Ve věku šedesáti let už většina lidí přestává doufat, že by mohli znovu prožít skutečnou lásku. Zvlášť když už jednou o svou životní lásku přišli. Anna se před deseti lety rozloučila se svým manželem Richardem. Měli za sebou 35 let společného života, vychovali tři děti a kráčeli životem ruku v ruce. Richardova smrt ji zlomila. Měsíce prožívala jako ve stínu, ztracená a bez cíle.

Změna přišla z nečekaného místa – od její vnučky, která jí jednoho dne řekla:
„Babičko, nechci o tebe přijít, jako jsme přišli o dědečka.“
Ta věta zasáhla Anninu duši. Probudilo se v ní něco, co dlouho spalo.

Po letech samoty potkala Thomase, ovdovělého muže. I on znal prázdnotu a bolest. Začali si povídat, pak spolu trávili více času, až se z přátelství zrodila láska. Postupně si společně zahojili svá zranění.

Rozhodli se vzít. Anna si oblékla bílé šaty, poprvé po letech se cítila volná a šťastná. V kostele panovalo ticho, když kněz pronesl tradiční otázku:
„Má někdo něco proti tomu, aby byli tito dva spojeni manželstvím? Ať promluví nyní, nebo mlčí navždy.“

A v tu chvíli se to stalo. Ozval se hlas:
„Protestuji!“

Všichni se otočili. Z lavice vystoupil Davis, bratr zesnulého Richarda. Tvrdý výraz v obličeji, chlad v hlase:
„Jak se opovažuješ mít na sobě bílé šaty? Slavíš štěstí, zatímco můj bratr leží v hrobě? Zrazuješ jeho památku – a říkáš tomu láska?“

Atmosféra v kostele ztuhla. Anna stála nehybně, zaskočená, zatímco se hosté báli i dýchat. Ale pak vstala její dcera. Klidná, odhodlaná, v ruce držela malý projektor.

„Jsou věci, které by tu měl každý vědět,“ řekla. Připojila mobil a na stěně se objevil obraz.
Začala prezentace – rodinné fotografie, úsměvy, objetí, chvíle s Richardem. Potom videa – Richard hraje s dětmi, směje se s Annou. A nakonec… úryvky z jeho deníku.

Jedna stránka byla napsaná těsně před jeho smrtí:
„Pokud Anna někdy znovu najde štěstí, budu za ni rád. Dala mi tolik, že bych nikdy nechtěl, aby zbytek života strávila v samotě.“

V kostele zavládlo ticho. Davisova tvář ztratila ostrost – vystřídal ji stud. Anna se podívala na Thomase, který celý čas stál po jejím boku.

Kněz otázku zopakoval. Tentokrát nikdo nic nenamítal. A když Anna řekla „ano“, nejen že se spojily dvě duše, ale zacelila se i jedna rozbitá rodina.

Tento příběh není jen o svatbě. Je o přijetí ztráty, odvaze začít znovu a o lásce, která dokáže uzdravit i ta nejhlubší zranění.