V 6:37 ráno vyšel Lucas Perrin ze svého skromného bytu a zamířil do práce. Téměř nespal. Jeho zarudlé oči prozrazovaly vyčerpání a ruce se mu lehce třásly. Už několik týdnů žil pod obrovským tlakem a dnešek mohl rozhodnout o všem, co se snažil zachránit.
V kapse měl malý USB disk. Obyčejný kousek plastu, který by většina lidí přehlédla, ale pro Lucase představoval poslední naději. Bylo na něm video, které podle něj mohlo odhalit pravdu a zvrátit soudní spor, jenž mu hrozil zničit život.
Nejpozději v 7:30 měl být v areálu městských služeb, odkud se potřeboval dostat k soudu. Každá minuta byla důležitá.
Nasedl na své staré bílé kolo a vyrazil do ranního provozu. Řetěz při šlapání skřípal, brzdy občas zadrhávaly a každá červená na semaforu mu připadala jako další překážka, kterou mu osud postavil do cesty.
Přesto pokračoval.
V duchu si opakoval, že dnes nesmí udělat jedinou chybu. Už neměl co ztratit.
Pak ji spatřil.
U krajnice stál červený sedan s otevřeným kufrem. Vedle auta postávala elegantně oblečená žena, před níž leželo rezervní kolo. Několikrát se podívala na hodinky a potom bezradně pohlédla na projíždějící auta.
Lucas zpomalil.
Mohl pokračovat dál. Sám měl zpoždění, čekalo ho důležité jednání a každá další minuta mohla znamenat katastrofu.
Jenže když uviděl její zoufalý výraz, zastavil.
„Potřebujete pomoct?“ zavolal.
Žena se k němu okamžitě obrátila.
„Prosím vás, ano. Praskla mi pneumatika a já si s tím nevím rady. Mám nesmírně důležitou schůzku a už teď mám zpoždění.“
Lucas odložil kolo a klekl si k poškozené pneumatice.
„Nebojte se. Za deset minut můžete jet.“
Žena se na něj překvapeně podívala.
„Vy se vyznáte v autech?“
„Dost na to, abych vyměnil kolo.“
Sundal si bundu, vytáhl nářadí a pustil se do práce. Ruce měl unavené, ale pohyby jisté. Povolil šrouby, zvedl auto heverem a během několika minut začal nasazovat rezervní kolo.
Žena ho pozorovala. Nezdálo se, že by byla zvyklá čekat na pomoc od cizích lidí. Přesto v její tváři postupně mizelo napětí.
„Máte dnes také něco důležitého?“ zeptala se.
Lucas se krátce zasmál.
„To by se dalo říct.“
„Pracovní pohovor?“
Na okamžik zaváhal.
„Něco mnohem důležitějšího. Dnes se může rozhodnout o mém životě.“
Žena zpozorněla, ale dál se nevyptávala.
Lucas dotáhl poslední šroub, zkontroloval kolo a postavil se.
„Hotovo. Můžete vyrazit.“
„Ani nevím, jak vám poděkovat.“
„Nemusíte. Jen si dávejte pozor na silnici.“
Žena se usmála.
„Jak se jmenujete?“
„Lucas Perrin.“
„Děkuji vám, Lucasi. Opravdu jste mě zachránil.“
„Tak ať vám ta schůzka dobře dopadne,“ odpověděl a zvedl své kolo.
Žena nastoupila do červeného sedanu, zapnula bezpečnostní pás a zařadila se do provozu. Lucas ji ještě chvíli sledoval, potom se podíval na hodinky a zděšeně zjistil, kolik času ztratil.
Znovu nasedl a rozjel se tak rychle, jak mu staré kolo dovolovalo.
Nevšiml si přitom jediné věci.
Když uklízel nářadí, malý USB disk mu vyklouzl z kapsy. Dopadl na sedadlo spolujezdce červeného auta, kde ho žena před odjezdem odložila spolu se svou kabelkou.
Lucasova poslední naděje právě odjížděla pryč.
A on o tom neměl ani tušení.
V 7:42 dorazil Lucas k budově občanskoprávního soudu číslo 5. Košili měl propocenou, vlasy rozcuchané a starou aktovku svíral tak pevně, až mu zbělely klouby na rukou.
U vchodu prošel bezpečnostní kontrolou a zamířil do dlouhé chodby.
„Jednací síň 2B,“ ukázal mu pracovník ochranky.
Lucas přikývl a vykročil.
Každý krok mu připadal těžší než ten předchozí. V hlavě si přehrával důkazy, které chtěl předložit, a doufal, že soudce ještě nezačal.
Když otevřel dveře jednací síně, okamžitě poznal muže sedícího u protějšího stolu.
Salvetti.
Dokonale upravený, oblečený v drahém obleku a s úsměvem člověka, který už dávno považuje vítězství za své. Vedle něj seděli právníci, kteří se na Lucase dívali s nepříjemnou jistotou.
Na druhé straně seděla Chloe Aguilarová.
Její tvář byla bledá a v očích měla chladný hněv. Když Lucase spatřila, jen nepatrně zavrtěla hlavou. Věděla, jak málo času mu zbývá.
Lucas si sedl a položil aktovku na stůl.
„Máš to?“ zašeptala Chloe.
Lucas sáhl do kapsy.
Pak ztuhl.
Prohledal jednu kapsu, potom druhou. Sáhl do bundy, obrátil ji naruby a nakonec otevřel aktovku.
Nic.
USB disk byl pryč.
„Ne,“ vydechl.
Chloe zbystřila.
„Co se stalo?“
„Ten disk… nemám ho.“
„Cože?“
Lucas znovu prohledal všechno, co měl u sebe. Jeho tvář postupně ztrácela barvu.
„Musel mi vypadnout cestou.“
Chloe zavřela oči.
Všechno, na čem pracovali, všechny noci strávené hledáním důkazů a veškerá naděje, že se konečně podaří odhalit Salvettiho podvod, mohly být během několika minut ztraceny.
Salvetti se naklonil ke svému právníkovi a něco mu pošeptal. Potom se podíval přímo na Lucase.
Jeho úsměv se ještě rozšířil.
„Doufám, že máte něco přesvědčivého, pane Perrine,“ pronesl hlasitě. „Protože zatím