard pocítil něco, co ho zasáhlo mnohem silněji než jakákoli obchodní ztráta.
Jeho dcery nechtěly nové hračky. Nechtěly drahé šaty ani luxusní dovolenou. Chtěly jen, aby jejich tatínek přišel domů a věnoval jim trochu svého času.
A zatímco on celé měsíce budoval své podnikatelské impérium, ony se učily žít bez jeho přítomnosti.
Richard pomalu ustoupil od dveří. Najednou se styděl za to, že chtěl Emmu vyhodit kvůli nepořádku, který vznikl během chvíle, kdy se jeho dcery skutečně bavily.
Po několika minutách se konečně odhodlal vstoupit do kuchyně.
„Co se tady děje?“ zeptal se.
Všechny tři se okamžitě otočily.
Sophia ztuhla. Emily se schovala za Emminu nohu a samotná Emma zbledla. Věděla, že překročila hranice svých pracovních povinností.
„Pane Cartere, já vám to