Osm let uplynulo od chvíle, kdy vzpomínky ztichly. Myslela si, že na všechno zapomněla: na smích, na slzy, na sliby, které odnesl letní vítr. Jeden vzdálený letní čas, který byl zároveň obyčejný i výjimečný, nyní žil jen jako slabý stín v její paměti. Každý den byl rutinní: ráno do práce, odpoledne zpět domů, večery v monotónním tichu, kdy zůstávala jen s vlastními myšlenkami. Těžkost minulosti ji už netížila — alespoň si to myslela.
Ale život má zvláštní způsob, jak probudit ty nejhlubší, zakopané vzpomínky. Jedno všední odpoledne, když vítr vířil ulicemi města a slunce už slabě
[...]








