Bylo krátce po osmé hodině večer, když na policejní služebně zazvonil telefon. Službu konající policista zvedl sluchátko a uslyšel tichý, přerývaný dětský hlas. Na druhém konci plakala malá holčička, která se očividně velmi bála.
„Prosím, musíte nám pomoct. Můj tatínek je pod podlahou. Myslím, že je mrtvý,“ zašeptala.
Policista okamžitě zpozorněl. Nejprve předpokládal, že jde o dětskou fantazii nebo nedorozumění. Přesto se rozhodl mluvit s dívkou co nejklidněji.
„Neboj se, zlatíčko. Řekni mi, kde právě jsi. Je doma někdo dospělý, kdo ti může pomoct?“
„Maminka je doma. Ale tatínek už pět dní nepřišel. Vím, že je pod podlahou v obýváku. Prosím, přijeďte, než se maminka probudí.“
Policista se podíval na kolegu, který seděl vedle něj. Oba začali tušit, že tento telefonát nemusí být obyčejným dětským voláním.
„Proč si myslíš, že je tatínek pod podlahou?“ zeptal se opatrně.
Dívka na chvíli zmlkla. Potom začala vyprávět něco, co policistu ještě více znepokojilo.
„Zdál se mi o něm sen. Stál vedle naší pohovky a vypadal hrozně smutně. Říkal, že je mu zima a že už tam nemůže zůstat. Potom ukázal na podlahu a prosil mě, abych ho našla.“
Policista se snažil zjistit další podrobnosti. Dozvěděl se, že holčičce je sedm let a že její otec před několika dny náhle zmizel. Matka jí tvrdila, že odjel za prací do jiného města a brzy se vrátí.
Jenže dívka tomu nevěřila. Její tatínek prý nikdy neodjížděl bez rozloučení. Navíc si všimla, že se maminka poslední dobou chová podivně. Byla nervózní, často zamykala dveře a nechtěla ji pouštět samotnou do obývacího pokoje.
Policisté se rozhodli nečekat. Přestože zatím neměli žádný důkaz, který by potvrzoval spáchání trestného činu, zoufalý hlas dítěte nemohli ignorovat.
O dvacet minut později zastavilo policejní vozidlo před menším rodinným domem na klidné ulici. Jeden z policistů zazvonil a po chvíli se otevřely vstupní dveře.
Ve dveřích stála žena kolem čtyřiceti let. Když spatřila uniformy, na okamžik ztuhla. Potom se pokusila nasadit přirozený výraz.
„Dobrý večer. Co se stalo?“ zeptala se.
Policista jí vysvětlil, že jejich služebnu kontaktovala její dcera. Tvrdila, že její otec je ukrytý pod podlahou v obývacím pokoji.
Žena okamžitě zavrtěla hlavou.
„To je nesmysl. Moje dcera má velmi bujnou představivost. Manžel odjel pracovně pryč a ona se s tím nedokáže vyrovnat. Poslední dobou si vymýšlí opravdu zvláštní příběhy.“
Její hlas však zněl nezvykle napjatě. Jeden z policistů si všiml, že žena neustále sleduje dveře vedoucí do obývacího pokoje.
Vtom se z chodby ozvaly rychlé dětské kroky.
„Vy jste přijeli! Já věděla, že mi pomůžete!“ vykřikla holčička.
Rozběhla se k policistům, chytila jednoho z nich za ruku a začala ho táhnout dovnitř.
„Pojďte, ukážu vám to. Tatínek je přesně tady!“

Matka se ji pokusila zastavit.
„Okamžitě přestaň! Už jsem ti říkala, že tatínek je pryč!“
Dívka se však odmítla pohnout zpátky. Policista ji požádal, aby mu místo ukázala. Holčička přešla doprostřed obývacího pokoje a zastavila se u velkého koberce.
„Podívejte. Právě tady.“
Policisté koberec opatrně odsunuli. Pod ním se nacházela dřevěná podlaha, která na první pohled nevypadala nijak zvláštně. Jeden z policistů si ale všiml, že několik prken má odlišnou barvu a kolem jejich okrajů jsou patrné známky nedávného zásahu.
Požádali ženu o vysvětlení.
„To je stará podlaha. Nic tam není,“ odpověděla rychle.
Policisté se rozhodli místo důkladně prověřit. Začali opatrně nadzvedávat jednotlivá prkna. Pod nimi se objevila dutina, která byla mnohem hlubší, než by kdokoli očekával.
Jeden z policistů si nasadil rukavice a posvítil dovnitř.
V následující vteřině zcela ztuhl.
„Zavolejte okamžitě posily,“ řekl tiše svému kolegovi.
Ten se sklonil nad otevřeným prostorem a jeho výraz se okamžitě změnil. V dutině se nacházely předměty, které tam rozhodně neměly být. Byly mezi nimi stopy nasvědčující tomu, že prostor někdo používal k ukrytí něčeho velmi závažného.
Matka ustoupila ke stěně a zakryla si ústa. Holčička se naopak rozplakala a opakovala jediné:
„Já vám říkala, že tam tatínek je.“
Policisté okamžitě zajistili celý prostor a zabránili komukoli vstupovat do obývacího pokoje. Na místo dorazili další vyšetřovatelé i kriminalističtí technici.
Následné prohlídce domu předcházelo několik hodin zajišťování stop. Vyšetřovatelé začali postupně skládat dohromady události posledních dnů. Zvláštní pozornost věnovali matčiným výpovědím, protože její tvrzení o manželově pracovní cestě se začalo rozcházet s prvními zjištěními.
Holčička mezitím zůstala v péči odborníků, kteří jí pomáhali zvládnout šokující situaci. Vyšetřovatelé si uvědomovali, že její výpověď může být pro objasnění celého případu zásadní.
A právě tehdy vyšlo najevo něco, co celému příběhu dodalo ještě děsivější rozměr.
**Jak je možné, že malé dítě d