Pětadvacetiletá Sofie nikdy nesnila o bohatství ani luxusu. Chtěla jen obyčejný život, milující rodinu a klidnou budoucnost. Každý den pracovala v jednom z nejlepších hotelů ve městě a téměř celou svou výplatu odevzdávala matce, aby pomohla rodině přežít. Její otec totiž už několik let nedokázal ovládat svou vášeň pro hazard a neustále si půjčoval další a další peníze.

Sofie dlouho doufala, že se jednoho dne všechno změní. Jenže pak přišla zpráva, která jí obrátila život vzhůru nohama.

Její otec dlužil obrovskou částku Viktoru Alvarezovi, jednomu z nejbohatších a zároveň nejobávanějších mužů v celém regionu. Viktor vlastnil hotely, restaurace, několik obchodních společností a luxusní nemovitosti. Nikdo se mu neodvážil odporovat.

Za jeho zády mu však lidé říkali „král prase“.

Vážil přes 140 kilogramů, měl obrovské břicho, těžkou chůzi a téměř vždy seděl na speciálně upraveném invalidním vozíku. Jeho tvář byla neustále zpocená a jeho pověst mezi ženami byla ještě horší než jeho vzhled. Říkalo se, že je arogantní, krutý a že si za peníze může koupit úplně všechno.

Když už otec neměl čím splácet, Viktor přišel s nečekaným návrhem. Dluhy celé rodiny odpustí, pokud si vezme Sofii za manželku.

Když se to Sofie dozvěděla, rozplakala se. Nedokázala si představit, že by měla strávit zbytek života po boku muže, kterého se všichni bojí. Jenže když viděla zoufalou matku a otce, který ji prosil o pomoc, pochopila, že nemá příliš na výběr.

Nakonec souhlasila.

Svatba byla skutečně velkolepá. Obrovský sál, drahé květiny, zlaté dekorace a stovky hostů. Všichni obdivovali Viktorovo bohatství, ale za Sofiinými zády se ozývaly kruté poznámky.

„Chudák holka. Kvůli penězům si zničila celý život.“

„Jak asi bude vypadat jejich svatební noc?“

„Vždyť by mohla mít jakéhokoliv muže. Proč právě jeho?“

Sofie všechno slyšela, ale nedala na sobě nic znát. Usmívala se, držela manžela za ruku a před hosty se chovala jako šťastná novomanželka.

Dokonce když si Viktor během večera začal stěžovat na horko, vzala ubrousek a jemně mu otřela pot z čela.

„Jsem vaše manželka. Budu se o vás starat,“ zašeptala.

Viktor se na ni dlouze podíval, ale nic neřekl.

Kolem půlnoci se konečně vydali do jeho luxusního sídla. Sofie měla sevřený žaludek. Celou cestu přemýšlela o tom, co ji čeká, a v hlavě si opakovala, že musí vydržet alespoň kvůli rodičům.

Když vstoupili do ložnice, Viktor za sebou zavřel dveře a otočil klíčem v zámku.

„Tak, Sofie. Konečně jsme sami,“ řekl hlubokým hlasem.

Dívka nervózně přikývla.

Viktor se pomalu přesunul ke svému invalidnímu vozíku. Sofie očekávala, že jí požádá o pomoc, ale místo toho se stalo něco naprosto nečekaného.

Muž se najednou postavil.

Bez jakékoliv pomoci.

Sofie překvapeně ustoupila. Vždyť jí všichni tvrdili, že kvůli své obrovské váze téměř nedokáže chodit!

Viktor se na ni podíval, pousmál se a pomalu si rozepnul košili. Potom sáhl za krk, nahmatal okraj něčeho pod kůží a začal to opatrně stahovat.

Sofie zůstala stát jako přimrazená.

Z jeho těla se začala odlupovat silná silikonová vrstva. Následovalo falešné břicho, speciální vycpávky a další části propracovaného převleku.

Dívka si zakryla ústa rukou.

Před ní už nestál obrovský, zpocený muž, kterého znala ze svatby. Byl tam vysoký, mladý a dokonale svalnatý muž s výraznou čelistí, tmavými vlasy a sebevědomým pohledem.

Sofie nedokázala vydat ani hlásku.

„Kdo… kdo jste?“ vypravila ze sebe nakonec.

Muž položil falešné břicho na křeslo a odpověděl:

„Jmenuji se Viktor Alvarez. A všechno, co jsi o mně dosud slyšela, byla jen část pravdy.“

Sofie cítila, jak se jí třesou ruce.

„Proč jste to všechno dělal? Proč jste předstíral, že jste takový člověk?“

Viktor zvážněl. Přistoupil k nočnímu stolku, otevřel zásuvku a vytáhl starou fotografii.

Na snímku byla mladá žena, která se Sofii neuvěřitelně podobala.

„Protože jsem potřeboval zjistit, jestli jsi stejná jako ostatní,“ řekl tiše.

Sofie se podívala na fotografii a potom znovu na něj.

„Kdo je ta žena?“

Viktor na okamžik sklopil oči.

„Moje sestra. Před několika lety se provdala za muže, který předstíral lásku jen kvůli jejím penězům. Když přišla o všechno, opustil ji. Od té doby jsem přestal věřit lidem, kteří se ke mně přibližují kvůli mému bohatství.“

Sofie však stále nechápala, proč si vybral právě ji.

Viktor položil fotografii na stůl a pronesl větu, která ji zasáhla ještě víc než jeho proměna:

„Sledoval jsem tě několik měsíců. Viděl jsem, jak se staráš o svou matku, jak pomáháš nemocným hostům v hotelu a jak dáváš přednost potřebám druhých před vlastními. Ale je tu ještě jedna věc, kterou o svém otci nevíš…“

Odmlčel se.

Sofie zbledla.

„Co tím myslíte?“

Viktor otevřel další zásuvku a vytáhl dokumenty. Položil je před ni a ukázal na jedno konkrétní jméno.

V tu chvíli Sofie poch