S manželem jsme už dlouho snili o společné dovolené. Neustále jsme ji odkládali – jednou kvůli práci, jindy kvůli penězům nebo rodinným povinnostem. Až teprve letos se nám podařilo vyšetřit pár volných dnů. Bylo to jako malý zázrak. Letenky jsme kupovali doslova na poslední chvíli, takže jsme už nedostali místa vedle sebe. To mě ale nijak zvlášť nemrzelo: hlavní bylo, že se společně podíváme k moři. Několik hodin letu zvládneme i každý zvlášť.

Když jsem nastoupila do letadla a hledala své sedadlo, prošla jsem kolem manžela a koutkem oka zahlédla, kdo sedí vedle něj. Byla to mladá dívka, sotva dvacetiletá, oblečená do ultrakrátkých džínových šortek. Na rtech měla výraznou červenou rtěnku a dlouhé umělé řasy jí dělaly oči jako z plakátu. Působila velmi vyzývavě, až provokativně.

Nejsem žárlivá žena, a tak jsem se jen v duchu pousmála: „No tak dobře, ať si tam sedí.“ Netušila jsem ale, že se tahle situace promění v nepříjemný zážitek, který mě donutí zasáhnout.

Asi po půlhodině letu jsem si všimla, že se ta slečna chová příliš uvolněně. Nakláněla se k mému muži, koketně se smála každému jeho slovu, a to i přesto, že odpovídal jen jednoslovně. Každou chvíli se ho „náhodou“ dotkla – jednou na ruce, jindy na rameni. Požádala ho, aby jí podal vodu, a pak ho dokonce nechala, aby jí pomohl vytáhnout tašku zpod sedadla, přestože kolem bylo spousta jiných lidí, kteří by jí mohli asistovat.

Můj muž se choval zdvořile, jako vždycky, ale bylo jasné, že nemá nejmenší zájem. A všechno by to ještě bylo snesitelné, kdyby nepřišel okamžik, kdy se dívka natáhla a položila své dlouhé nohy na opěradlo sedadla před sebou – přímo před obličej mého manžela. Bylo to drzé, provokativní a zcela nevhodné chování.

V tu chvíli jsem to už nevydržela. Vstala jsem ze svého místa, došla k nim a rozhodla se zasáhnout. Neudělala jsem scénu, nezačala jsem křičet. Ale můj tón byl tak pevný, že dívka okamžitě pochopila, že šla příliš daleko.

Řekla jsem jí klidně, ale důrazně: „Jsme s manželem na cestě na dovolenou. Jestli se nudíte, zkuste si najít jinou zábavu. Ale prosím vás, sundejte ty nohy, tohle není vaše ložnice.“

Mladá žena zrudla, nejistě se zasmála a rychle spustila nohy dolů. Po zbytek letu seděla tiše a téměř se neodvážila promluvit. Bylo jasné, že se cítila trapně.

Můj muž se na mě jen usmál a po přistání mi pošeptal: „Víš, že pro mě jsi jediná.“ V tu chvíli jsem věděla, že jsem udělala správně. Nemusela jsem být žárlivá ani nejistá – ale bylo třeba ukázat hranice.

Tento příběh se stal virálním právě proto, že v sobě skrývá situaci, kterou zná mnoho žen. Kolikrát jsme už viděly, že se někdo příliš okatě snaží upoutat pozornost něčího partnera? Zkušenost ukazuje, že někdy je potřeba zachovat klid, ale zároveň dát jasně najevo, že rodina a vztah mají prioritu.