Letní měsíce jsou tradičně obdobím garážových výprodejů. Staré věci opouštějí sklepy, půdy i kůlny a míří na provizorní stolky a deky rozložené na zahradách a příjezdových cestách. Pro někoho je to jen způsob, jak se zbavit harampádí. Pro jiné – jako pro mě – je to výprava za poklady, které mohou mít hodnotu historickou, estetickou nebo prostě jen nostalgickou.

A právě na jednom takovém výprodeji jsem narazil na předmět, který mi doslova nedá spát. Už jsem na těchto akcích viděl leccos – od starých rádii přes zrezivělé psací stroje až po zapomenuté hračky z minulého století. Ale tento konkrétní nález byl jiný. Nešlo jen o starou věc. Šlo o něco, co nikdo nedokázal pojmenovat.

Objev mezi zaprášenými věcmi

Předmět jsem našel ve staré krabici, kde byly různé neidentifikovatelné drobnosti – kusy kabelů, ozubená kolečka, polámané přístroje. Mezi nimi ležel i tento záhadný kus. Byl vyrobený z kovu a dřeva, měl otáčivou páčku a na jedné straně jakýsi průhledný prvek, připomínající čočku. Na první pohled bylo jasné, že to není hračka ani dekorace. Spíše to působilo jako součást nějakého technického zařízení.

Když jsem se zeptal staršího pána, který výprodej pořádal, jen pokrčil rameny: „To měl můj tchán ve sklepě, prý to patřilo k nějakému jeho vynálezu. Ani nevím, co to je.“

Tím více mě to zaujalo. Okamžitě jsem věděl, že to musím zjistit.

Pátrání po původu

Doma jsem předmět důkladně prohlédl, vyčistil a nafotil. Následně jsem fotografie nahrál na několik internetových fór a skupin zaměřených na starožitnosti, techniku i záhadné nálezy. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat – ale odpovědi byly více matoucí než užitečné.

Někteří lidé tvrdili, že jde o část optického zařízení. Jiní se domnívali, že by to mohla být součást starého měřicího přístroje nebo dokonce rané verze filmové kamery. Objevily se i spekulace, že jde o výukovou pomůcku ze střední technické školy z 60. let. Ale žádná z těchto teorií nebyla potvrzena. Všichni se shodli jen na jednom: že něco takového ještě nikdy neviděli.

Obrátil jsem se proto i na odborníky. Jeden kurátor technického muzea mi sdělil, že by se mohlo jednat o prototyp – tedy zařízení, které bylo vyrobeno jen v několika kusech a nikdy se nedostalo do sériové výroby. Možná tedy opravdu existoval jen tento jediný exemplář.

Internetová senzace

Zvědavost mě donutila nahrát fotky i na mezinárodní platformy – například Reddit, kde jsou celé komunity lidí specializujících se na identifikaci starých a záhadných předmětů. Tam to nabralo nečekaný spád. Fotografie se staly virálními. Sdílely se dál a dál, lidé přidávali své názory, hypotézy i vlastní podobné zkušenosti.

Jeden uživatel, údajně bývalý inženýr v důchodu, napsal, že podle něj jde o ručně ovládanou vstupní jednotku k analogovému počítači z 60. let. Vysvětlil, že tehdy se hodnoty zadávaly mechanicky a vizuálně kontrolovaly přes optické členy. Pokud by měl pravdu, šlo by o velmi vzácný kus technické historie.

Jenže – a tady je ten háček – žádný důkaz, žádný dokument, žádná zmínka o takovém zařízení v archivech se zatím nenašla.

Proč nás záhadné předměty tak fascinují?

Možná právě proto, že nejsou zaškatulkované. Žijeme v době, kdy každou věc lze během pár vteřin vyhledat na internetu. Když se ale objeví něco, co se tomuto systému vymyká, okamžitě to upoutá pozornost. Spouští to v nás touhu řešit záhady, přispět svou troškou do mlýna, být tím, kdo rozluští záhadu.

Zároveň to ukazuje sílu internetu jako kolektivního mozku. Když se tisíce lidí spojí nad jednou otázkou, vzniká obrovská šance, že někdo přijde na kloub i tomu, co zůstávalo po desetiletí utajeno.

Závěrem

Předmět stále mám. Leží na polici vedle jiných kuriozit, ale žádná z nich není tak podmanivá jako tato. Stále nevím, co to je, ale jedno je jisté – příběh kolem něj je natolik zajímavý, že se stal důležitější než samotné určení účelu.

A co vy? Myslíte si, že byste mohli přijít na to, k čemu tento záhadný předmět sloužil? Pokud máte nápad, podělte se o něj. Možná právě vy rozluštíte tajemství, které odolává desítkám let i tisícům internetových detektivů.