Emily slyšela, jak se postel pod jeho váhou lehce pohnula.
Srdce jí bilo tak silně, že měla pocit, že ho Marcus musí slyšet.
Neodvažovala se otevřít oči.
Celý den jí v hlavě zněly jediné věty.
Tři manželky.
Tři pohřby.
Tři ženy, které vstoupily do tohoto domu jako nevěsty a nikdy z něj neodešly živé.
A teď tu byla ona.
Emily sevřela přikrývku ještě pevněji.
Marcus několik sekund mlčel.
Pak se ozval jeho hluboký hlas.
„Nemusíte předstírat, že spíte.“
Emily pomalu otevřela oči.
Otočila se.
Marcus seděl na kraji postele.
V ruce držel malou skleněnou lahvičku.
Emily okamžitě ztuhla.
„Co je to?“
Marcus se na ni podíval.
„Lék.“
„Pro koho?“
„Pro vás.“
Emily se odsunula ke zdi.
„Já nic nepotřebuji.“
Marcus položil lahvičku na noční stolek.
„Je to sedativum. Na uklidnění. Ale nemusíte ho užít.“
Emily na něj nedůvěřivě hleděla.
„Proč jste tady?“
Marcus chvíli mlčel.
Pak vstal.
„Protože vám někdo lhal.“
Emily se zamračila.
„O čem?“
Marcus přešel k vysoké skříni, otevřel ji a vytáhl několik složek.
Položil je na postel.
„O mých manželkách.“
Emily se na dokumenty podívala.
„Co s nimi?“
„Nikdy jsem je nezabil.“
V místnosti zavládlo ticho.
Emily se hořce usmála.
„Tohle mi říká každý vrah.“
Marcus její poznámku ignoroval.
Otevřel první složku.
Uvnitř byla fotografie mladé ženy.
„Claire.“
Otevřel druhou.
„Nora.“
Třetí.
„Elena.“
Emily se podívala na všechny tři fotografie.
Byly to ženy, o kterých celé město tvrdilo, že zemřely kvůli Marcusovi.
„Co se jim stalo?“
Marcus se posadil naproti ní.
„Všechny tři byly nemocné.“
Emily překvapeně zamrkala.
„Cože?“
„Měly stejnou diagnózu.“
Vytáhl lékařské zprávy.
Emily si je vzala.
Četla první.
Pak druhou.
Pak třetí.
Všechny obsahovaly podobné výsledky.
Stejný typ vzácného onemocnění.
Stejné komplikace.
A v každém případě došlo k prudkému zhoršení zdravotního stavu krátce po svatbě.
„Proč jste je tedy všechny přivedl sem?“ zeptala se.
Marcus sklopil oči.
„Protože jsem se snažil zjistit, kdo jim ubližuje.“
Emily ztichla.
„Co tím myslíte?“
Marcus otevřel další složku.
Uvnitř byly bankovní výpisy.
Lékařské účty.
Jména.
Telefonní čísla.
A několik fotografií.
„Po smrti první manželky jsem zjistil, že někdo změnil její léky.“
Emily pomalu zvedla hlavu.
„Změnil?“
„Ano.“
„A druhá?“
„Stejný postup.“
„Třetí?“
Marcus přikývl.
„Taky.“
Emily se podívala na dokumenty.
„Proč jste to neřekl policii?“
„Řekl.“
„A?“
„Neměl jsem dost důkazů.“
Marcus se odmlčel.
„A někdo velmi mocný se postaral o to, aby žádné důkazy nezůstaly.“
Emily si uvědomila, že se jí třesou ruce.
„Tak proč jste si vzal mě?“
Marcus se na ni podíval.
„Protože jste byla jediná žena, která nebyla spojena s mou rodinou, mými podniky ani lidmi, kteří mě sledují.“
Emily ztuhla.
„Takže jsem pro vás byla návnada?“
Marcus neodpověděl okamžitě.
„Ne.“
„Tak co?“
„Byla jste člověk, kterého jsem chtěl ochránit.“
Emily se zasmála, ale v jejím hlase nebyla žádná radost.
„Ochránit? Vzal jste si mě.“
„Ano.“
„Protože jste věděl, že nemám peníze.“
„Ano.“
„A věděl jste, že kvůli matce nemám na výběr.“
Marcus sklopil oči.
„Ano.“
Emily vstala.
„Takže jste mě koupil.“
„Ne.“
„Zaplatil jste moje dluhy.“
„Ano.“
„Zaplatil jste léčbu mé matky.“
„Ano.“
„A teď čekáte, že vám budu věřit?“
Marcus se na ni podíval.
„Nečekám nic.“
Vstal.
„Dnes v noci se vás nedotknu.“
Emily ztichla.
Marcus ukázal na druhé dveře v pokoji.
„Za nimi je další místnost. Budu spát tam.“
Emily nechápala.
„Proč?“
„Protože jste se mě bála ještě dřív, než jste mě poznala.“
Položil na stůl klíč.
„A já nechci, abyste se mě bála.“
Potom odešel.
Emily zůstala sama.
Dveře se zavřely.
Dlouho se nehýbala.
Celou noc čekala na něco strašného.
Nic se nestalo.
Ráno jí zazvonil telefon.
Byla to nemocnice.
Emily okamžitě zvedla hovor.
„Ano?“
Na druhé straně se ozval lékař její matky.
„Slečno Emily, musím vám něco říct.“
Emily ztuhla.
„Co se stalo?“
„Vaše matka reaguje na léčbu mnohem lépe, než jsme očekávali.“
Emily se rozplakala úlevou.
„Takže… bude žít?“
„Máme velmi dobrou šanci.“
Emily zavřela oči.
Poprvé po dlouhých měsících se usmála.
Po rozhovoru chvíli seděla na posteli.
Pak si všimla něčeho zvláštního.
Na stole vedle složek ležel dokument, kterého si předtím nevšimla.
Byla to smlouva.
Emily ji otevřela.
Četla první stránku.
Pak druhou.
A třetí.
Najednou zbledla.
V dokumentu bylo jasně uvedeno, že Marcus po svatbě nepřebírá žádný nárok na její majetek, dědictví ani osobní finance.
Naopak.
Veškeré peníze, které do léčby její matky vložil, byly označeny jako bezúročná půjčka.
Bez data splatnosti.
Bez úroků.
A na konci smlouvy byla věta, která ji zarazila.
„Manželství může být ukončeno kdykoli na žádost Emily.“
Bez podmínek.
Bez pokuty.
Bez požadavku na souhlas.
Emily se dívala na podpis.
Marcus.
Proč by to dělal?
Večer se