Ženská věznice měla svá vlastní pravidla.
Některá byla napsaná v oficiálním řádu. Jiná existovala pouze mezi vězeňkyněmi a nově příchozí je poznávaly postupně. Často až poté, co udělaly chybu.
Jedním z nejdůležitějších pravidel bylo nikdy neupoutat pozornost Vanessy.
Vanessa byla největší a zároveň nejvlivnější vězeňkyní v celém zařízení. Byla vysoká, mohutná a měla pověst ženy, která si brala, co chtěla.
Jídlo.
Oblečení.
Osobní věci.
Dokonce i práci ostatních.
Když se jí někdo postavil, obvykle toho velmi rychle litoval.
Proto se jí většina vězeňkyň raději vyhýbala.
Jednoho rána však do věznice přišla nová dívka.
Jmenovala se Kate.
Během příjmu téměř nemluvila. Poslechla všechny pokyny, převzala vězeňskou uniformu, ložní prádlo a základní potřeby.
Nakonec dostala také nový pár bílých tenisek.
Byly jednoduché, čisté a úplně nové.
Kate si je oblékla a odešla na své oddělení.
Netušila, že právě tyto boty přitáhnou pozornost člověka, kterého se měla bát nejvíc.
Následující den byly vězeňkyně odvedeny na dvůr.
Některé si povídaly, jiné chodily podél plotu a několik jich sedělo na lavičkách.
Kate stála stranou.
Držela ruce před tělem a pozorovala okolí.
Pak zaslechla hlas.
„Pěkné boty.“
Kate se otočila.
Vanessa stála několik metrů od ní.
Dívala se přímo na její tenisky.
„Nové?“ zeptala se.
Kate přikývla.
Vanessa se usmála.
Nebyl to přátelský úsměv.
„Tak už je mít nebudeš.“
Kate mlčela.
Vanessa k ní pomalu přistoupila.
„Sundej je.“
Na dvoře nastalo ticho.
Všichni věděli, co se právě děje.
Několik vězeňkyň se začalo nenápadně vzdalovat.
Jiné zůstaly stát a čekaly.
Vanessa natáhla ruku.
„Slyšela jsi mě? Sundej si boty.“
Kate se na ni podívala.
A potom klidně řekla:
„Ne.“
Několik žen zalapalo po dechu.
Vanessa se na okamžik zarazila.
Pak se zasmála.
„Co jsi řekla?“
„Řekla jsem ne.“
Vanessa přistoupila ještě blíž.
„Ty vůbec nevíš, kde jsi.“
Kate se nepohnula.
„Vím.“
Vanessa do ní lehce strčila ramenem.
„Tak proč se pořád tváříš, jako bys byla doma?“
Kate se podívala na její ruku.
„Protože se mě nemusíš dotýkat.“
Vanessa se rozesmála.
„Tady rozhoduješ ty?“
Kate nic neodpověděla.
To Vanessu rozzlobilo víc než odpor.
Vězeňkyně kolem nich začaly vytvářet kruh.
Některé chtěly vidět, co se stane. Jiné už tušily, že tentokrát může být něco jinak.
Vanessa ukázala na tenisky.
„Sundej je.“
„Ne.“
„Ještě jednou mi odporuj.“
Kate se na ni podívala.
„Ne.“
Vanessa se prudce natáhla a chytila její tenisku.
Chtěla jí ji strhnout z nohy.
Kate však okamžitě ustoupila.
„Nesahej na mě.“
Vanessa ztuhla.
„Cože?“
Kate udělala krok dozadu.
„Řekla jsem, abys na mě nesahala.“
Některé vězeňkyně se začaly smát.
Ne Vanesse.
Jí.
To bylo něco, co se zde téměř nikdy nestávalo.
Vanessa zrudla.
„Ty si myslíš, že jsi něco víc než ostatní?“
„Ne.“
„Tak proč se nebojíš?“
Kate chvíli mlčela.
Potom odpověděla:
„Protože nemám důvod.“
Vanessa se na ni vrhla.
Ale tentokrát Kate zareagovala dříve.
Uhnula stranou a ustoupila tak, aby mezi nimi zůstal prostor.
Vanessa se zastavila.
„Přestaň utíkat.“
Kate zavrtěla hlavou.
„Neutíkám.“
„Tak co děláš?“
„Dávám ti poslední možnost přestat.“
Na dvoře se rozhostilo úplné ticho.
Vanessa se hlasitě zasmála.
„Ty mi vyhrožuješ?“
„Ne.“
Kate se podívala směrem ke kamerám na zdi.
„Jen ti říkám, že bych na tvém místě přestala.“
Vanessa se podívala také.
Pak se znovu obrátila ke Kate.
„Kamery mě nezajímají.“
Kate se pousmála.
„To jsem si všimla.“
Vanessa udělala další krok.
Tentokrát však někdo promluvil.
„Vanesso.“
Byla to dozorkyně.
Stála u dveří a sledovala celý incident.
„Nech ji být.“
Vanessa se otočila.
„Tohle není vaše věc.“
„Je.“
Vanessa chvíli mlčela.
Dozorkyně přišla blíž.
„A sundej ruce od jejího oblečení.“
Vanessa nakonec ustoupila.
Kate si upravila tenisku.
Na první pohled to vypadalo, že konflikt skončil.
Jenže nikdo ještě netušil, proč se Kate chovala tak klidně.
O několik hodin později se informace o incidentu rozšířila po celé věznici.
Jedna z vězeňkyň se Kate zeptala:
„Ty jsi opravdu nevěděla, kdo je Vanessa?“
Kate odpověděla:
„Věděla.“
„A stejně ses jí postavila?“
„Ano.“
„Proč?“
Kate se chvíli dívala z okna.
„Protože jsem se celý život učila, že když člověk jednou dovolí někomu, aby mu vzal něco, na co nemá právo, příště mu vezme něco dalšího.“
Žena se zamračila.
„To zní, jako bys měla zkušenosti.“
Kate neodpověděla.
Až večer se ukázalo, že nová vězeňkyně není obyčejná.
Dozorčí přinesla Kate několik dokumentů.
„Musíme si s vámi promluvit.“
Kate přikývla.
„Vím.“
„Vanessa se proti vám pokusila použít fyzickou sílu.“
„Ano.“
„Proč jste nereagovala agresivně?“
Kate se podívala na ženu před sebou.
„Protože to nebylo potřeba.“
Dozorkyně si povzdechla.
„Víte, že jste mohla být zraněna?“
„Vím.“
„A přesto jste zůstala klidná.“
Kate chvíli mlčela.
„Kdybych se nechala vyprovokovat, dost