Daniel pracoval jako lesník více než dvacet let. Za tu dobu poznal les lépe než většina lidí zná vlastní město. Věděl, kde se po dešti tvoří bahnité cesty, kde se v zimě drží sníh a která místa si zvířata vybírají jako bezpečné úkryty.

Ale především věděl, že les není jeho.

Byl domovem tisíců tvorů, kteří v něm žili dávno předtím, než do něj přišel člověk.

Proto Daniel svou práci nikdy nepovažoval pouze za zaměstnání.

Byla to pro něj povinnost.

Každé ráno vyrážel na kontrolní obchůzku a sledoval, zda někdo neporušuje pravidla rezervace. Kontroloval stopy pneumatik, poškozené ploty, opuštěná ohniště a místa, kde se mohli objevit pytláci.

Za poslední měsíce se však situace zhoršovala.

V rezervaci se několikrát objevily stopy po nelegálním lovu.

Daniel věděl, že za tím stojí organizovaná skupina. Nebyli to lidé, kteří si náhodou vzali pušku a vyrazili do lesa.

Byli dobře vybavení.

Znali terén.

A hlavně se nebáli následků.

Jednoho chladného rána si Daniel všiml něčeho podezřelého.

Na bahnité cestě, která byla pro běžná vozidla uzavřená, uviděl čerstvé stopy pneumatik.

Zastavil se.

Prohlédl si je.

Byly hluboké.

Velké SUV.

Daniel se rozhlédl kolem sebe.

„Takže jste zpátky,“ zamumlal.

Vytáhl vysílačku a pokusil se spojit s kolegy.

Nic.

Signál byl slabý.

Daniel se rozhodl pokračovat.

Věděl, že pytláci mohli být nedaleko.

Šel pomalu mezi stromy a sledoval stopy.

Po několika minutách zaslechl zvuk.

Výstřel.

Daniel okamžitě ztuhl.

Pak uslyšel další.

Nebyl čas čekat.

Rozběhl se směrem, odkud střelba přicházela.

Když dorazil na malou mýtinu, okamžitě uviděl tři muže.

Uprostřed ležel mrtvý jelen.

Jeden muž držel pušku, druhý nakládal zvíře do auta a třetí stál opodál a hlídal okolí.

Daniel se schoval za strom.

Věděl, že je sám.

Přesto vystoupil z úkrytu.

„Odložte zbraně!“

Tři muži se otočili.

Na několik vteřin zavládlo ticho.

Potom se jeden z nich začal smát.

„Podívejme se,“ řekl. „Přišel nás zachránit hrdina.“

„Jste uvnitř chráněné oblasti,“ odpověděl Daniel. „Lov je zde zakázán. Už jsem informoval úřady.“

Muž se zasmál ještě hlasitěji.

„Opravdu?“

Daniel pevně držel vysílačku.

„Máte poslední možnost odejít.“

Tentokrát se muži přestali smát.

Nejvyšší z nich udělal několik kroků vpřed.

„Ty jsi ten lesník, že ano?“

Daniel neodpověděl.

Muž se usmál.

„O tobě jsme slyšeli.“

„Tak víte, že neustoupím.“

Muž se podíval na své společníky.

„Tak mu ukažte, co se stane lidem, kteří se nám pletou do cesty.“

Všechno se odehrálo během několika sekund.

Daniel se pokusil ustoupit.

Jeden z mužů ho udeřil.

Daniel upadl.

Bránil se, jak mohl, ale proti třem mužům neměl šanci.

Za několik minut měl ruce svázané za zády.

Pytláci ho odtáhli k velkému stromu.

Pevným lanem ho přivázali ke kmeni.

Daniel se snažil zachovat klid.

„Tohle vám neprojde.“

Vůdce skupiny se k němu naklonil.

„Myslíš?“

„Kolegové mě najdou.“

„Možná.“

Muž se usmál.

„Ale doufám, že dřív než zvířata.“

Danielovi přeběhl mráz po zádech.

Pytláci nastoupili do auta.

Motor zaburácel.

Než odjeli, muž stáhl okénko.

„Užij si čekání.“

Auto zmizelo mezi stromy.

Daniel zůstal sám.

Zpočátku se snažil osvobodit.

Tah za tah.

Zkoušel uzly.

Převaloval se.

Ale lano bylo pevné.

Čím více bojoval, tím více se mu zařezávalo do zápěstí.

Čas ubíhal.

Slunce začalo klesat.

Les se postupně ponořil do stínu.

Daniel si uvědomil, že jeho situace je mnohem horší, než si původně myslel.

Pokud ho nikdo nenajde před setměním, může být pozdě.

V noci se les měnil.

Zvuky, které přes den působily obyčejně, získávaly úplně jiný význam.

Prasknutí větve.

Šustění listí.

Vzdálené zavytí.

Daniel se pokusil znovu použít vysílačku.

Nic.

„No tak…“

Přiložil ji k ústům.

„Tady Daniel. Potřebuji pomoc.“

Ticho.

A pak se ozvalo něco jiného.

Prasknutí větve.

Tentokrát velmi blízko.

Daniel přestal dýchat.

Pomalu otočil hlavu.

Mezi stromy se něco pohybovalo.

Nejdřív viděl jen tmavý obrys.

Potom se z houští vynořila mohutná hlava.

Medvěd.

A nebyl malý.

Byl obrovský.

Danielovi se sevřel žaludek.

Zvíře kráčelo pomalu.

Každý krok byl slyšet.

Medvěd se zastavil několik metrů od něj.

Daniel se ani nepohnul.

Věděl, že panika by mohla být smrtelná.

Zvíře zvedlo hlavu.

Začichalo.

Potom se podívalo přímo na Daniela.

Muž cítil, jak mu srdce buší.

„Klid,“ zašeptal.

Medvěd udělal další krok.

Daniel zavřel oči.

Pak uslyšel hluboké zavrčení.

Zvíře se postavilo na zadní nohy.

Daniel se připravil na nejhorší.

A potom se stalo něco, co nedávalo žádný smysl.

Medvěd se k němu nepřiblížil.

Místo toho se otočil.

Daniel otevřel oči.

Zvíře stálo několik metrů od něj a dívalo se směrem do lesa.

Jako by něco slyšelo.

Daniel nechápal.

A pak to uslyšel také.

Motor.

Někde daleko.

Někdo se vracel.

Danielovi došlo, že pytláci se možná vrátili.

Medvěd se náhle p