Když do města dorazil vůz s železnou klecí, lidé okamžitě přerušili svou práci.
Obchodníci vyšli před krámky.
Kovář nechal rozdělanou práci.
Dokonce i děti, které si hrály na prašné ulici, se přiblížily k davu.
Všichni chtěli vidět muže, o kterém šerif tvrdil, že je nejnebezpečnějším zločincem, jaký se kdy v jejich kraji objevil.
Uvnitř klece seděl obrovský muž.
Jmenoval se Cole.
Byl vysoký a široký v ramenou tak, že kovové mříže kolem něj vypadaly téměř příliš malé. Dlouhé vlasy měl slepené prachem, na tváři několik starých jizev a na zápěstích těžké železné okovy.
Vypadal jako člověk, kterého si člověk nepřál potkat v temné uličce.
Jenže nikdo z davu netušil, že právě jeho vzhled byl možná jediným důvodem, proč mu nikdo nevěřil.
Vůz zastavil uprostřed hlavní ulice.
Šerif Harper seskočil z koně a postavil se před klec.
„Tohle je Cole Turner,“ oznámil hlasitě. „Muž obviněný z přepadení poštovního vozu.“
Dav začal hučet.
Harper pokračoval:
„Při útoku zemřeli tři muži. Jeden další je těžce zraněný. Z vozu zmizely peníze určené pro banku v sousedním městě.“
Několik lidí začalo křičet.
„Oběsit ho!“
„Ať zaplatí!“
„Žádný soud nepotřebuje!“
Cole seděl bez hnutí.
Harper ukázal na něj.
„Chytili jsme ho několik mil od místa přepadení. Měl u sebe část peněz.“
Dav zahučel.
To byl podle všech důkaz, který potřebovali.
„Zítra za úsvitu bude popraven.“
Cole pomalu zvedl hlavu.
„Nikoho jsem nezabil.“
Harper udeřil pěstí do mříže.
„Mlč.“
Cole se na něj podíval.
„Říkám pravdu.“
„Tvoje pravda nikoho nezajímá.“
Dav začal znovu křičet.
Někteří lidé se přiblížili ke kleci.
Jeden muž po Coleovi plivl.
Cole ani neuhnul.
Právě tehdy se stalo něco, co nikdo nečekal.
Z davu vystoupila žena.
Jmenovala se Mabel Carterová.
Žila sama na farmě několik mil od města.
Po smrti rodičů zdědila pozemek, několik koní a starý dům, který potřeboval opravit téměř každý rok.
Mabel se ve městě příliš neukazovala.
Byla zvyklá pracovat sama.
Uměla jezdit na koni, opravovat ploty, starat se o dobytek a v případě potřeby držet pušku.
Lidé o ní říkali, že je zvláštní.
Jiní tvrdili, že je příliš tvrdohlavá.
Nikdo však nečekal, že právě ona se postaví mezi dav a muže odsouzeného k smrti.
Mabel se pomalu přiblížila ke kleci.
Cole zvedl oči.
Několik sekund se na sebe dívali.
Pak se žena otočila k šerifovi.
„Vezmu si ho.“
Ulice ztichla.
Harper zamrkal.
„Cože?“
„Řekla jsem, že si ho vezmu.“
Někdo v davu se zasmál.
„Je šílená.“
Mabel pokračovala:
„Pokud je zákonem možné zachránit odsouzeného sňatkem, udělám to.“
Harper se usmál.
„Ty si myslíš, že si vezmeš vraha a všechno bude v pořádku?“
„Ne.“
Mabel se podívala na Colea.
„Myslím, že si vezmu muže, kterého jste ještě pořádně nepoznali.“
Harper ztratil úsměv.
„Ten muž zítra zemře.“
„Ne, pokud ho propustíš.“
„To nemůžu.“
„Můžeš.“
Harper se otočil k davu.
„Ten starý zákon už nikdo nepoužívá.“
Vtom se ozval hlas starého soudce Millera.
„Ale nikdy nebyl zrušen.“
Všichni se otočili.
Stařec se opíral o hůl a pomalu přicházel blíž.
„Pokud svobodná žena před svědky přijme odsouzeného muže za manžela a převezme za něj právní odpovědnost, poprava se odkládá.“
Harper zavrtěl hlavou.
„To je starý nesmysl.“
„Možná.“
Soudce se zastavil.
„Ale pořád je to zákon.“
Harper ztichl.
Věděl, že před celým městem nemůže zákon jednoduše ignorovat.
Nakonec vytáhl klíč.
Odemkl klec.
Cole pomalu vystoupil.
Dav před ním ustoupil.
Mabel se ani nepohnula.
„Pojď.“
Cole se na ni podíval.
„Proč to děláš?“
„Teď ne.“
„Nevíš, kdo jsem.“
Mabel se na něj zadívala.
„Právě proto.“
A odešla.
Cole ji následoval.
Do jejího domu dorazili těsně před setměním.
Cole zůstal stát u dveří.
„Nemusíš se mě bát,“ řekl.
Mabel položila na stůl lampu.
„Kdybych se tě bála, nevzala bych tě z klece.“
„Mohla jsi přijít o všechno.“
„Možná.“
„Můžu být opravdu tím vrahem, za kterého mě považují.“
Mabel se otočila.
„Nejsi.“
Cole zpozorněl.
„Jak to víš?“
Mabel chvíli mlčela.
Pak řekla:
„Protože muž, který zabil tři lidi, by se dnes na ulici nechoval jako ty.“
Cole se zamračil.
„Co tím myslíš?“
„Kdybys byl vrah, sledoval bys dav.“
„A ty?“
„Ty jsi sledoval šerifa.“
Cole ztichl.
Mabel pokračovala:
„A když mluvil o penězích, vůbec ses nezajímal o peníze.“
Cole si pomalu sedl.
„Viděla jsi hodně.“
„Musela jsem.“
„Proč?“
Mabel neodpověděla.
Místo toho položila před něj talíř s jídlem.
„Jez.“
Tu noc Cole téměř nespal.
Kolem půlnoci zaslechl kroky.
Vstal.
Mabel už držela pušku.
„Zhasni lampu,“ řekla.
Cole poslechl.
Za oknem se objevily tři siluety.
„Přišli si pro mě,“ zašeptal.
Mabel zavrtěla hlavou.
„Ne.“
„Tak proč jsou tady?“
„Protože se bojí, že začneš mluvit.“
Cole se na ni podíval.
„Ty víš, kdo za tím stojí.“
„Ano.“
„Kdo?“
Mabel se podívala směrem k oknu.
„Šerif.“
Cole ztuhl.
Dveře se otevřely