Na zdi, sotva viditelný ve slabém kuželu světla, byl dětský otisk ruky. Malý. Rozmazaný. A vedle něj další. Ne kresba. Ne hra. Byly to otisky ponořené v něčem tmavém, zaschlém, co se vpilo do omítky.
Julienovi se sevřel žaludek. „Ne…“ vydechl. Udělala se mu mdlo. Vzpomněl si na ruce svého syna, jak byly maličké, sotva se mu obtočily
[...]








