Jeho prsty se dotkly něčeho tvrdého.

„Co to sakra je?“

Vytáhl malou černou krabičku.

Na první pohled vypadala jako obyčejné elektronické zařízení.

Policista ji otočil v ruce.

A pak si všiml malé červené kontrolky.

Blikala.

Druhý policista zbledl.

„Co je to?“

Victoria se ani nepohnula.

Pouta měla stále pevně sevřená kolem zápěstí.

„To jste právě vytáhl z mé kapsy.“

„To vidím.“

„Tak se podívejte pozorněji.“

První policista přístroj otočil.

Na jeho zadní straně bylo vyryté logo.

Druhý policista okamžitě udělal krok dozadu.

„Počkej.“

„Co?“

„Ukaž mi to.“

Policista mu zařízení podal.

Muž si ho prohlédl.

Jeho výraz se změnil.

„To není možné.“

Victoria se poprvé usmála.

„Právě proto jsem se vás ptala, jestli jste si jistí, že chcete pokračovat.“

„Co je to?“ zeptal se první policista.

Victoria se na něj podívala.

„Záznamové zařízení.“

„Jaké záznamové zařízení?“

„Takové, které od chvíle, kdy jste mě zastavili, nahrává všechno, co jste řekli.“

Ticho.

Oba policisté se na sebe podívali.

„Tohle nic nedokazuje,“ řekl první.

Victoria zavrtěla hlavou.

„Možná ne.“

„Tak proč se tak usmíváte?“

„Protože to není jediný záznam.“

Policista ztuhl.

„Co tím myslíte?“

Victoria se pomalu nadechla.

„Mám ještě jeden.“

„Kde?“

„V autě.“

První policista se okamžitě otočil směrem k jejímu vozu.

„Kde přesně?“

Victoria se usmála.

„To už není vaše věc.“

„Váš vůz prohledáme.“

„Na základě čeho?“

Policista neodpověděl.

Victoria se podívala na hodinky.

„Myslím, že bychom měli přestat hrát tuhle hru.“

„Jakou hru?“

„Tu, ve které dva policisté zastaví ženu bez důvodu, odmítnou se identifikovat, použijí násilí, nasadí jí pouta a pak se snaží zjistit, co má u sebe.“

„Držte jazyk za zuby.“

„Ne.“

První policista udělal krok k ní.

„Co jste říkala?“

Victoria se na něj podívala přímo.

„Řekla jsem ne.“

Druhý policista se nervózně podíval na černou krabičku.

„Možná bychom měli—“

„Buď zticha.“

Victoria si všimla jeho nervozity.

A pochopila.

Něco nebylo v pořádku.

Nešlo jen o jejich aroganci.

Nebyli nervózní proto, že je někdo natáčí.

Báli se něčeho mnohem konkrétnějšího.

„Vy dva jste mě dnes nezastavili náhodou, že?“

Oba mlčeli.

„Proč jste mě zastavili?“

„Už jsem vám řekl. Běžná kontrola.“

„Ne.“

„Co ne?“

„Nebyla to běžná kontrola.“

Policista sevřel čelist.

Victoria se podívala na druhého muže.

„Vy jste mě sledovali už předtím.“

Muž ztuhl.

„To není pravda.“

„Je.“

„Jak to víte?“

„Protože jste projeli kolem mě dvakrát.“

První policista se zamračil.

„To nic neznamená.“

„Poprvé jste jeli za mnou.“

„A podruhé?“

„Přede mnou.“

Nastalo ticho.

„A potřetí jste mě zastavili.“

Policista se snažil zachovat klid.

„To je náhoda.“

Victoria se zasmála.

„Taková náhoda, že jste oba vystoupili z auta přesně ve chvíli, kdy jsem přijela na místo bez kamer a svědků?“

Nikdo neodpověděl.

Victoria se podívala směrem k silnici.

Byla téměř prázdná.

Jenže pak se ozval zvuk motoru.

V dálce se objevilo černé SUV.

Jelo pomalu.

Velmi pomalu.

Policisté si ho všimli.

Victoria také.

Auto zastavilo několik desítek metrů od nich.

Dveře se otevřely.

Vystoupil muž v tmavém obleku.

Policisté okamžitě ztuhli.

Victoria se poprvé od chvíle, kdy jí nasadili pouta, uvolnila.

Muž kráčel směrem k nim.

„Co tady děláte?“

První policista se okamžitě postavil rovně.

„Pane.“

Muž se podíval na Victorii.

Pak na pouta.

„Sundejte jí to.“

„Pane, ona—“

„Řekl jsem, sundejte jí to.“

Policista zaváhal.

Muž udělal další krok.

„Nebo mám zavolat vašemu nadřízenému?“

„Ne.“

„Tak je sundejte.“

Policista vytáhl klíč.

Pouta cvakla.

Victoria si promnula zápěstí.

Muž v obleku se na ni podíval.

„Jste v pořádku?“

„Ano.“

„Jste si jistá?“

„Ano.“

Pak se otočila k policistům.

„Teď bych chtěla vědět, proč jste mě zastavili.“

Muž v obleku se postavil vedle ní.

„To bych chtěl vědět také.“

První policista se začal potit.

„Byla to běžná kontrola.“

Muž v obleku se usmál.

„Opravdu?“

„Ano.“

„Tak proč jste jí nasadili pouta?“

„Neuposlechla rozkaz.“

Victoria se ozvala:

„Jaký rozkaz?“

Policista se podíval na ni.

„Vystoupit z auta.“

„A proč?“

„Protože jsme to řekli.“

Muž v obleku se krátce zasmál.

„To není důvod.“

Policisté mlčeli.

Victoria se podívala na muže vedle sebe.

„Myslím, že bychom měli přehrát záznam.“

Policisté ztuhli.

„Jaký záznam?“

Victoria zvedla černou krabičku.

„Tento.“

Stiskla tlačítko.

Ozval se hlas prvního policisty.

„Vypadněte z auta.“

Potom její hlas.

„Z jakého důvodu?“

„Řekl jsem, vypadněte.“

Pak další část.

„Moc chytrá, nebo co?“

„Mluvím klidně. Vy jste ten, kdo je hrubý.“

A potom zvuk otevíraných dveří.

„Nesahejte na mě.“

„Rychle telefon odložila.“

„Překračujete svou pravomoc.“

A nakonec:

„Teď si budete sedět na stanici a budete zdvořilejší.“

Nahrávka skončila.

Nikdo nepromluvil.

Muž v obleku se otočil k policistům.

„Ještě pořád tvrdíte, že to byla běžná kontrola?“

První policista zbledl.

„Pane, my jsme nevěděli—“

„Co jste ne