Tento příběh je o muži, který celý svůj život zasvětil ochraně ostatních. Jan byl více než dvacet let respektovaným členem městské policie. Jeho kolegové ho uznávali pro jeho poctivost, obětavost a neochvějný smysl pro spravedlnost. Jenže jednoho dne se vše změnilo kvůli tragickému nedorozumění a sérii nešťastných okolností.

Během rutinní akce byl Jan falešně obviněn z manipulace s důkazy. Přestože většina lidí, kteří ho znali, věděla, že by takového činu nebyl schopen, důkazy proti němu vypadaly neúprosně. Po krátkém procesu byl odsouzen k několika letům vězení.

Pro Jana nebyl trest tím nejhorším. To, co ho zlomilo nejvíc, bylo odloučení od jeho věrného přítele – německého ovčáka jménem Rex. Rex nebyl jen obyčejný pes. Jan ho před lety zachránil ze zuboženého stavu, když byl ještě štěně. Od té doby se z nich stala nerozlučná dvojice. Rex byl u Jana v těch nejlepších i nejhorších chvílích, a nyní, když byl Jan za mřížemi, pes každý večer čekal u dveří prázdného domu, jestli se jeho pán nevrátí.

Ve vězení Jan přežíval jen díky jediné myšlence – že možná jednou ještě spatří Rexovy oči a pocítí jeho teplý dech. Každou noc si tiše opakoval: „Kéž bych ho mohl ještě jednou obejmout.“

Jednoho dne se jeho příběh donesl k mladé právničce, která se rozhodla bojovat za jeho svobodu. Začala připravovat odvolání, ale věděla, že proces bude dlouhý. Mezitím dozorci v Janově věznici vyslechli jeho příběh a jeden z nich, vášnivý milovník psů, se rozhodl jednat. Požádal vedení o zvláštní povolení, aby mohl Jan strávit alespoň chvíli se svým Rexem.

Byl chladný zimní den, když u brány věznice zastavilo auto a z něj vyskočil Rex. Když ho Jan spatřil v návštěvní místnosti, kolena se mu podlomila. Pes okamžitě poznal svého pána, rozběhl se k němu a s radostným štěkáním skočil Janovi do náruče.

Jan klesl na podlahu, objal svého čtyřnohého přítele a šeptal: „Jsem tady, chlapče. Nezapomněl jsi na mě…“

Celá scéna byla tak dojemná, že i zkušení dozorci si museli otřít oči. Rex nepřestával vrtět ocasem, olizoval Janovu tvář a tiskl se k němu, jako by ho už nikdy nechtěl pustit.

Tato jediná návštěva dala Janovi sílu bojovat dál. O několik měsíců později právnička prokázala jeho nevinu a soud ho propustil na svobodu. Když vyšel z věznice, Rex na něj už čekal. Pes, který nikdy nepřestal věřit, se konečně dočkal.

Příběh Jana a Rexe připomíná, že skutečné přátelství a věrnost dokážou překonat i ty nejtemnější chvíle. Je to důkaz toho, že láska psa ke svému pánovi nemá hranice.