Na náměstí se toho odpoledne shromáždily desítky lidí.

Uprostřed davu hrála hlasitá hudba a skupina mladých pouličních tanečníků předváděla své nejlepší triky. Kolem nich se vytvořil široký kruh. Někteří diváci tleskali, jiní natáčeli vystoupení na telefony a několik dětí se snažilo napodobovat pohyby tanečníků.

Většině účastníků bylo kolem dvaceti let.

Byli mladí, sebevědomí a zvyklí na pozornost.

Každý, kdo vstoupil doprostřed kruhu, se snažil překonat předchozího tanečníka.

Jeden předvedl neuvěřitelně rychlé pohyby nohama. Další se roztočil na zádech. Jiný zvládl stojku pouze na jedné ruce.

Po každém vystoupení následoval potlesk.

Největší pozornost však přitahoval Alex.

Bylo mu dvaadvacet a mezi místními tanečníky měl pověst jednoho z nejlepších. Věděl, že je dobrý, a nijak se tím netajil.

Když vstoupil do středu kruhu, hudba zesílila.

Alex začal tančit.

Pohyboval se neuvěřitelně rychle. Několikrát změnil směr, sklouzl po zemi, vyskočil a zakončil celé vystoupení náročnou piruetou.

Dav propukl v jásot.

Alex se uklonil a s úsměvem roztáhl ruce.

„Tak kdo to překoná?“

Lidé se smáli.

Vtom se však v zadní části davu objevil starší muž.

Jmenoval se George.

Bylo mu dvaasedmdesát let.

Měl na sobě obyčejné tričko, starší kalhoty a obnošené tenisky. Vlasy měl téměř úplně šedé a při chůzi se lehce opíral o hůl.

Nejdříve si ho téměř nikdo nevšímal.

George se zastavil u okraje kruhu a několik minut sledoval mladé tanečníky.

Na jeho tváři nebyla závist ani posměch.

Jen zvláštní výraz, jako by si něco připomínal.

Potom udělal několik kroků dopředu.

„Můžu si také zatančit?“

Nejdřív nastalo ticho.

Pak se někdo zasmál.

„To myslíte vážně, dědo?“

Další mladík vytáhl telefon.

„Tohle musím natočit.“

Alex se na George podíval.

„Vy chcete opravdu tančit?“

George přikývl.

„Ano.“

Alex se zasmál.

„Tak dobře. Dáme si taneční souboj.“

Dav okamžitě ožil.

Lidé začali povzbuzovat Alexe.

Někteří už mířili telefony na George.

Všichni očekávali totéž.

Krátké trapné vystoupení starého muže, po kterém se všichni zasmějí.

Alex vstoupil do středu.

Hudba zesílila.

Během několika sekund předvedl sérii rychlých pohybů, otočku na zemi a prudký skok.

Dav šílel.

Alex se otočil ke Georgeovi.

„Teď vy.“

George pomalu vstoupil do kruhu.

Na chvíli tam jen stál.

Několik lidí se začalo smát.

„Tak pojď, dědo!“

„Ukaž nám něco!“

„Hlavně si nezlom záda!“

George nic neřekl.

Jen položil hůl na zem.

Alex se zasmál.

„Jste si jistý?“

George se podíval na mladého tanečníka.

„Pusť hudbu.“

Hudba pokračovala.

První sekundy se zdálo, že se nic neděje.

George se pomalu pohyboval.

Jeden krok.

Druhý.

Pak se rytmus změnil.

George změnil postoj.

Jeho záda se narovnala.

Přestal se pohybovat jako unavený stařec.

A začal tančit.

Dav okamžitě ztichl.

Nebyl rychlý.

Nebyl ani okázalý.

Ale každý jeho pohyb byl dokonale přesný.

George pracoval s rytmem tak přirozeně, že hudba najednou působila, jako by byla vytvořena právě pro něj.

Přidal několik starých tanečních kroků, které většina mladých lidí vůbec neznala.

Potom se otočil.

Lehce podklouzl do nízkého postoje.

A bez jediné chyby pokračoval.

Alexův úsměv zmizel.

„Co to…“

George pokračoval.

Když hudba zrychlila, zrychlil také.

Někteří lidé přestali natáčet.

Jen stáli a dívali se.

George zakončil první část jednoduchým otočením a ustoupil.

Dav mlčel.

Pak někdo začal tleskat.

Jeden člověk.

Potom další.

Během několika vteřin celé náměstí propuklo v obrovský potlesk.

Alex však stále stál na místě.

Díval se na George, jako by se snažil pochopit, koho má před sebou.

„Kde jste se to naučil?“

George se usmál.

„Kdysi jsem byl mladší.“

Několik lidí se zasmálo.

Alex však ne.

„Tohle není obyčejný pouliční tanec.“

George přikývl.

„Máte pravdu.“

„Kdo jste?“

George se rozhlédl kolem sebe.

Na okamžik se zdálo, že nechce odpovědět.

Pak řekl:

„Před čtyřiceti lety jsem vystupoval na profesionálních pódiích.“

Dav ztichl.

„V jakém stylu?“

George se pousmál.

„V tom, který dnes považujete za nový.“

Alex se zamračil.

George pokračoval:

„V osmdesátých letech jsem cestoval po Evropě a Spojených státech. Tancoval jsem v klubech, na soutěžích i televizních programech.“

Několik starších lidí v davu si začalo něco šeptat.

Jeden muž vytáhl telefon a začal hledat.

Po chvíli vykřikl:

„Počkejte!“

Všichni se otočili.

Muž ukazoval na obrazovku.

Byla na ní stará fotografie.

Na fotografii byl mladý muž s černými vlasy.

A jeho obličej byl téměř stejný jako Georgeův.

Pod fotografií bylo jméno.

George Miller.

Alex se přiblížil.

„To jste vy?“

George přikývl.

„Ano.“

Mladý muž, který se před chvílí smál, se najednou cítil trapně.

Ale největší překvapení mělo teprve přijít.

Alex se podíval na starou fotografii.

„Vy jste George Miller?“

„Ano.“

Alex chvíli mlčel.

„Můj otec o vás mluvil.“

George se zamračil.

„Kdo je váš otec?“

Alex vyslo