Nemocný šejk neustále vyhazoval zdravotní sestry, které se o něj měly starat. -

Žádná z nich podle něj nebyla dost rychlá, dost schopná ani dost poslušná. Jednoho dne však do jeho pokoje vstoupila mladá dívka, která se jeho křiku vůbec nezalekla. A to, co udělala během prvních minut, změnilo atmosféru v celém nemocničním oddělení.

„Říkala jsem, vypadněte odsud!“

Další sestra právě vyšla z pokoje se slzami v očích. Dveře se za ní zabouchly a na chodbě zůstalo několik zaměstnanců v naprostém tichu. Všichni už věděli, co bude následovat. Nikdo se nechtěl stát další osobou, která se pokusí o péči o nejbohatšího pacienta nemocnice.

Šejk byl vážně nemocný a jeho zdravotní stav vyžadoval nepřetržitý dohled. Jenže jeho nemoc nebyla jediným problémem. Byl náladový, arogantní a nesnesitelně náročný. Dokázal během několika minut urazit sestru, pohádat se s lékařem a následně požadovat úplně jiný personál.

Jednou si stěžoval, že léky dostal o minutu později. Jindy mu vadilo, že se sestra při vstupu do pokoje neusmála. Dokonce několikrát stiskl tlačítko přivolání personálu jen proto, aby po příchodu sestry oznámil, že ji vlastně nepotřebuje.

Za poslední měsíce se sestry na jeho pokoji střídaly téměř každý den.

Jedna požádala o přeřazení. Další dala výpověď. Jiná odmítla nastoupit na druhou směnu. Vedoucí nemocnice začínal mít pocit, že už neexistuje člověk, který by byl ochoten s tímto pacientem pracovat.

Pak se objevila Mary.

Byla mladá, skromná a neměla žádné slavné příjmení ani zkušenosti s bohatými pacienty. Když jí vedoucí oddělení nabídl práci, nejdříve ji dlouze varoval.

„Musíte vědět, do čeho jdete. Nikdo před vámi tam nevydržel ani celý den.“

Mary jen přikývla.

Důvod, proč nabídku přijala, byl jednoduchý. Její rodina se dostala do vážných finančních problémů. Její otec přišel o zaměstnání a splátky domu začaly být pro rodinu téměř nezvládnutelné. Banka už podnikala kroky, které mohly skončit ztrátou jejich domova.

Mary proto potřebovala práci. Nechtěla žádné výmluvy ani zvláštní zacházení. Potřebovala vydělat peníze a pomoct své rodině.

Následující ráno vstoupila do šejkova pokoje.

Ani se pořádně nepředstavila.

„Kdo jste? Vypadněte!“

Mary za sebou klidně zavřela dveře. Položila složku na stůl a bez jediného slova začala kontrolovat jeho dokumentaci.

Šejk zůstal překvapeně hledět.

Byl zvyklý na strach. Na omluvy. Na nervozitu. Na sestry, které po jeho prvním křiku začaly vysvětlovat, proč něco udělaly nebo neudělaly.

Mary však nereagovala.

„Slyšela jste mě? Řekl jsem, abyste odešla.“

„Slyšela,“ odpověděla klidně.

„Tak proč ještě stojíte tady?“

Mary zvedla oči od dokumentů.

„Protože jsem přišla pracovat.“

V pokoji zavládlo ticho.

Šejk se poprvé za dlouhou dobu setkal s člověkem, který na něj nekřičel, nebál se ho a zároveň se mu nepokoušel zalíbit.

„Za půl hodiny utečete stejně jako ostatní,“ řekl po chvíli.

Mary se pousmála.

„Uvidíme.“

Šejk se zasmál. Byl přesvědčený, že ji během několika hodin přiměje odejít.

První směna však probíhala jinak, než očekával.

Mary přesně dodržovala pokyny lékařů. Kontrolovala jeho stav, zapisovala hodnoty, připravovala léky a pravidelně se ptala, zda něco nepotřebuje.

Když začal křičet, nezvyšovala hlas.

Když ji urazil, nehádala se.

Když ji zkoušel vyprovokovat, jednoduše pokračovala v práci.

Po několika hodinách šejk začal být nervózní.

Ne proto, že by se jeho stav zhoršil.

Nervózní byl proto, že jeho obvyklé chování na Mary nefungovalo.

Odpoledne zazvonil.

Mary okamžitě přišla.

„Co potřebujete?“

„Nic.“

„Dobře.“

Otočila se a chtěla odejít.

„Počkejte.“

Mary se zastavila.

„Ano?“

Šejk chvíli mlčel.

„Proč se mě nebojíte?“

Mary se na něj podívala a tentokrát její výraz zvážněl.

„Protože jste nemocný člověk. Ne monstrum.“

Tato věta ho zasáhla mnohem víc než všechny hádky, které za poslední měsíce vedl.

Nikdo mu to takto neřekl.

Všichni se soustředili na jeho peníze, jeho moc, jeho nálady a jeho nemoc. Mary však viděla něco jiného.

Člověka, který se možná za svou tvrdostí snažil něco skrývat.

V dalších dnech se začala dít zvláštní věc.

Šejk byl stále nepříjemný, ale jeho výbuchy byly méně časté. Přestal bezdůvodně volat personál. Začal poslouchat lékaře. Dokonce se několikrát Mary zeptal na její život.

A tehdy zjistil, že dívka, která se ho nikdy nesnažila obměkčit, sama prochází velmi těžkým obdobím.

Jednoho večera se jí zeptal:

„Proč tu vlastně pracujete?“

Mary chvíli mlčela.

Potom mu řekla pravdu o své rodině a o domě, který se snažili zachránit.

Šejk ji poslouchal bez přerušení.

Poprvé za dlouhou dobu nepřemýšlel o sobě.

Následující ráno čekalo Mary překvapení. Když přišla do práce, vedoucí oddělení ji požádal, aby se zastavila v kanceláři.

Na stole ležela složka.

Mary nechápala, co se děje.

„Tohle je pro vás,“ řekl vedoucí.

Otevřela ji.