Nechtěl rozvod. Nechtěl dělení majetku. Nechtěl žádné otázky, právníky ani soud.

Chtěl, aby Emma jednoduše zmizela.

Proto nechal své stráže vložit její tělo do obrovského pytle a zavěsit ho nad soukromý bazén plný krokodýlů.

Pak si vedle bazénu pohodlně sedl se svou mladou milenkou Selenou, nalil si sklenku vína a čekal.

Byl přesvědčený, že během několika minut bude po všem.

Jenže Mark udělal jednu zásadní chybu.

Celé roky věřil, že je nejchytřejším člověkem v místnosti.

Tentokrát tomu tak nebylo.

Když Mark poprvé přivedl Emmu na své venkovské sídlo, byla ohromená především tím, co se nacházelo za domem.

Nebyla to vila.

Nebyla to garáž plná luxusních automobilů.

Byl to obrovský oplocený bazén.

A v něm žili krokodýli.

Mark je miloval.

Tvrdil, že se o ně zajímal už od dětství. Jakmile vydělal první velké peníze, nechal na svém pozemku vybudovat speciální nádrž s bezpečnostním plotem, kamerami a několika oddělenými zónami.

Znal jejich chování.

Poznával jednotlivé kusy.

Dokázal přesně říct, který krokodýl je největší, který nejstarší a který nejagresivnější.

„Lidem se nedá věřit,“ říkával Emmě.

„Ale zvíře je jiné.“

Emma se vždy jen pousmála.

„Tohle jsou krokodýli, Marku.“

„Právě proto.“

Zpočátku jí jeho posedlost připadala zvláštní.

Po jedenácti letech manželství už jí ale nepřipadala důležitá.

Emma si zvykla na jeho podivné koníčky, jeho nálady i na život v luxusu.

Věřila, že jejich manželství je stabilní.

Až jednoho dne vstoupila do jeho pracovny.

Mark byl pryč.

Na stole ležela složka, kterou tam zřejmě zapomněl.

Emma ji původně nechtěla otevřít.

Pak si ale všimla svého jména.

Otevřela ji.

A během několika minut pochopila, že muž, kterého jedenáct let považovala za svého manžela, jí celé roky lhal.

Její otec jí po smrti odkázal rozsáhlý pozemek.

Emma na něj téměř zapomněla.

Nemovitost byla mimo město a většinu administrativy po otcově smrti převzal Mark.

Tvrdil, že všechno vyřeší.

Teď však Emma zjistila, že hodnota pozemku za poslední roky několikanásobně vzrostla.

Jedna stavební společnost za něj nabízela obrovskou částku.

A Mark už připravoval prodej.

Bez jejího vědomí.

Ještě horší bylo, že našla dokumenty dokazující, že přes její jméno uzavřel několik obchodů.

Peníze končily na účtech, ke kterým Emma neměla přístup.

Najednou pochopila, proč byl v posledních měsících tak nervózní.

Když Mark večer přišel domů, Emma na něj čekala.

Na stole ležely dokumenty.

„Co to je?“

Mark ztuhl.

„Kde jsi to našla?“

„V pracovně.“

Několik sekund mlčel.

Pak se posadil.

„Můžeme to vyřešit.“

„Ano,“ odpověděla Emma. „Ale už ne tak, jak sis představoval.“

Mark se pokusil zachovat klid.

„Stačí, když podepíšeš smlouvu.“

Emma zavrtěla hlavou.

„Nic nepodepíšu.“

„Emmo.“

„Zítra jdu k právníkovi.“

V tu chvíli se něco v Markově výrazu změnilo.

Emma to poznala.

Poprvé za jedenáct let se na něj podívala a neviděla svého manžela.

Viděla člověka, který se bál, že přijde o všechno.

„Jestli to uděláš,“ řekl tiše, „zničíš nás oba.“

Emma vstala.

„Ne. Zničil jsi to ty.“

Odešla z místnosti.

Mark zůstal sedět.

A v jeho hlavě už nebyl žádný plán na rozvod.

Začal přemýšlet, jak Emmu umlčet navždy.

V jeho životě navíc už několik měsíců existovala Selena.

Mladá žena, které Mark sliboval, že jakmile bude Emma pryč, budou spolu.

Selena věděla, že Mark je ženatý.

Nevěděla však, kam až je ochotný zajít.

O několik dní později Mark svolal své tři nejbližší strážce.

„Dnes večer musí zmizet.“

Jeden z mužů se zarazil.

„Myslíš… úplně?“

Mark se podíval směrem k bazénu.

„Chci, aby po ní nezůstala žádná stopa.“

Muži si vyměnili pohledy.

Nikdo se neptal podruhé.

Večer Mark pozval Selenu.

Přijela v dlouhých šatech a posadila se vedle něj.

„Jsi si jistý, že to chceš udělat?“ zeptala se.

Mark se pousmál.

„Za chvíli budeš mít všechno, co jsem ti slíbil.“

U bazénu se mezitím připravoval obrovský pytel zavěšený na kovovém mechanismu.

Emma byla uvnitř.

Nemohla se hýbat.

Nemohla křičet.

Mark se posadil do křesla.

V ruce držel sklenku vína.

„Mohla to mít jednodušší,“ řekl.

Selena se podívala na pytel.

„A co když někdo něco zjistí?“

Mark se zasmál.

„Nikdo nic nezjistí.“

Dal znamení.

Řetěz se začal pohybovat.

Pytel pomalu stoupal nad vodu.

Krokodýli okamžitě zpozorněli.

Jejich těžká těla se začala přibližovat.

Selena si zakryla ústa.

Mark však vypadal klidně.

„Je konec.“

A právě v tu chvíli se z domu ozval hlas.

„Marku!“

Muž se prudce otočil.

Nikdo nepromluvil.

„Co to bylo?“

Jeden z ochrankářů se podíval směrem k domu.

Ozval se další zvuk.

Pak světla celého areálu náhle zhasla.

Bazén ponořila tma.

„Co se děje?“ vykřikla Selena.

Mark vyskočil.

„Zapněte záložní systém!“

Nic.

O několik sekund později se rozsvítila jediná lampa.

A v jejím světle Mark spatřil něco, co ho přimělo ustoupit.

Pytel už nebyl nad bazénem.

Visel jen několik centimetrů nad zemí.

Jeden z bezpečnostních pracovníků ležel vedle mechanismu.

A z