Za úsvitu bylo v horách ticho, které člověk slyší jen tam, kde příroda ještě nebyla úplně vytlačena strachem. Mlha se plazila mezi stromy a chlad pronikal až do kostí. Marek Král stál u okraje lesa, ruce zabořené v kapsách staré bundy, a sledoval, jak se světlo pomalu dere přes hřebeny. Přišel sem, aby byl sám. Aby utekl před hlukem města, před lidmi, před vlastními myšlenkami.
Netušil, že ten den mu změní život. Nejdřív uslyšel zvuk. Nebyl hlasitý, spíš tlumený, přerušovaný. Něco mezi funěním a sténáním. Marek ztuhl. V
[...]








