Elena zmizela před třemi lety. Nezanechala žádné vysvětlení, žádné rozloučení ani jedinou stopu, která by Adrianovi Valeovi pomohla zjistit, kam odešla. Na stole po ní zůstal pouze krátký vzkaz: „Nehledej mě.“

Adrian byl jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů ve městě. Vlastnil několik společností, luxusní nemovitosti a měl kontakty mezi lidmi, kteří dokázali zjistit téměř cokoli. Když jeho žena zmizela, využil všechny své prostředky. Najal soukromé detektivy, kontaktoval policii a zaplatil lidem, kteří mu slíbili, že najdou alespoň jedinou stopu.

Nic nepomohlo.

Po několika měsících začal ztrácet naději. Po roce už téměř nevěřil, že Elenu ještě někdy uvidí. A po třech letech se nakonec smířil s tím, že jeho žena pravděpodobně zemřela.

Zakázal zaměstnancům domu vyslovovat její jméno a snažil se soustředit alespoň na výchovu jejich pětileté dcery Mii.

Dívka vyrůstala bez matky a málokdy se na ni ptala. Adrian si myslel, že si na její nepřítomnost postupně zvykla.

Jednoho večera však Mia vstoupila do otcovy pracovny s něčím malým sevřeným v dlani.

„Tatínku, poznáváš to?“

Položila před něj zlatý prsten.

Adrian se na něj podíval a okamžitě zbledl.

Byl to Elenin snubní prsten. Poznal každý detail, protože ho před lety osobně vybíral.

„Kde jsi ho našla?“ zeptal se.

„Dala mi ho maminka.“

Adrianovi se sevřelo hrdlo.

„Cože?“

„Včera v noci. Zpívala mi ze sklepa.“

Muž zůstal několik vteřin nehybně sedět.

„Mio, viděla jsi maminku?“

Holčička zavrtěla hlavou.

„Ne. Jen slyším její hlas. Někdy zpívá a někdy pláče. Říká, že se jí po mně moc stýská.“

Adrian vstal tak prudce, až převrhl židli.

„Proč jsi mi to neřekla dřív?“

Mia sklopila oči.

„Maminka mi řekla, že to nesmím nikomu prozradit. Ani tobě. Ale včera mi řekla, abych ti dala prsten, když budeš sám.“

Potom se naklonila k otci a zašeptala:

„A ještě mi řekla, abych nikdy nevěřila strýčkovi Victorovi.“

Adrian ztuhl.

Victor byl jeho mladší bratr. Po Elenině zmizení mu pomáhal řídit rodinné podniky a právě on ho neustále přesvědčoval, aby přestal pátrat. Tvrdil, že minulost už nelze změnit a že Adrian musí myslet především na svou dceru.

„Řekla maminka ještě něco?“ zeptal se.

„Ano. Řekla, že ji mám najít v zakázané zahradě.“

Adrian okamžitě pochopil, že něco není v pořádku.

Za domem se nacházela stará zahrada, kterou nechal před několika lety uzamknout. Byla zarostlá, dlouho neudržovaná a podle starých vyprávění se tam kdysi objevovali jedovatí hadi. Mia tam měla přísný zákaz vstupu.

Adrian zavolal vedoucího ochranky.

„Okamžitě uzavřete všechny východy z domu. Nikdo nesmí odejít. A přiveďte mi všechny dostupné muže.“

„Stalo se něco, pane?“

„Moje žena je možná stále tady.“

Během několika minut se celý dům proměnil v místo plné napětí. Strážní začali prohledávat sklep, skladovací místnosti i starou kotelnu. Adrian držel Miu za ruku a snažil se zachovat klid.

Najednou se holčička zastavila.

„Tatínku, poslouchej.“

Z vedlejší místnosti se ozývalo něco velmi slabého. Adrian zadržel dech.

Byla to melodie.

Píseň, kterou Elena zpívala Mie každý večer před spaním.

Dívka se vytrhla otci a rozběhla se k zadní stěně sklepa. Zastavila se před dřevěnými panely a ukázala na ně.

„Odtud, tatínku. Maminka je tam.“

Adrian okamžitě přikázal strážným, aby panely odstranili.

Za nimi se objevila úzká kovová dvířka. Neměla kliku a jejich povrch byl pokrytý prachem. Jeden ze strážných se pokusil otevřít zámek, ale bez úspěchu.

„Použijte nářadí. Hned!“

Po několika minutách kovový zámek konečně povolil.

Dveře se pomalu otevřely.

Z temného prostoru se ozvalo tiché zakašlání.

Adrian udělal několik kroků dopředu a posvítil si telefonem dovnitř.

V koutě seděla žena. Měla vyhublou tvář, rozcuchané vlasy a na sobě staré oblečení. Když světlo dopadlo na její tvář, zvedla hlavu.

„Adriane?“

Mužovi vypadl telefon z ruky.

Byla to Elena.

Jeho manželka, kterou tři roky považoval za mrtvou.

„Eleno… Bože můj…“

Klesl před ní na kolena a objal ji. Žena se nejprve třásla strachy, potom mu zabořila obličej do ramene a rozplakala se.

Mia se k nim okamžitě rozběhla.

„Maminko!“

Elena ji objala tak pevně, jako by se bála, že jí ji někdo znovu vezme.

Adrian měl v očích slzy. Nedokázal pochopit, jak je možné, že jeho žena celé tři roky žila několik metrů od něj, zatímco on ji hledal po celém světě.

„Kdo ti to udělal?“ zeptal se.

Elena se na něj podívala a její výraz se náhle změnil.

„Tvůj bratr.“

Adrian ztuhl.

„Victor?“

Elena přikývla.

Potom mu začala vyprávět, co se stalo před třemi lety.

Všechno začalo několik týdnů před jejím zmizením. Elena tehdy náhodou objevila dokumenty, které dokazovaly, že Victor převádí peníze z rodinných společností na účty vedené přes nastrčené firmy. Nešlo o malé částky. Během několika let zmizely miliony dolarů.

Když mu oznámila, že o všem řekne Adrianovi, Victor ji začal vydírat.

Vyhrož