Po smrti své manželky se Markův život změnil k nepoznání. Byl úspěšným podnikatelem, vlastnil několik společností a žil v rozlehlém sídle, které by mu mohl závidět téměř každý. Přesto měl pocit, že přišel o to nejcennější, co kdy měl.

Jeho žena zemřela krátce po narození jejich dcery Emmy. Od té doby se Mark snažil zaplnit prázdnotu prací. Zůstával v kanceláři dlouho do večera, cestoval na obchodní schůzky a podepisoval smlouvy v hodnotě milionů. Když se však vrátil domů, čekala na něj jediná osoba, kvůli které měl jeho život stále smysl.

Malá Emma.

Nedávno oslavila první narozeniny. Začínala chodit, učila se nová slova a při každé příležitosti se snažila upoutat otcovu pozornost. Když ji Mark večer vzal do náruče, často se na něj podívala tak důvěřivě, že ho zabolelo u srdce. Připomínala mu ženu, kterou ztratil, a zároveň mu každý den připomínala, že musí být silný.

Mark svou dceru miloval nade vše. Jenže čím byla starší, tím častěji přemýšlel o tom, jak bude vypadat její budoucnost.

Mohl jí zajistit nejlepší vzdělání, krásný domov i finanční zabezpečení na celý život. Nemohl jí však koupit matčinu náruč, něžný hlas při usínání ani člověka, který by ji miloval stejně bezpodmínečně jako on.

Po téměř roce samoty se proto rozhodl, že se pokusí znovu najít životní partnerku.

Nechtěl se však oženit jen proto, aby jeho dům znovu ožil. Nehledal ženu, která by obdivovala jeho bohatství nebo toužila po jeho příjmení. Potřeboval někoho, kdo pochopí, že Emma není překážkou jejich vztahu, ale jeho nejdůležitější součástí.

Prostřednictvím známých se seznámil se třemi ženami.

První byla dědičkou významného rodinného impéria. Byla sebevědomá, elegantní a zvyklá pohybovat se mezi nejvlivnějšími lidmi. Luxusní oblečení, drahé šperky a dokonalé vystupování pro ni byly samozřejmostí.

Druhá byla uznávaná lékařka. Byla inteligentní, vzdělaná a dokázala mluvit o téměř jakémkoli tématu. Působila klidně a vyrovnaně, jako člověk, který má svůj život pevně pod kontrolou.

Třetí žena se proslavila charitativní činností. Pravidelně navštěvovala dobročinné akce, podporovala dětské organizace a na veřejnosti působila jako někdo, kdo má srdce na správném místě.

Každá z nich měla důvod věřit, že by se mohla stát Markovou manželkou.

A každá věděla, že muž, který ji pozval do svého sídla, patří mezi nejžádanější svobodné miliardáře v zemi.

Když jednoho odpoledne přijely všechny tři na domluvené setkání, přivítal je Mark v prostorném salonu. Na stole byly připravené nápoje a čerstvé květiny. Všechno působilo dokonale.

Jenže Mark se neusmíval tak, jak očekávaly.

„Chci, abychom si hned na začátku něco vyjasnili,“ řekl, když se usadily. „Vím, že každá z vás má své přednosti. Jste úspěšné, inteligentní a zajímavé ženy. Ale pokud bych se měl znovu oženit, musím myslet především na svou dceru.“

Ženy přikývly.

„Samozřejmě,“ odpověděla první. „Děti jsou přece to nejdůležitější.“

Druhá se mile usmála a třetí dodala, že má k dětem velmi blízko.

Mark je chvíli pozoroval.

„Mohu se sám rozhodnout, s kým chci strávit zbytek života. Ale je tu jedna věc, kterou za svou dceru rozhodnout nemohu.“

Všechny tři ženy zpozorněly.

Mark se obrátil ke dveřím a požádal chůvu, aby přivedla Emmu.

O několik okamžiků později se ve dveřích objevila malá holčička. Měla na sobě světlé šatičky a v ruce svírala svou oblíbenou plyšovou hračku. Chůva ji opatrně posadila na koberec před pohovkou.

Emma se rozhlédla po neznámých tvářích.

Mark si k ní klekl a pohladil ji po vlasech.

„Emmo, dnes tu máme návštěvu,“ řekl něžně.

Potom se podíval na ženy.

„Chci vidět, jak se k ní budete chovat. Ne k miliardářově dceři. Ne k dítěti, které vám možná jednou bude říkat maminko. Ale k malé holčičce, která přišla o svou skutečnou maminku a potřebuje lásku, bezpečí a trpělivost.“

Ženy se na sebe krátce podívaly.

První z nich se okamžitě naklonila dopředu. Z kabelky vytáhla krásně zabalenou hračku, která musela stát celé jmění.

„Podívej, zlatíčko! Tohle jsem přinesla speciálně pro tebe. Pojď si ji vzít.“

Emma se na hračku podívala, ale zůstala stát.

Druhá žena se pokusila o jiný přístup. Pomalu natáhla ruce a promluvila uklidňujícím hlasem.

„Pojď ke mně, Emmo. Můžeš si ke mně sednout, jestli chceš.“

Holčička naklonila hlavu a několik vteřin ji pozorovala.

Ani tentokrát se nepohnula.

Třetí žena se usmála ještě zářivěji. Začala tiše tleskat a snažila se upoutat dívčinu pozornost.

„Pojď ke mně, krásko. Budeme si spolu hrát.“

V místnosti zavládlo ticho.

Mark nic neříkal. Nechtěl Emmu nutit, aby si někoho vybrala, ani od ní neočekával, že pochopí význam celého setkání. Byla ještě příliš malá na to, aby rozhodovala o otcově budoucím manželství.

Přesto chtěl vidět, co se stane, když jí dospělí dají prostor jednat podle vlastních pocitů.

Uplynulo několik