Když moje sestra odjela na služební cestu, nechala u mě svou pětiletou dceru. Nebylo to poprvé. Moje neteř u mě občas přespávala, znala byt, měla tu své hračky i oblíbený hrnek s malou prasklinou na uchu. Byla to tichá holčička, spíš pozorovatel než vypravěč, ale nikdy nepůsobila nešťastně. Alespoň jsem si to myslela.
Ten den začal úplně obyčejně. Vstaly jsme, vyčistily si zuby, ona si sama pečlivě srovnala plyšáky na posteli, jako by dodržovala nepsaný řád.
[...]








