Když Michael Harris poprvé spatřil obrovského černého hřebce, okamžitě věděl, že ho chce.

Nero byl mimořádné zvíře.

Měřil téměř dva metry v kohoutku, měl mohutné tělo, dlouhou černou hřívu a pohled, ze kterého šel člověku respekt. Když stál nehybně uprostřed výběhu, vypadal spíš jako socha než jako živý kůň.

Prodejce však Michaela varoval.

„Tenhle kůň není pro každého.“

„Co tím myslíte?“

„Je prakticky divoký. Už několik měsíců k sobě nikoho nepustil.“

Michael se usmál.

Byl zvyklý dostat všechno, co si zamanul.

„Kolik za něj chcete?“

Prodejce chvíli mlčel.

„Jste si jistý?“

Michael vytáhl šekovou knížku.

O několik dní později byl Nero na jeho panství.

A od prvního okamžiku bylo jasné, že to byla chyba.

Hřebec odmítal sedlo.

Odmítal uzdu.

Odmítal lidi.

Jakmile se k němu někdo přiblížil, couvl, sklopil uši a prudce odfrkl. Několikrát kopl do dřevěného ohrazení takovou silou, že prkna praskla.

Michael si však odmítal připustit porážku.

Najal prvního trenéra.

Muž pracoval s koňmi více než dvacet let.

Po třech dnech odešel.

„Nemohu s ním pracovat,“ řekl.

Michael najal druhého.

Přiletěl ze zahraničí a tvrdil, že zvládl i mnohem problémovější zvířata.

Po týdnu se vzdal také.

„Ten kůň není jen agresivní,“ řekl. „On se něčeho bojí.“

Michael se zamračil.

„Čeho?“

Trenér zavrtěl hlavou.

„To nevím.“

Další týdny se situace pouze zhoršovala.

Nero začal být nepředvídatelný.

Někdy celé hodiny klidně stál v rohu výběhu.

Jindy bez varování běhal kolem plotu, narážel do něj a prudce odkopával zadníma nohama.

Nikdo nechápal proč.

Jednoho rána se všechno změnilo.

Nero vykopl dveře stáje.

Zvuk byl tak hlasitý, že se lidé na dvoře okamžitě rozběhli opačným směrem.

Hřebec vyrazil ven.

Ochranka uzavřela bránu.

Dělníci se schovali za budovy.

Michael vyšel na balkon.

„Zastavte ho!“

Čtyři silní muži popadli dlouhá lana.

Podařilo se jim dostat je kolem hřebcova těla.

Nero se však vzepjal.

Postavil se na zadní.

Předními kopyty udeřil do kamenné dlažby a čtyři muži se zapřeli celou svou vahou.

Jeden z nich spadl.

Druhý málem narazil do zdi.

Nero zatáhl znovu.

Lano se napnulo.

„Držte ho!“

Hřebec zařval a prudce trhl hlavou.

V tu chvíli dorazil veterinář.

Chvíli situaci sledoval a pak zavrtěl hlavou.

„Musíme přestat.“

Michael se na něj podíval.

„Co navrhujete?“

Veterinář se nadechl.

„Je příliš nebezpečný. Pokud se dostane znovu mezi lidi, může někoho zabít.“

Michael mlčel.

„A co převoz?“

„V tomhle stavu prakticky nemožný.“

„Tak co mi zbývá?“

Veterinář se podíval na hřebce.

„Eutanazie.“

Na dvoře zavládlo ticho.

Michael se díval na Nera.

Byl to kůň, kterého koupil za obrovské peníze.

Kůň, kterého chtěl zkrotit.

A teď měl rozhodnout o jeho životě.

Po několika minutách přikývl.

„Dobře.“

Muži začali Nera pomalu odvádět k připravenému přívěsu.

Hřebec se však znovu vzepjal.

Lano se napnulo.

Jeden muž zaklel.

„Nemáme ho!“

A právě tehdy se otevřely boční dveře domu.

Na dvůr vyšla Emma.

Mladá služebná, která na panství pracovala teprve několik měsíců.

Byla těhotná.

Její břicho už bylo natolik velké, že se pohybovala pomalu a opatrně.

Když uslyšela hluk, přišla se podívat, co se děje.

Jakmile však spatřila Nera, zastavila se.

Několik sekund se na něj jen dívala.

Pak udělala něco, co vyděsilo všechny přítomné.

Vykročila směrem k němu.

„Slečno Emmo!“ zakřičel jeden ze strážných.

„Vraťte se!“

Emma pokračovala.

Michael na balkoně okamžitě zbledl.

„Emmo! Stůjte!“

Neslyšela ho.

Nebo možná slyšela, ale rozhodla se neposlechnout.

Udělala další krok.

Nero ji uviděl.

Všichni muži se připravili na nejhorší.

Hřebec sklonil hlavu.

Zafuněl.

Napnul tělo.

Jeden ze strážných sáhl po vysílačce.

„Odtáhněte ji od něj!“

Ale vtom se stalo něco, co nikdo nedokázal vysvětlit.

Nero přestal bojovat.

Lana se uvolnila.

Čtyři muži zůstali stát a nevěřícně se dívali.

Emma se zastavila několik metrů před hřebcem.

Pomalu natáhla ruku.

Nero udělal jeden krok směrem k ní.

Nikdo nedýchal.

Pak druhý.

Emma se nepohnula.

Hřebec sklonil hlavu.

A dotkl se čenichem její dlaně.

Na dvoře bylo naprosté ticho.

Michael stál na balkoně s otevřenými ústy.

Veterinář nevěřil vlastním očím.

Nero, který před několika minutami málem zranil čtyři muže, nyní stál před těhotnou ženou klidně jako domácí zvíře.

Emma mu přejela rukou po čele.

„Ty se nebojíš lidí,“ zašeptala.

Veterinář k ní přistoupil.

„Jak jste to udělala?“

Emma zavrtěla hlavou.

„Nevím.“

Pak se podívala na Nera.

„On se bojí.“

„Čeho?“

Emma si všimla něčeho na jeho krku.

Staré jizvy.

Pod hustou černou srstí byly téměř neviditelné, ale zblízka bylo jasné, že tam byly dlouho.

Emma se dotkla jedné z nich.

Nero sebou necukl.

„Někdo mu ublížil,“ řekla.

Veterinář si klekl.

Začal srst opatrně prohlížet.

Po několika minutách našel další stopy.

Staré jizvy po laně.

Drobné jizvy na nohách.

A nakonec něco, co nikdo nečekal.

Na vnitřní straně krku